Elise Kova - Čarodějka: Šepot kouzel

Eira je čarodějka, spolu s dalšími jí podobnými žije v čarodějné věži a školí se v tom, aby co nejlépe ovládla své schopnosti. Při tom si neustále zjišťuje nejrůznější informace o elfském království Meru, které ji fascinuje a láká k návštěvě. Když se proto na císařském dvoře objeví velvyslanec se zprávou o chystaném magickém turnaji, který se má konat právě na Meru, Eira se nemůže nepřihlásit. Možnost reprezentovat školu by pro ni totiž znamenala především splnění snu o cestě do vzdálené cizí země.

Představte si magický svět, kde mohou mít kouzla nejrůznější podoby. Někdo pracuje se světlem a kouzlí pomocí slov, jiný ovládá živly. Eira přísluší k vodomějům, skupince čarodějů schopné pracovat s vodou a ledem a využívat jich k nejrůznějším účelům. Ve škole je neustále pod dohledem svého staršího bratra a svých strýčků, což ji rozčiluje, jelikož má pocit, že ji všichni neustále až zbytečně hlídají. Pár let dozadu sice svou magií v záchvatu vzteku a žalu ublížila několika lidem, teď je však starší a dokáže se mnohem lépe ovládat, takže rozhodně nepotřebuje chůvu.

Když dorazí poselstvo z Meru se zprávou o magickém turnaji, Eira se pochopitelně chce přihlásit, protože by se díky tomu mohla dostat do své vysněné země. Problém je, že celá její rodina trvá na tom, aby se neúčastnila a raději podporovala svého bratra, protože je to pro něj úžasná šance, jak vyniknout. Eira však má svou hlavu a účasti v soutěži o post šampiona se jen tak nevzdá. Navíc začíná mít pro cestu i další osobnější důvody - zdá se totiž, že ona a elfí vyslanec Ferro si až překvapivě dobře rozumí.

Román je vcelku klasickým zástupcem žánru young adult fantasy, který nemá čtenáře moc čím překvapit. Magický svět ani postavy nejsou ničím nové, drží se zaběhnutých vzorců a recyklují to, co už je čtenářům dobře známé. Autorka si navíc nedala příliš velkou práci s výstavbou svého světa a jeho principů, jelikož obojí je velmi povšechné a čtenáři tím pádem není jasné, jak přesně věci fungují, ani to, jak přesně království vypadá, bez ohledu na to, že kniha je doplněna mapou. Magický systém je poměrně vágní a není úplně jasné, jak vlastně čarodějové kouzlí ani podle čeho se určuje, pro jaký způsob magie mají největší předpoklady.

Příliš propracované nejsou ani charaktery. Jejich chování totiž v řadě případů vůbec nedává smysl, případně rozhodně nedělá čest jejich věku a společenskému postavení. Hlavní hrdinka má sklony k absolutní iracionalitě, je tvrdohlavá, poměrně sebestředná a jen nerada přiznává, že by se snad mohla mýlit. Její emoce se pohybují jako na horské dráze, jedná impulzivně a její sklony k ignorování potřeb svých i cizích můžou vést k problémům. Ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe, jelikož jim schází uvěřitelnější dějové oblouky či větší hloubka. Čtenář nemá šanci je pořádně poznat a z toho, co o nich ví, si jen těžko může udělat obrázek svědčící o jejich racionalitě. Příliš zvládnutá není ani romantická linka, která je sice spíše okrajová, ale postrádá především výraznější chemii mezi postavami.

Děj je vlastně vcelku předvídatelný, s výjimkou poslední čtvrtiny knihy, kdy dojde k jedinému zásadnějšímu zvratu, nemá román moc čím překvapit. Autorka má čtivý styl, který se soustředí částečně na akci a částečně na vnitřní svět hrdinky, z jejíhož pohledu je vyprávěno. Příběh se neustále posouvá a nijak zvlášť nestagnuje, přesto není vyloženě strhující, a i když stránky ubíhají, naplno vás nevtáhne (minimálně u mě se mu to nepovedlo).

Čarodějka: Šepot kouzel je čtivým románem, který však nepřináší nic nového ani originálního. Autorka se drží víceméně ve vyjetých žánrových kolejích, které zalidňuje nesnesitelnými a ne zcela uvěřitelnými charaktery. Má čtivý styl, takže příběh rychle plyne, zároveň však ničím příliš nepřekvapí. Ve výsledku je proto román spíše průměrnou fantasy, kterou si užijí spíše čtenáři, kteří nemají v rámci žánru příliš načteno.