Anastasis

Hudba: Michaela Chudobová, Roman Burda
Libreto: Michaela Chudobová, Barbora Burdová, Michal Kříž
Texty písní: Michaela Chudobová, Markéta Sýkorová, Roman Burda

Premiéra: 19. 6. 2023
Uvádění: KD Kyje, Praha

Režie: Vera Lapsheva

Obsazení
Anastázie - Vilemína Marhoulová / Karolína Bútorová / Alisa Gertsovskaya
Aram - Karel Valenta / Jan Jašek
Sofie - Klára Valášková / Eliška Fleissnerová / Antonina Tiazhkun
Karolína - Lucka Brzáková / Veronika Kavanová
Tomáš - Jára Štindl / František Valenta
David - Filip Šesták / Karel Valenta
Dřevorubec - Rastislav Boštík / Jiří Geo Oudrán
Děti v osadě - Marianka Bútorová, Dexi Kleisner, Jakub Kovář, Sára Podubecká, Petra Podubecká, Eliška Staňková, Adinka Vacková, Viky Vasiljevová, Eliška Železná
Mariona - Alisa Gertsovskaya / Vilemína Marhoulová
Sofán - Michal Hauf / Marek Pilař / Jan Jašek
Andělé - Vilemína Marhoulová, Kateřina Plocková, Lucie Brzáková, Veronika Kavanová
Paní Voda - Karolína Bútorová / Vilemína Marhoulová / Dominika Fišerová
Démoni - Jaroslav Štindl, Barbora Dolejšová, Filip Šesták, Antonina Tiazhkun, Alan Michajlov, Veronika Kavanová, Karolína Hlůšková
Noema - Karolína Hlůšková / Alisa Gertsovskaya / Vilemína Marhoulová
Siena - Kateřina Plocková / Nikola Míková / Lucie Brzáková
Rosenka - Pavlínka Leščinská / Evita Gucklerová
Kapička - Terezka Čepová / Natálka Valešová
Květulka - Karolína Štindlová / Kristýna Valešová / Viky Vasiljevova
Taramis - Jan Jašek / František Valenta
Dřevomil - Evita Gucklerová / Karolína Nezbedová
Skřítkové - Jakub Kovář, Sára Podubecká, Dexi Kleisner, Alan Michajlov

Délka představení: 3 h

Vydejte se spolu s partou kamarádů do prázdninové osady Anastasis a prožijte s nimi kouzelnou noc plnou překvapení. Projekt Anastasis slibuje výpravnou muzikálovou show, bohužel k ní však má daleko. Vzhledem k amatérskému charakteru produkce se nedá očekávat megalomanská scénografie ani velké scénické efekty, je však škoda budit u diváků zbytečná očekávání. Muzikál sám rozhodně nepostrádá potenciál, zároveň je však zoufale nedotažený.

Začíná léto a skupina přátel se vydává do prázdninové osady Anastasis, kde letos otevírá tábor pro děti. V rámci turnusu je chce učit, jak se chovat k přírodě, pomáhat jí a chránit ji. Už brzy se však všichni mají ocitnout v nebezpečí. Po tisících let má dojít k noci propojení, kdy se náš svět prováže s tím kouzelným a všichni, kdo jsou toho hodni, budou moct spatřit víly, skřítky a další nadpřirozené bytosti. Co však zatím nikdo netuší, je skutečnost, že se bude hrát o budoucnost celého lidstva - na každém přání a každém rozhodnutí totiž záleží a některá mohou být zásadnější než jiná.

Tím hlavním, co by měl muzikál divákovi nejspíš předat, je poselství o slušném zacházení s přírodou a respektu k ní. Myšlenka je to ušlechtilá, problém je, že v rámci příběhu vlastně nefunguje. Libreto totiž kulhá na obě nohy a zdá se jen jako berlička propojující jinak nesouvisející hudební čísla. V první půli to ještě není tak patrné, ve druhé se to však ukazuje naplno. Muzikál se tak proměňuje v sérii výstupů, které se sice snaží tvářit jako koherentní celek, ovšem nejsou jím. Některé výstupy navíc vlastně nedávají smysl - proč například kouzelné bytosti spojené se Zemí právě ji prosí, ať jim dá šanci? Proč se proměňuje v realitu něco, co je pouze vzteklým konstatováním, nikoliv přáním, která jediná se mají podle pravidel zhmotňovat? A takových momentů by se našlo víc. Problémem je také samotný rámec, který působí v rámci příběhu absolutně navíc a je jen další berličkou k předání vcelku zjevného poselství. Celek je tak bohužel bez ohledu na ušlechtilou myšlenku přehnaně patetický a pro mnohé diváky obtížně stravitelný. Tím spíš, že zatímco v některých momentech je libreto extrémně mnohomluvné a točící se v kruzích, v jiných nejsou důležité informace správně zdůrazněny a divák se tak vlastně ztrácí v tom, na co se to vlastně kouká.

Hudba sama o sobě je melodická a má pěkné nápady, byť v případě některých písní se asi neubráníte dojmu, že něco podobného už jste někde slyšeli. Autorka sází hlavně na lyricky položené balady, rozverných a hravých, hudebně veselých čísel je v muzikálu jako šafránu. Bohužel se také nedá mluvit o jakékoliv prokomponovanosti. S výjimkou jedné nebo dvou melodií se motivy nevrací a každá píseň je samostatným celkem, čímž se jenom umocňuje dojem celkové roztříštěnosti. Úplně navíc chybí hudební předěly mezi jednotlivými výstupy, což opět vyvolává dojem jisté nekompaktnosti. Je také škoda, že nejvýraznější hit celého muzikálu zazní hned v úvodu, takže i když se objeví několik dalších zapamatovatelných melodií, žádná z nich není extrémně výrazná.

