Veronika Jonešová - Okamžiky

Jak těžké je vyrovnat se s něčí smrtí? Emma cítí, že od skonu Patricie něco umřelo i v ní. Ta tam je ta nadšená a spontánní žena, která dokázala vidět krásu v maličkostech a radovat se ze života. Emma ví, že potřebuje změnu a najít sama sebe, aby mohla být opět šťastná. K tomu ale bude nutná pomoc jejích blízkých a nepřímo vlastně také Patricie.

Emma vždycky milovala psaní, takže se rozhodla pro kariéru novinářky. Po x letech už ji však tahle práce neuspokojuje a cítí, že je čas na změnu. Rozhodne se proto dát v práci výpověď a pustit se do nového projektu - vlastní knihy. Jde o něco, co vždycky chtěla udělat, jen na to nikdy nebyl ten správný čas. Teď se však spisovatelská kariéra přímo nabízí, jelikož Emma může začít zpracovávat vzpomínky na Patricii a tím je v sobě uzavřít. Navíc se zdá, že Patricie měla velmi zajímavý život, který za zaznamenání rozhodně stojí.

Třetí díl trilogie zasahuje ještě dále do historie než díly předchozí, a to až k prarodičům Patricie a Samuela. Na scéně se objevuje řada postav, které čtenář zatím nepotkal, nebo jenom velmi okrajově, takže se s nimi teď může seznámit blíže a pochopit, jakým způsobem zasáhly do života hrdinů. Autorka odhaluje zázemí svých postav, které je utvářelo a udělalo z nich ty lidi, kterými se staly. Většina z nich nemá právě snadný vstup do života, musí se vyrovnávat s nejrůznějšími druhy traumat a rodinné zázemí v nich probouzí touhu vymezit se vůči němu a žít si po svém. Každý z hrdinů je nějakým způsobem pokřivený nebo raněný v důsledku vlastní minulosti a rodiny a hledá cesty, jak uniknout.

Tématem, které příběhem silně rezonuje, je skutečnost, že každá mince má dvě strany. Díky hlubšímu průniku do rodinné historie dokáže čtenář jednání řady postav lépe pochopit, a byť se s ním ani přesto nejspíš neztotožní, minimálně je mu jasné, co k němu dotyčné vede. Charakterová mozaika je extrémně pestrá, a přestože v tomto případě se do popředí hodně dostává Emma, nedá se říct, že by některá postava byla vyloženě hlavní a další vedlejší. Ve všech případech jde spíše o jednotlivé dílky skládačky, které do sebe zapadají a dotváří celek.

Text je čtivý a neschází mu jistá poetičnost. Autorka se opět snaží, aby její vyprávění mělo přesah a ponoukalo k zamyšlení, což se jí daří. Vypravěči většinou mají svůj specifický hlas, podle kterého je možné je odlišit, i když to neplatí zcela důsledně. Ani tentokrát není vyprávění lineární, ale udržuje si epizodický charakter, přičemž jednotlivé kapitoly na sebe navazují nikoliv časově, ale spíše na základě dějových souvislostí. U těch ze vzdálenější minulosti se objevují určité anachronismy nebo přinejmenším historické nepravděpodobnosti, jde však o marginálie, kterých si běžný čtenář nejspíš ani nevšimne.

Okamžiky jsou příjemně čtivým, poetickým příběhem, který celou trilogii vhodně uzavírá. Příběh je opět mozaikou jednotlivých lidských osudů, která čtenáři umožňuje proniknout do hlubin jedné rodiny a pochopit, co všechno ji formovalo. V některých ohledech je román možná trochu naivní a přehnaně pozitivní, na druhou stranu nicméně nabízí prostor k zamyšlení a příjemný útěk od reality. Navíc díky stylu psaní příběh příjemně plyne a dovede čtenáře vtáhnout.

Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit zde.