Opat Ambrosio je nejctihodnějším mužem v celém Madridu. Káže proti přestupkům všeho druhu, neuznává jakoukoliv zvrácenost nebo třeba jenom drobné uklouznutí či přešlap proti zákonům spořádanosti a cti a stíhá je přísným odsouzením. Navíc má neuvěřitelné charisma, takže během jeho kázání je v chrámu vždy plno, a jelikož jinak neopouští konvent, vznáší se kolem něj aura tajemství. I ti nejctihodnější lidé však můžou uklouznout, ocitnou-li se v pokušení.
Všechno začíná v chrámu, kde drží Ambrosio kázání a kde se shodou okolností sejde několik lidí. Respektive, v kostele se shromáždí dav a jsou v něm i lidé, kteří se mají stát hrdiny vyprávění. Lorenzo se právě vrátil z cest zpátky do města a spíše náhodou se připojil k náboženskému shromáždění, jelikož ho zajímalo, proč je o něj takový zájem. Stejný důvod přivedl do chrámu i Antonii s tetou, které chtěly zjistit, proč je okolo Ambrosia takový humbuk. Lorenzo a Antonia se setkají a okamžitě pro sebe vzplanou, přesto to budou mít ještě hodně těžké, má-li jejich láska dojít naplnění.
Do Madridu se vrátil také Raymond, který doufá, že se po spoustě dobrodružství a útrap konečně setká se svou milou a odvede si ji. Problém je, že Agnes byla dána do kláštera a už složila řeholní slib, čímž se jejich případný sňatek značně komplikuje. A aby toho nebylo málo, pravda o jejich tajném dostaveníčku a případném útěku bohužel vyjde najevo a zdá se, že Agnes čeká peklo na zemi. Pravdu o jejích poklescích totiž odhalil ze všech lidí právě bezchybně ctnostný Ambrosio, který nemá s prohřešky svých bližních slitování. Už brzy však i jeho samotného čeká náročná zkouška. Přímo v nitru jeho vlastního kláštera se totiž skrývá pokušení, jakému není rovno.
Román vznikl na konci 18. století, takže přestože by se chtělo říct, že obsahuje všechna myslitelná klišé, většina jeho obsahu ve své době ještě ke klišé nepatřila. Zároveň však jde o celkem typického zástupce v této době velmi oblíbeného gotického románu, v němž spolu soupeří dobro a zlo a postavy jsou vystavovány náročným zkouškám, aby si vysloužily svůj šťastný konec. Příběh je poměrně zamotaný, nemluvě o vcelku komplikované struktuře, jelikož do hlavního příběhu je vloženo několik dalších vedlejších, které se vztahují k jednotlivým charakterům, přičemž do těchto vložených příběhů jsou opět vloženy další. Román tím pádem svou strukturou trochu připomíná sendvič, v němž se prolínají a střídají vrstvy. Celkově však s ohledem na zobrazované události i vzájemné vztahy postav vyvolává vyprávění dojem jihoamerické telenovely.
Příběh je zasazen do Madridu, v rámci dílčích vyprávění postav se v něm však objevují i další města nebo oblasti. Autor se nesnaží o nějak věrné vykreslení Španělska a ve výsledku by se jeho příběh mohl odehrávat prakticky kdekoliv, reálie nejsou nijak zásadní. Postavy nejsou špatně popsané, všechny však určitým způsobem splývají, protože se nedá říct, že by měly nějaké výraznější osobní rysy, ani nemluvě o tom, že se vzájemně v mnohém podobají. Do jisté míry nicméně může román sloužit jako kritika katolické církve, protože na její zvyklosti a především svatouškovství vlastně poměrně otevřeně útočí.
Mnich je typickým produktem své doby, u něhož se současný čtenář může pobavit, rozhodně ho však nemůže brát vážně. Román je poplatný dobové poptávce, z dnešního pohledu je de facto jenom souborem klišé a někdy až lehce za vlasy přitažených vysvětlení. Coby exkurze do mentality našich předků však slouží dobře, navíc je vlastně slušně napsaný a neschází mu čtivost. V rámci klasiky jde o zcela zapomenutelný kousek, k němuž se dneska dostanou už spíše fajnšmekři, rozhodně však jde o zajímavou čtenářskou zkušenost.
Žádné komentáře:
Okomentovat