Červencové svátky přímo vybízí k tomu, aby je člověk nějak využil. Už pár let si proto během nich beru dovolenou a vyrážím zpravidla někam do zahraničí. Kam konkrétně to bude, závisí na mnoha faktorech včetně ceny letenek. A potom je tu trochu taky faktor neznámého, jelikož ráda objevuju nová místa. Letos to tedy nakonec byla Bukurešť, ale nezůstalo jenom u ní.
Jak do Bukurešti a jak po ní
Do Bukurešti se nejsnáze dostanete letecky, a to bez větších potíží i z Prahy. WizzAir provozuje přímou linku a letenky vás vyjdou v závislosti na sezóně na přibližně dva tisíce za zpáteční. Pokud byste chtěli levnější variantu, dá se letět i z Vídně, nicméně pražská varianta je pořád velmi dostupná a jste-li z Prahy nebo okolí, je rozhodně výhodnější i příjemnější. Let trvá necelé dvě hodiny, přičemž bukurešťské letiště je poměrně rušné bez ohledu na denní dobu, takže nemusíte mít strach, že byste tady byli uprostřed noci sami. Ohledně letiště si dovolím pouze jednu poznámku - všechno je tady extrémně drahé. A když říkám extrémně, tak to tak i myslím. Navíc tady všude mají jenom nepitnou vodu, tudíž se připravte na to, že minimálně za pití si tu budete muset připlatit, nechcete-li u gatu zbytečně žíznit.
Z letiště do centra města se dostanete několika způsoby. Můžete jet vlakem, který vás vyjde na přibližně 7 lei, což je necelých 40 Kč, levnější variantou je potom autobus za 3 lei. Autobus jezdí nonstop, takže i pokud stejně jako my přistanete v jednu v noci, bez potíží se dostanete do centra metropole nebo kamkoliv jinam potřebujete. Přes den je jízda kvůli silnému provozu a kolonám delší, v noci se z letiště na konečnou dostanete za nějakých dvacet minut. Vlak jede podobně dlouho.
Když už budete ve městě, je čistě na vás, jak se tady budete pohybovat. Pochopitelně můžete chodit, v případě některých vzdálenějších destinací je nicméně určitě příjemnější se popovézt. Jedna jízda vás vyjde na 3 lei, tedy zhruba 15 Kč. Výhodou MHD v Bukurešti je to, že nemusíte pracně shánět automaty na lístky nebo trafiku. V autobusech jsou totiž k dispozici zařízení, k nimž stačí přiložit kartu (klidně i mobil, pokud máte kartu v něm) a jízdenka se vám automaticky načte. V metru najdete automaty. S tramvajemi ani trolejbusy nemám osobní zkušenost, bude to však nejspíš podobné.
Kde se v Bukurešti ubytovat a kde najíst
Bukurešť není přehnaně drahá, v podstatě se cenami vyrovná České republice, takže za slušné peníze seženete velmi dobré bydlení. Tím pádem záleží hlavně na vás, jestli upřednostníte hotel nebo spíš nějaký soukromý apartmán. My se se ségrou rozhodly pro druhou variantu a rozhodně nelitujeme, jelikož jsme měly maximální pohodlí, ani nemluvě o tom, že jsme bydlely v podstatě v centru v sousedství starého města.
Pokud jde o jídlo, Bukurešť je velmi kosmopolitním městem, kde se mísí desítky vlivu, takže tady najdete prakticky cokoliv, po čem zatoužíte. Typicky rumunské je podle místních hlavně vepřové maso na různé způsoby a polenta, pokud však ničemu podobnému neholdujete, bez potíží najdete podniky zaměřující se třeba na italskou nebo asijskou kuchyni. V létě je tady sezóna mořských plodů, takže pokud máte rádi třeba mušle, přijdete si na své.
