The Bodyguard

Hudba: písně Whitney Houston
Libreto: Alexander Dinelaris
Překlad: Adam Novák

Premiéra: 23. 3. 2023
Uvádění: Hudební divadlo Karlín

Režie: Antonín Procházka

Obsazení (tučně zhlédnuté alternace)
Rachel Marron - Eva Burešová / Tereza Mašková
Nicki Marron - Dasha / Natália Hatalová
Bill Devaney - Pavel Nečas / David Suchařípa
Frank Farmer - Hynek Čermák
Sy Spector - Denny Ratajský / Oskar Hes
Tony Scibelli - Richard Genzer
The Stalker - Jan Sklenář / Filip Kaňkovský
Fletcher - Tobiáš Freja / Matěj Hezký

Délka představení: 2 h 20

Být slavný znamená mít spoustu fanoušků, kteří se k vám chtějí dostat co nejblíž. Na tom by nemuselo být nic špatného, pokud by však náklonnost nepřerostla v posedlost a následný stalking, který ohrožuje celebritu i její blízké. A v takové chvíli je na místě povolat toho nejlepšího osobního strážce, jaký se nabízí...

Rachel Marron je hvězda první velikosti, po celém světě má tisíce nadšených fanoušků a bojuje o Oscara. Kvůli tomu je však víc než kdy dřív na očích a tedy i potenciálně v ohrožení. Zvlášť když se do její šatny nikým nezpozorován dostane tajemný stalker, který jí nechá na stole dopis a přisvojí si jeden z jejích kostýmů. Pro zpěvaččino okolí je to jasná známka toho, že je třeba zvýšit bezpečnost a najmout nového bodyguarda. Má se jím stát Frank Farmer, který je ve svém oboru nejlepší. Celé to má jen jeden malý háček - Rachel rozhodně o nic podobného nestojí a odmítá jakýkoliv podobný zásah do svého soukromí, což znamená, že Frank, pokud se místa jejího ochránce vůbec ujme, to s ní bude mít pekelně těžké.

Muzikál vychází ze stejnojmenného snímku z roku 1992 s Whitney Houston a Kevinem Costnerem v hlavních rolích. Právě písně této zpěvačky se o dvacet let později staly základem jevištního zpracování. Tvůrce libreta Alexander Dinelaris se rozhodl v něm akcentovat především osobu zpěvačky Rachel, která se dostává do popředí víc než její strážce. Posílena byla také pozice Racheliny sestry Nicki, jejíž charakter i vztahy s ostatními se oproti filmu prohlubují. Zajímavé je, že právě tyto dvě ženské postavy jsou jediné, kdo v celém muzikálu zpívá, nepočítáme-li Frankův výstup v karaoke baru. Všechny písně byly pro uvedení v Hudebním divadle Karlín přeloženy do češtiny Adamem Novákem, místy však poněkud otrocky a v některých momentech se zdá, že zpěvačkám nejdou úplně snadno přes rty. Zatímco některé pasáže působí velmi zpěvně a poeticky, jiné jsou spíše snahou naroubovat ten správný počet slabik na danou melodii, případně je použita berlička v podobě zachování některých anglických frází. Zvlášť patrné je to u rychlejších písní.

Jelikož písně Whitney Houston nepatří k nejlehčím, je potřeba obsadit zkušené zpěvačky se silným hlasem, které si se zrádností skladeb poradí. Karlínu se podařilo takové najít a obsazení celkově je silnou stránkou inscenace. Jako Rachel Marron se představuje Eva Burešová, která má sytou barvu hlasu a dobře zvládá rytmické přechody i vyvážení mezi tóninami, takže ani ve výškách netahá za uši. Navíc je velmi přesvědčivá také herecky. Její Rachel vůbec nepochybuje o tom, že je hvězdou první velikosti, která si bude dělat, co chce, a všichni ji budou poslouchat. Je na scéně dominantní, dovede naplno ovládnout jeviště a viditelně si užívá přízeň publika. Pokud se jí něco nelíbí, dovede se velmi důrazně ozvat, aby nikdo nemohl pochybovat, co si o věci myslí. Zároveň však v sobě má křehkou zranitelnost, kterou ukazuje v momentech, kdy se jí to hodí, případně ve chvílích, kdy prostě jen chce být sama sebou, ochraňovaná a milovaná. Dasha jako její sestra Nicki v sobě má určitou míru naivity, ale především neukojitelnou touhu po uznání a lásce. V podstatě trpí tím, že bez ohledu na to, jak moc se snaží, je vždycky jen ta druhá. Herecky ani pěvecky nemá tolik prostoru, ale i tak ho dovede naplno vytěžit, vnést na scénu jemnost a stát se křehkým protikladem snad až příliš dominantní Rachel. V roli Franka se objevuje charismatický Hynek Čermák, který paradoxně krom jednoho krátkého výstupu vůbec nezpívá, ale přesto dominuje scéně. Jeho part je takřka čistě činoherní, Čermák ztvárňuje Franka jako sarkastického bručouna se suchým humorem, který o sobě ví, že je špička v oboru, ale netrpí přehnaným sebevědomím. Rachel ho stejnou měrou rozčiluje jako přitahuje, ale udržuje si od ní profesionální odstup. Působí, jako by se ho nic nemohlo dotknout, ve tváři si udržuje nečitelný výraz a všechno na něm vyzařuje úspornost. Jeho zdánlivá netečnost je ochranným štítem, který však dovede odložit a ukázat svou jemnější a zranitelnější stránku.

Inscenace jako celek je příjemně svižná. Přispívají k tomu dynamické choreografie Ivanky Hannichové, která nešetří company ani sólisty, stejně jako svižné a velmi plynulé přestavby. Scéna je ve své podstatě jednoduchá, a přestože je vcelku popisná (což u muzikálu není až tak překvapivé), zachovává si jistou míru náznakovosti. Tvůrci hodně pracují také se světlem, které pomáhá budovat atmosféru, důležitou roli hrají kostýmy. Nejvíce jich přirozeně vystřídá Rachel, která září i v civilním oblečení a její pódiové kostýmy jsou jeden třpytivý kus vedle druhého. K celkovému charakteru inscenace to však sedí.

The Bodyguard je řemeslně dobře udělaným muzikálem, který láká na slavné hity, ale dokáže si získat diváky i výpravou, choreografiemi a především hereckými výkony. V dramaturgii Hudebního divadla Karlín nijak nevybočuje, jelikož navazuje na další zde uváděné hit muzikály a cílí na zdejší diváky, jde však o zábavnou a svižnou podívanou, která nepřekvapí, ale neurazí.