Caligula

Autor: Albert Camus
Úprava: Ivan Zmatlík

Premiéra: 13. 7. 2023
Uvádění: OLDstars, Divadlo v Solné věži

Režie: Zuzana Horáková

Obsazení
Karolína Hartmanová, Eliška Brejchová, Adéla Hromasová, Adéla Fejková, Klára Valášková, Klára Urbanová, Jana Rumlová, Tomáš Hart, Cyril Janeček, Michal Hauf, Marek Pilař

Délka představení: 1 h 15

Vizionářský pedagog aktivizující svůj lid, nebo bezskrupulózní šílenec vodící si poddané jako loutky a bavící se tím, kam až může zajít, než to bude moc? Text Alberta Camuse je klasickým příkladem existenciálního dramatu, v němž se zpochybňují veškeré hodnoty včetně lidského rozumu. Drama je možné vykládat nejrůznějšími způsoby, v podání OLDstars jako by však hlavní téma trochu scházelo.

Caligula je hlavní hrdina, přesto na začátku právě Caligula schází. Po smrti své milované sestry totiž propadl žalu, někteří tvrdí, že dokonce šílenství, a vypařil se. Jeho dvůr marně čeká, až se objeví a pomalu přesvědčuje sám sebe, že ho vlastně nepotřebuje, protože ve svém kruhu najde spoustu takových jako Caligula, kteří ho můžou snadno nahradit. Vzápětí se však císař objeví a hra na to, kdo je blázen a kdo ne, může začít.

Tvůrci se rozhodli pojmout postavu Caliguly coby moudrého mentora pokoušejícího se aktivizovat své poddané k jakékoliv činnosti. De facto od nich vyžaduje akt vzpoury, kterého však oni, jak se zdá, nejsou schopni. Proměňuje tváře a za maskami nejrůznějších autorit se snaží probudit v nich touhu jednat. Přitom však není jasné, jestli je geniálním šílencem odhalujícím nejrůznější podoby bláznovství, nebo skutečným bláznem vyžívajícím se v tom, že na hranici šílenství dovádí všechny okolo sebe. Inscenace mimo jiné otevírá otázky morálky, ale také celkového smyslu naší existence. Řídíme se vlastním rozumem, nebo jsme jen loutky podřízené cizím autoritám bez vůle? Tvůrci si s diváky hrají, nutí je přemýšlet a zpochybňovat zažité představy o sobě samých. Postavy na scéně jsou totiž průběžně vystavovány extrémním situacím, které v podstatě nutí k zamyšlení, jak by se zachovali, i diváky.

Přestože inscenace má jistý aktivizační potenciál, je poněkud roztříštěná a jako by jí chybělo hlavní jednotící téma. Nejvíc asi vystupuje jistá rezignace všech charakterů, které do jednoho (nepočítáme-li Caligulu a možná ještě jeho ženu) mají pocit, že žádná jejich akce k ničemu nepovede. Vlastně jsou jenom figurkami zmítanými rozmary mocných, které dovedou mluvit o nutnosti zasáhnout, ale už se nedokážou odhodlat k činu samotnému. V něčem je tak inscenace až smutně aktuální, jelikož dobře koresponduje s náladami ve společnosti a nevírou lidí v možnost cokoliv změnit.

Vizuální stránka je poměrně jednoduchá a pozitivně laděná do pastelových barev jakoby v kontrastu k závažnosti textu. Kostýmy jsou trochu extravagantní civil, ale ničím nevybočují z normálu. Výjimkou je v tomhle případě Caligula, který se několikrát převlékne, ostatní zůstávají víceméně v jednom a tom samém oblečení. Navíc, byť je vizuál částečně brán do hry, vlastně není nijak zásadní a k celkovému pochopení ani vyznění výrazněji nepřispívá.

Herecké výkony jsou veskrze dobré, byť s výjimkou Caliguly nedostávají postavy příliš mnoho prostoru. Cyril Janeček ztvárňuje císaře jako bodrého a žoviálního dobráka, který by neublížil mouše, vyzařuje cosi švejkovského a působí jako idiot, který se ve své hlouposti vyžívá. Přesto se v něm skrývá jakýsi temný podtón s nímž všechny neustále pokouší, protože se chce dočkat reakce, ač ví, že žádná nepřijde. Dovede scénu bez potíží ovládnout, škoda jen, že občas zbytečně drmolí a odbývá intonaci, takže některá slova a věty ztrácí na srozumitelnosti. Karolína Hartmanová v roli jeho ženy Caesonie je vedle něj trochu zvráceným zosobněním zla. Zatímco Caligula působí dobrácky, ona za každou svou poznámkou skrývá nějakou jedovatost. Na scéně se chová dominantně a užívá si, když může škodit nebo aspoň obratně tahat za provázky. Divácky vděčná je také role Helicona v podání Tomáše Harta, který je císařským patolízalem neustále se podbízejícím a snažícím se vysloužit si přízeň všech. Poslušně poklonkuje před svým císařem a zůstává mu až úzkostlivě věrný, zároveň se však dovede přetvařovat před ostatními dvořany a předstírat, že hájí jejich zájmy.

Caligula je zajímavou inscenací, která ponouká k zamyšlení. Postrádá nicméně hlavní téma a ani celková režijní koncepce není zcela ukotvená, jelikož přichází s řadou zajímavých nápadů, ale žádný jako by si nebrala skutečně za svůj. Celek tak působí poněkud roztříštěně. Herecké výkony jsou však vesměs slušné a potenciál zaujmout tady je. Nutno však podotknout, že to rozhodně není inscenace pro každého a pokud chcete postřehnout i různé drobné nuance, vyžaduje vaši plnou pozornost.