Kapitolou sama pro sebe jsou potom texty. Je vidět, že v podstatě každým se tvůrci snaží předat nějaké poselství, bohužel však často na úkor veršové struktury nebo dokonce zpěvnosti. Najdou se obraty, které zní originálně a zaujmou, stejně jako banální veršovánky typu láska-páska, ty by ale v tomhle případě problematické nebyly a v porovnání s jinými, které se nerýmují vůbec, je člověk rád odpustí. Občas totiž rým slyšíte jen s obrovským zapojením fantazie a ještě nevidíte ani na jedno oko. Místy navíc texty komplikují práci i zpěvákům, protože jim do dlouhých tónů místo otevřených samohlásek dávají uzavřené, které jsou intonačně náročnější a na správné vyzpívání těžší.

Scénografie je extrémně jednoduchá a spíše náznaková. Tvoří ji všehovšudy vyvýšené pódium v zadní části jeviště, případně další drobnější dekorace dokreslující prostředí. Dobře se pracuje se světlem, které pomáhá budovat atmosféru. Ocenění si zaslouží kostýmy, které jsou na amatérskou produkci dobře propracované a pomáhají charakterizovat postavy, zejména nejrůznější kouzelné a nadpřirozené bytosti.

Co muzikálu hodně pomáhá, jsou herecké výkony, na kterých hodně závisí výsledná atmosféra. Velmi znatelný rozdíl je i mezi jednotlivými alternacemi, jelikož zatímco někteří podávají takřka profesionální výkon, v případě jiných je vidět, že se svým partem lehce bojují a herecky ho nezvládnou obsáhnout. Všechny role jsou alternované, nicméně nepodařilo se mi zhlédnout všechny alternace, proto budu hodnotit pouze některé z těch, které jsem na jevišti viděla. Začněme postavou Anastázie, v níž se alternují Vilemína Marhoulová a Karolína Bútorová. Druhá zmíněná se na roli typově hodí víc, jelikož svým nevinným vzhledem, křehkostí a milým úsměvem evokuje holku do nepohody. Má velmi příjemnou barvu hlasu a s písněmi nemá problém, trochu však bojuje s hloubkou své postavy, a to především po herecké stránce. V druhé půli představení totiž ve vypjatých momentech představení působí trochu ploše a divák jí zoufalství jednoduše nevěří. Marhoulová je oproti tomu živoucí nálož energie, které je všude plno, občas až moc. Herecky i pěvecky je přesvědčivá, jen je občas trochu těžké uvěřit jí kvůli přehršel energie až dětskou nevinnost a naivitu, kterou by její postava nejspíš měla mít.

V protikladu k Anastázii stojí Sofie, která je poněkud materialisticky zaměřená, má ráda pěkné věci a zdá se, že k přírodě nemá prakticky žádný vztah. V podání Kláry Valáškové je to holka, které vlastně rozumíte a dovedete se s ní ztotožnit, protože odpovídá tomu, jak my sami vnímáme svět. Valášková dovede svým herectvím vtisknout postavě hloubku a její postupný přerod je uvěřitelný a působivý. O Elišce Fleissnerové se bohužel nedá říct totéž. Vizuálně je sice její Sofie velmi atraktivní, celý dojem, který z postavy vzniká, je však namistrovaná rozmazlená holčička, které by měl dát někdo do zubů, aby se probrala. Její ztvárnění Sofie nebudí sympatie a vlastně ani žádné jiné emoce. Fleissnerová má příjemnou barvu hlasu a dobře zpívá, herecky je však velmi slabá.

Z nadpřirozených bytostí nejvíce zaujmou Sofán s Marionou, okolo jejichž sporu se děj částečně točí. Michal Hauf a Alisa Gertsovskaya jsou už svým vzhledem protiklady, stejně tak hereckým pojetím. Hauf je démonickým našeptávačem, který se vyžívá ve výsměšných poznámkách a tónem hlasu i celkovým hereckým gestem vyvolává dojem člověka, kterému byste nejradši jednu vrazili, ale kterého vás přesto nějakým zvráceným způsobem baví poslouchat a sympatizujete s ním. Zřejmě to bude i tím, že postava Sofána se vlastně královsky baví celou situací udržuje si ironický nadhled. Gertsovskaya je v gestech i vyjádření extrémně klidná, vlastně až úsporná, její pohyby mají vláčnost a její hlas nadhled. Občas však působí trochu unyle a divák vlastně nevidí důvod, proč by měl sympatizovat právě s ní.

Samostatnou kapitolou jsou děti, které částečně hrají konkrétní postavy, částečně plní funkci sboru. Tyto hromadné výstupy občas vyvolávají dojem nekontrolovaného chaosu, kde si každý dělá, co se mu zrovna v tu chvíli zlíbí. Svým způsobem je to roztomilé a v některých momentech to nevadí, jindy to ale naopak docela překáží, protože se tím vytrácí dramatičnost, případně je zbytečně odváděna pozornost od dění na scéně, jelikož děti si navzájem stíní, překřikují se atd.

Ananstasis je projekt s potenciálem, na němž je však ještě spousta práce. Inscenace sama o sobě je poměrně slušná, byť obsahuje některá hluchá místa, herecké výkony také vyloženě neurazí a některé mají profesionální úroveň. Největší slabinou celého muzikálu je tak příběh, kterému schází dramatický oblouk i pořádná zápletka, stejně jako neschopnost tvůrců se rozhodnout o čem a pro koho vlastně chtějí hrát. Jednotlivé myšlenky jsou sice pěkné, jako celek ale jednoduše nefungují, protože nedrží pohromadě. Potenciál zaujmout tady je, v aktuální podobě však jde o nehotový jevištní útvar, který se topí v patosu bez ohledu na to, jak moc se snaží plavat.