Jeden zapomenutý kousek Čech, kde se daří dealerům, překupníkům a děvkám a kde se nikdo nezajímá o ty druhé. Na kopci nad městem tady stojí dětský domov plný ztracených existencí, mezi něž se řadí i Miku - kluk pocházející bůh ví odkud, který si už brzo bude muset hledat vlastní místo ve světě. A pak tady máme Zakarpatskou Ukrajinu ve víru první světové války, která ničí domovy i životy a má moc spoustě lidí ten jejich převrátit vzhůru nohama.
Miku právě oslavil osmnáctiny, což znamená, že je nejvyšší čas opustit instituci, v níž vyrůstal, a přestěhovat se do velkoměsta, kde se může postavit na vlastní nohy. Má sice v plánu spojit se s dalším klukem z děcáku a zezačátku bydlet a asi taky trochu podnikat s ním, když se však odhalí pravá povaha jeho práce, Miku ze všeho vycouvá a rozhodne se protloukat po svém. V Praze to není úplně snadné, přesto se s tím nějakým způsobem popasuje. A když potom zahlédne krásnou neznámou na útěku, která ho zoufale prosí o pomoc, dostávají jeho další kroky zcela nečekaný směr.
Nestor je mlynář. Před válkou žil spolu se svou rodinou ve mlýně, staral se o hospodářství a těšil se na prvního potomka. Potom však krutě a nemilosrdně udeřily boje a on byl jako statný muž odveden do frontových linií. Na bojišti utíká čas jinak a Nestor se živí nadějí, že už brzy válka skončí nebo se aspoň zmírní intenzita bojů a on bude moci odcestovat na návštěvu k rodině. Jeho sen je na dosah, když dojde k osudnému bombardování jeho mlýna. Z Nestora se v tu chvíli stává sirotek a vdovec, který nikdy nedostal šanci seznámit se s vlastním synem, a vlivem dalších událostí i dezertér. Zatímco se skrývá v lesích a snaží se najít nový smysl života, vstoupí mu do cesty Taryk, opuštěná dívenka kdo ví odkud. A jejich velké společné dobrodružství započne.
Román se odehrává v několika časových rovinách a sleduje dvě hlavní příběhové linie - jedna se točí okolo Miku, ta druhá kolem Nestora a Taryk. Ta první je zasazena v podstatě do současnosti a hlavní hrdina v ní líčí svoje životní osudy. Vedle popisu aktuálních událost se nicméně čtenář dočká i návratu do devadesátých let a na začátek tisíciletí, jelikož Miku se vrací k některým zásadním událostem formujícím jeho život, které ho ovlivnily a udělaly z něj člověka, kterým se stal. Dohromady s tím, co se mu děje v současnosti, však jeho linka působí lehce překombinovaně a navíc poněkud nereálně. Jako byste sledovali béčkový akční film, v němž nakonec musí ve prospěch všech zasáhnout nějaký deus ex machina, abychom se vyhnuli katastrofě. Druhá dějová linka mapuje takřka celé dvacáté století včetně všech jeho bouřlivých turbulencí. Provádí hrdiny dějinnými událostmi a z území dnešní Ukrajiny je pomalu přesouvá přes Slovensko až do Čech. Z historického hlediska se autor víceméně drží faktů, zároveň ho však velké dějinné události zas až tolik nezajímají a jsou pouze doplňkovou kulisou. Román v sobě má lehké prvky magického realismu, který, snad inspirován hlavní hrdinkou, se odkazuje spíše ke své kavkazské než jihoamerické větvi.
Raci v hlavě jsou z literárního hlediska slušně napsaným románem, z hlediska příběhu nicméně román lehce pokulhává. Historická linka je poměrně barvitá, ta ze současnosti bohužel vyvolává dojem vykonstruovanosti a překombinovanosti, z níž se autor sám zachraňuje v podstatě stylem deus ex machina. Navíc některé pasáže vlastně ani nedávají smysl a jdou vyloženě proti pravidlům pravděpodobnosti. Román má v sobě prvky magického realismu, nepracuje se s nimi však nijak důsledně a vlastně ani ony se úplně nedrží pravidel typických pro tenhle žánr. Jedná se o zajímavé, čtivě napsané vyprávění, které však asi své čtenáře vyloženě neohromí.
Žádné komentáře:
Okomentovat