Jelikož ani jedna z nás není vyloženě masová, vybíraly jsme si podniky na jídlo spíš podle aktuální chuti. Tady pár tipů. Pokud máte rádi italskou kuchyni, můžeme doporučit Il Peccato. Pizzu jsme neochutnaly, ale těstoviny i dezerty byly vynikající, a navíc tady mají i vino de casa za velmi slušnou cenu. Bezva burgery zase mají v Burger van Bistro. Výběr je poměrně široký, takže na své si přijdou milovníci klasiky i ti, kdo radši experimentují. Maso je tenčí, než jsme zvyklí z našich burgeráren, ale do chuti se to nijak nepromítá. A mají tady moc dobré hranolky. Coby snídaňové spoty můžu doporučit Bread and Butter, kde mají vynikající vejce Benedikt, ale v jejich menu si vyberete i v případě, že dáváte přednost jiným druhům snídaně. Navíc tady vaří výbornou kávu. Trochu stranou hlavního ruchu a navíc dost skryté je Asimbio. Dokonce až tak, že pokud do něj nemíříte účelově, dost možná na něj ani nenarazíte. I tady mají moc dobrá vejce Benedikt, ale na výběr jsou i další snídaňové klasiky, a kromě skvělé kávy tady dělají i moc dobré freshe a smoothie. A ještě jeden tip, tentokrát ne z Bukurešti, ale z Brašova. V jedné z bočních ulic vedoucích z hlavního náměstí se skrývá úžasná Foccacceria, kde si můžete vybrat z několika druhů bohatě obložených foccaccii, které vám přímo na místě připraví, aby byly naprosto čerstvé. My otestovaly jednu s mortadellou a jednu s italským salámem a vlastně se nejsem schopná rozhodnout, která byla lepší, jelikož geniální byly obě. Obrovské doporučení.
Pokud jde o nějaké drobnější občerstvení jako káva nebo zmrzlina, obojí seženete prakticky na každém rohu. Kávu mají Rumuni všeobecně docela dobrou a i na exponovaných turistických místech seženete takovou, která se dá bez problémů pít, dokonce si na ní i pochutnáte (určitě to neplatí stoprocentně, ale my vyloženě špatnou zkušenost nemáme). Se zmrzlinou je to uprostřed léta totéž, jelikož ji nabízí vedle specializovaných podniků i spousta různých kaváren a restaurací. Pokud si ale najdete přímo zmrzlinárnu, zklamaní nebudete.
Poslední věc se týká vody. Pokud není uvedeno jinak, pak by kohoutková voda měla být normálně pitná. Chuťově sice není nic moc, ale zdravotně je nezávadná. Otestovaly jsme to a nic nám nebylo bez ohledu na to, jestli jsme ji pily převařenou nebo přímo natočenou z kohoutku.
Co v Bukurešti vidět a rozhodně neminout
Na rovinu, Bukurešť jako město není příliš pěkná. Hodně se to odvíjí od toho, kde zrovna jste, ale v řadě čtvrtí je velmi znát minulý režim a především Ceausescovy velikášské plány na přestavbu, k nimž nikdy plně nedošlo, ale jimž padla za oběť řada domů. Pokud se tedy chcete při procházkách hlavně kochat, povede se vám to na starém městě a na hlavní třídě okolo muzeí a galerií. I když jako celek město působí šedě a trochu zanedbaně, neznamená to, že nemá co nabídnout. O návštěvu přímo volá řada velmi zajímavých míst.
Jednou z budov, kterou byste neměli minout (a vzhledem k jejím rozměrům se vám to nejspíš ani nepovede), je bukurešťský parlament. Jeho výstavbu zahájil Ceausescu, ovšem dokončena byla až v novém tisíciletí. Budova je třetí největší administrativní komplex na světě a už při pohledu zvenku působí monstrózním dojmem. Vstup do komplexu je z pravé strany pokud přicházíte z hlavního bulváru Unirii, přímo naproti parku Izvor. Prohlídky tady probíhají každou celou hodinu a stojí 60 lei na osobu. Pokud chcete mít jistotu, že na vás vyjde místo, můžete předem zatelefonovat a udělat si rezervaci, není to však nutné. Kapacita prohlídek je dost velká a zájem o ně rozhodně není tak značný, jak jsme čekaly. V podstatě jsme dorazily ani ne deset minut před plánovaným začátkem a úplně bez problémů si koupily lístky. Berou tu i karty, takže hotovost nepotřebujete. Jediné, co si nesmíte zapomenout, je občanka nebo pas, protože jde o vládní budovu, a tím pádem se před vstupem musíte legitimovat.
Pokud byste se chtěli dozvědět o Ceausescovi a jeho režimu něco dalšího, rozhodně doporučuju jeho soukromou rezidenci, tzv. Jarní palác. Ten leží trochu stranou centra, jelikož nikdo nechce bydlet v ruchu a shonu velkoměstské každodennosti. Prohlídky rezidence probíhají vždycky v celou hodinu v rumunštině a ve čtvrt v angličtině, takže si můžete vybrat podle vašich jazykových dovedností, vstupné vás vyjde na 55 lei. Rezidence je přehlídkou luxusu a dekadence, je vybavená v historizujícím stylu ovšem s důrazem na maximální pohodlí. Ceausescovi tady měli třeba zimní zahradu, zlatou koupelnu nebo soukromé lázně s plaveckým bazénem. Po prohlídce si ještě můžete posedět v zahradě a kochat se vším tím luxusem, pro návštěvníky je tady otevřená kavárna.
Z dalších budov je možné navštívit prezidentský palác, který původně vznikl jako královská rezidence a je návštěvníkům přístupný po předchozí rezervaci. Tu je potřeba udělat aspoň den předem telefonicky nebo mailem. Můžete navštívit i další z bývalých královských paláců, v němž je v současnosti národní galerie, nebo některé z četných muzeí. Pokud máte podobné objekty rádi, Bukurešť jich nabízí pestrou škálu. Je tu také muzeum venkova pod širým nebem, v podstatě něco jako klasický skanzen.
Chcete-li strávit co nejvíce času venku a mezi zelení, navštivte zdejší botanickou zahradu. Vstup do ní je za 10 lei, další 5 lei si připlatíte, pokud chcete vidět i skleníky. Tady pozor, ty jsou otevřené jenom dopoledne, tudíž pokud je máte v plánu, musíte to stihnout do 13 hodin. Zahrada vyvolává spíše dojem klasického parku a vypadá to, že se o ni moc nepečuje. Jako místo, kde strávit čas, je příjemná, ne že ne, zároveň jsem však už viděla i hezčí. Parků je ale v Bukurešti víc, město je vlastně poměrně zelené, což zejména v parném létě s teplotami přes třicet stupňů přijde vhod. Jeden z největších parků, Krále Michala I., najdete kousek od Ceausescovy soukromé rezidence, víc v centru jsou park Izvor přímo u budovy parlamentu, nebo zahrada Cismigiu.
Co dalšího v Rumunsku vidět a neminout
Rumunsko je obrovská země, takže míst k navštívení jsou tu mraky. Tím pádem záleží na tom, kolik máte času, v jaké oblasti se pohybujete a co konkrétně chcete vidět. Není problém si tady půjčit auto, jen se obrňte pevnými nervy, jelikož rumunský provoz je šílený a na silnicích platí spíš právo silnějšího. Je až paradoxní, že navzdory faktické ignoranci předpisů tady není víc nehod. Pokud si na řízení netroufáte, můžete využít autobusy nebo vlaky (jen pozor, hromadná doprava tady není úplně spolehlivá), případně si zaplatit nějaký fakultativní výlet. Cenově to vůbec nevychází špatně, ve výsledku zhruba podobně jako v případě, že si auto půjčíte a pojedete po vlastní ose.
Peleš, Brašov a Bran
Jedním z nejnabízenějších fakultativních výletů je ten za hrabětem Draculou. Zorganizován je tak, aby byl středověký hrad Bran zlatým hřebem, takže jej navštívíte jako poslední, všeobecně je ale tento výlet hlavně pro milovníky historických památek. My si ho kupovaly přes Tripadvisor, přičemž můžete vybírat z četných možností, které se od sebe liší především velikostí skupin. Klasicky platí, že je lepší jet v menším počtu, jelikož na navštěvovaných památkách je i tak spousta lidí. Pokud zvolíte tenhle výlet, čekají vás tři zastávky.
Peleš je královským zámkem vystavěným v 19. století prvním rumunským králem Karlem. Veškeré vybavení i zámek se dochovaly v původní podobě, což však k relativně malému stáří není zas tak překvapivé. Peleš je označován za nejkrásnější zámek Rumunska (upřímně ale nevím, kolik dalších zámků tady mají) a jeden z nejkrásnějších v Evropě. Krásný je, o tom není sporu, pro cestovatele z Česka, který už nějaké ty pěkné zámky viděl, však nijak výjimečný. Zajímavý je tak hlavně po technické stránce, protože na svou dobu byl extrémně moderní - král sem nechal např. zavést elektřinu, zbudoval tady výtah nebo centrální vysavač a vnitřní hlavní halu opatřil zatahovacím skleněným stropem. Vstupné vás bude stát 50 lei v případě, že chcete vidět jenom přízemí s reprezentačními sály, pokud vás lákají i další patra, je to 100 nebo 200 lei. Lístky koupíte na místě nebo předem na internetu. Výhodou je, že nemusíte kupovat lístek na konkrétní datum, jelikož po jeho zakoupení se můžete na zámek vydat kdykoliv v následujících třiceti dnech. A malý tip - u brány strážící vstup do areálu je moc příjemná kavárnička. Káva sama o sobě není nic speciálního, ale mají tady vynikající zákusky.
Další zastávkou našeho výletu byl Brašov, jedno z původních sedmi německých měst založených na území Transylvánie (česky Sedmihradska) ve středověku. Historické centrum je poměrně malé, vedle radnice a pár kostelů (včetně největšího nepravoslavného v Rumunsku) tady toho moc neuvidíte. Město má však příjemnou atmosféru a můžete se snadno zatoulat v jeho uličkách a vychutnat si ji naplno. Stejně tak se můžete vydat do některého ze středověkých pozůstatků opevnění - je tu vyhlídková strážní věž i bývalá pevnost. Pokud vám to čas dovolí, nevynechejte ani vyhlídku vedle velkého nápisu Brašov, odkud budete mít celé město jako na dlani. Máte-li chuť, dá se sem vyjít pěšky po turistické cestě, pokud však neradi chodíte, nebo jednoduše nemáte dost času, vyvezte se lanovkou. Jezdí v pětiminutových intervalech a zpáteční lístek vás vyjde na tuším 15 lei.
Poslední zastávkou dne byl hrad Bran, který je spojován s hrabětem Draculou, byť je to pouze chytrý marketingový tah. Stoker se ve svém románu neinspiroval žádným konkrétním místem v Transylvánii a Vlad II. Dracul ani Vlad III. Napichovač, kteří ho k sepsání románu potenciálně inspirovali (i když ve skutečnosti pravděpodobně ne), na tomhle hradě ve skutečnosti nepobývali. Jednalo se o strážní hrad se stálou vojenskou posádkou, který ve 20. století připadl královské rodině a královna Marie si ho zvelebila, jak nejlíp uměla. Současná expozice je částečně historická, částečně inspirovaná rumunskou mytologií. Vstupné vás vyjde na 60 lei a lístky můžete koupit online nebo v automatech pod hradem. Ani tady nenakupujete na konkrétní datum a vstupenky mají platnost do konce kalendářního roku.
Pokud se rozhodnete tento konkrétní výlet absolvovat, čeká vás poměrně dost času na cestě, jelikož Rumunsko je skutečně hodně velké. Na Peleš je to z Bukurešti něco kolem dvou hodin, do Brašova pak pojedete zhruba další hodinu a necelou hodinu to zabere i na Bran. Zpáteční cesta se odvíjí především od provozu, ale radši počítejte minimálně se třemi hodinami.
Transfagarasan
Jste-li spíš než na památky na přírodu, pak byste si neměli nechat ujít proslulou silnici Transfagarasan, která nabízí jedny z nejkrásnějších výhledů v Karpatech. Asi nepřekvapivě je tahle silnice dalším z Ceausescových velikášských projektů, který měl strategický význam z vojenského hlediska i pro rozvoj země. Na silnici měla být navázána také výstavba rozsáhlého zimního střediska s desítkami sjezdovek, vleků, hotelů a restaurací. Na projekt podobného rozsahu nicméně nebyly peníze, takže z něj sešlo a zůstala jenom silnice.
Pokud se na tenhle výlet vypravíte, je určitě lepší v menší skupině a ideálně autem. Jenom tak si budete moct naplno užít všechno, co vám cesta může nabídnout. My měly štěstí na vynikajícího průvodce, který nám nejen dokázal předat řadu zajímavých informací, ale navíc neměl problém s tím udělat zastávku kdykoliv jsme si to přály, i kdyby to bylo třeba jen na půl minuty kvůli co nejlepší fotce.
I tentokrát jsme vyjížděli z Bukurešti a čekalo nás postupně několik zastávek. Ta první byla Curtea de Arges, kde silnice v podstatě začíná a kde je navíc pohřbená královská rodina. V městečku leží dodnes fungující klášter a k němu přilehlé dva chrámy. V tom starším a menším jsou pohřbeni první dva králové s manželkami, v tom novějším všichni, kdo přišli po nich. Za vstup do staršího chrámu se platí vstupné 2 lei, ten větší a novější je zdarma.
Cesta pokračuje podél pevnosti Vlada III. Napichovače, z níž se do dneška dochovaly pouze zbytky. Vlastně je to klasická zřícenina, kam turisté mohou v případě zájmu vylézt, od silnice tam vede schodiště. V současnosti je nicméně pevnost uzavřená kvůli rekonstrukci a podle neoficiálních informací našeho průvodce také proto, že se tam usadili medvědi a zatím se nemají k odchodu. :D Medvědi všeobecně jsou v Rumunsku docela téma, jelikož tady žije 60 % veškeré jejich evropské populace, a pokud se vypravíte někam do divočiny (myšleno na túru do hor), je solidní šance, že na nějakého narazíte. My jich během našeho výletu za výhledy potkali na dvacet, mezi nimi dokonce i medvědice s medvíďaty. S bezpečí auta je to neopakovatelný zážitek a způsob, jak získat skvělé fotky, na vlastní kůži a bez možnosti zamknout se v relativním bezpečí na čtyřech kolech to však taková hitparáda nebude. Medvědi sice nijak ve velkém neútočí, jelikož mají dost příležitostí nakrmit se i jinak než na lidech, přesto je lepší mít se při pěší turistice na pozoru.
Další zastávka je u přehrady Vidraru, potenciálně ještě na mostě kousek od ní, který nabízí nádherné výhledy. Přehrada sama je navázána na vodní elektrárnu, a tím i na celou rumunskou elektrickou síť. Vybudována byla v šedesátých letech minulého století a jde o impozantní stavbu s působivou, 166 m vysokou hrází. Pokud se bojíte výšek, nic pro vás. Silnice pokračuje přes hráz a následně podél přehrady až do svého nejkrásnějšího úseku plného serpentýn stoupajících v vrcholkům Karpat a ledovcovému jezeru Balea. To leží v nadmořské výšce něco přes 2 000 metrů a hodně záleží na tom, jaké počasí u něj chytnete, protože se rádo skrývá v mracích. Když budete mít štěstí, užijete si krásné výhledy na okolní hory i pokračování silnice, pokud ne, čeká vás jenom zamračená podívaná. V každém případě si radši přibalte něco na sebe, jelikož tady bývá dost chladno.
Zpáteční cesta vede opět po téže silnici, v podstatě se vracíte ve vlastních stopách, a můžete tak znovu obdivovat výhledy, tentokrát třeba z trochu jiného úhlu. Celkově se připravte na to, že při tomhle výletě strávíte v autě skutečně hodně času, rozhodně to však stojí za to.
Rumunsko je zemí, která má turistům hodně co nabídnout, a byla by škoda omezit se jenom na Bukurešť, která ve výsledku zas tak zajímavá není. Určitě tady můžete vyrazit do hor nebo i jinak do přírody, zavítat k Černému moři nebo si klidně udělat i krátký výlet za hranice do Bulharska. Možnosti jsou jednoduše neomezené. Já už teď vím, že se sem chci vrátit, jelikož zdejší příroda stojí za prozkoumání.
Žádné komentáře:
Okomentovat