Květen je měsíc, který mám nejvíc spojený s jarem, protože počasí už konečně začíná být relativně stálé, bývá teplo a člověk může trávit poměrně hodně času venku. Letošek byl nicméně v tomhle ohledu výjimkou, jelikož po většinu měsíce bylo celkem chladno a deštivo. Na druhou stranu, přesně takovéhle počasí docela přeje čtení. :)
Ještě než se vrhneme na knížky, pojďme si udělat krátké shrnutí toho, co všechno jsem v květnu podnikla. Po loňském posunu na červen se Svět knihy vrátil ke svému původnímu květnovému termínu. Jelikož Průmyslový palác se stále ještě rekonstruuje, a nejspíš ještě rok dva bude, odehrávala se letos většina programu opět v areálu Výstaviště. Nechyběly party stany, ovšem krom jedné montované haly byl většina stánků umístěna do Křižíkových pavilonů, jejichž výhodou byla především funkční a fungující klimatizace. Na drhuhou stranu, letos nebylo takové vedro, takže by se to dalo zvládnout i bez ní. Já jsem každopádně na letošním Světě knihy strávila tři dny, dva z toho pracovně. Ve středu jsme si chystali stánek, v pátek jsem na něm měla službu. No a v sobotu už jsme sem vyrazily s mamkou, abychom zašly na nějaký ten program a nakoupily si knížky. Jestli vás zajímá, jak byla atmosféra nebo co jsem si ze Světa knihy odnesla, můžete mrknout na video nebo si přečíst článek.
Na knižní veletrh jsem letos bezprostředně navázala cestovně. Povedlo se mi totiž ulovit ultra levné letenky do Itálie a nebylo bych to já, abych něčeho podobného nevyužila. Vycestovala jsem tudíž do Rimini, což je primárně letní plážové letovisko, ovšem mimo sezónu je tu relativně klid. Město má navíc dobrou polohu, takže odsud můžete vyrazit i do dalších míst - já si pobyt zpestřila ještě výletem do San Marina a Ravenny. A jelikož cestovatelská videa točím celkem ráda (se střihem už je to horší :D), můžete se tady podívat, jaké to v Itálii bylo. A samozřejmě mám pro vás i článek s nějakými těmi tipy.
Divadelně byl květen o něco slabší, což ovšem neznamená, že bych na divadlo nějak zanevřela. Hned začátkem měsíce jsem se vypravila do Stavovského divadla na premiéru Nebezpečných známostí. Mám tenhle román moc ráda a ani jeho divadelní adaptace mě ani v nejmenším nezklamala. I následující divadelní návštěva patřila Stavovskému divadlu a tentokrát to bylo Mnoho povyku pro nic, které se řadí k mým nejoblíbenějším Shakespearovým komediím. V tomhle případě jsem však byla z výsledku poněkud rozpačitá a inscenace mě nijak neohromila. V druhé půlce měsíce jsem pak vyrazila na hudební komedii Zítra swing bude zníti všude, což byla velmi odpočinková záležitost, od které sice nemůžete čekat zvláštní hloubku, ale pokud máte rádi rytmus jazzu, určitě se pobavíte.
Co se sledování filmů a seriálů týče, byla to docela bída, jelikož jednoduše nemám čas. Povedlo se mi ale dokoukat třetí sérii Přátel a zkoukla jsem taky druhou sérii seriálu Iveta o zpěvačce Ivetě Bartošové. Z filmů jsem si pustila Pravou blondýnku, což bylo milé zavzpomínání na doby, kdy jsem tenhle film milovala, a taky jsem se mrkla na pohádku O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli, která vychází ze starofrancouzské legendy a je částečně zpívaná.
A teď už pojďme na čtení. Zvládla jsem přelouskat celkem 11 kousků, z toho tři byly na posudek, což je za letošek asi měsíční rekord. O posudcích tradičně mluvit nebudu, jen můžu prozradit, že dva jsem k vydání doporučila a jeden byl taková hrůza, že nechápu, jak něco podobného vůbec mohlo vyjít. :D Ale teď už k tomu, co zmínit můžu. Měsíc jsem zahájila audioknihou David Hecl: Mluví k vám kapitán, což je rozhovor s dopravním pilotem Davidem Heclem, a pokud se zajímáte o letectví, je to pro vás nezbytnost. Pak jsem si vzala Zlatou, což je retelling na Rampelníka a za mě rozhodně povedený. Následoval román What If It's Us, který jsme četli v rámci květnového knižního klubu a šlo o velmi milou oddechovku. Kvůli novému recenznímu výtisku jsem si pustila v audioverzi román Nemusíš!, na který jsem navázala volným pokračováním Víš, že nemusíš?. Obojí bylo příjemné čtení ze života. Nemohla jsem si nechat ujít ani novinku Aleny Mornštajnové Les v domě, o které se v poslední době hodně mluví a kterou osobně považuju za vynikající. Sáhla jsem také po povídkové sbírce Z pera knihomolů, k níž bych sice měla určité výhrady, ale špatná nebyla. A závěr měsíce patřil historickému románu z Velké Moravy Co zpívá Sojka, který jsem dostala na recenzi přímo od autorky a čtení si užila.
A jako už tradičně pro vás mám povídání o jednotlivých knížkách i ve formě videa. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat