Elena Armas - Láska po španělsku

Když máte velkou rodinu a chystáte se vyrazit na svatbu, dost možná se na vás budou dívat divně, dorazíte-li sama. Kde ale narychlo vzít doprovod, když o vztah jste už pěkných pár let nezakopla a žádný zajímavý muž ve vašem životě nefiguruje? Lina neprozřetelně řekla matce, že na sestřinu svatbu dorazí v doprovodu. Teď už jenom kýžený doprovod najít.

Lina je původem ze Španělska, už několik let však žije v New Yorku a domů se vydává jen výjimečně. Nechce se jí totiž konfrontovat se skutečností, že je nezadaná, zatímco její bývalý (s nímž to nedopadlo úplně nejlíp) se šťastně zasnoubil. Svatba její sestry je však událostí, na níž nesmí chybět a kde rozhodně nechce vypadat jako patetická chudinka bez doprovodu. Matce proto namluví, že má dlouhodobého přítele, kterého s sebou přiveze. Problém je, že nikoho takového nemá, a navíc jí schází čas, aby se ho pokusila najít.

Aaron s Linou pracuje a ona ho nemůže vystát. Má totiž pocit, že jí bez ustání hází klacky pod nohy, provokuje a všeobecně ji nerespektuje. Navíc se jí dotklo, jak s ní jednal v době, kdy se seznámili, a zbavit se předsudků je pro ni takřka nemožné. Když je to proto právě on, kdo jí nabídne, že se na svatbu stane jejím doprovodem a bude s ní předstírat vztah, radikálně ho odmítne. Čas však utíká vpřed závratnou rychlostí, svatba je čím dál blíž a žádný jiný muž se na obzoru neobjevuje. Lině tak nakonec nejspíš nezbyde nic jiného, než dát Aaronovi šanci. A kdo ví, třeba to ve výsledku nebude až tak zlé.

Příběh je klasickou romantickou komedií, která se drží zaběhnutých schémat a ničím příliš nepřekvapí. Děj je předvídatelný, jelikož autorka zůstává v mantinelech žánru, to však není vyloženě na škodu, protože čtenář velmi komfortně dostane přesně to, co očekává. Děj je založen na vzájemném špičkování hlavních hrdinů a takřka nesnesitelném milostném pnutí, které je táhne stále blíž k sobě. Hlavní hrdinka je v mnoha ohledech velmi nesnesitelná, jelikož je tvrdohlavá a má sklony jednat iracionálně. Především její nechuť k Aaronovi v úvodních pasážích románu zcela postrádá opodstatnění a působí poněkud dětinsky. Některé její reakce jsou možná přehnané a zbytečně vyhrocené, zároveň však v pozdějších částech dávají smysl. Aaron je člověk, jemuž je zatěžko mluvit o vlastních pocitech, vlastně to ani pořádně neumí, a jeho společenská neobratnost může vyvolávat dojem arogance a přezíravosti. Oba hrdinové mají své chyby, v momentě, kdy jsou schopni a ochotni vzájemně se otevřít a vést smysluplnou konverzaci, však dovedou fungovat v překvapivém souladu.

Text je velmi čtivý, stojí především na dialogu a posouvá se neustále vpřed, přestože není nijak zvlášť nabitý akcí. Největší pozornost je soustředěna na vývoj vztahu hlavních hrdinů a vzájemná nedorozumění, která mezi ně průběžně vráží klín. Přirozeně dochází k nejrůznějším neshodám, na těch je příběh ostatně založen, zároveň se však autorka dokázala vyvarovat zbytečně vyhrocených a uměle vykonstruovaných dramat. I když určitá míra dramatičnosti neschází, není přes čáru a dává smysl.

Láska po španělsku je humorný, čtivý, odpočinkový příběh se sympatickými hrdiny a trochu banální, ale fungující zápletkou. Autorka umně kombinuje oblíbené tropy falešného vztahu a od nenávisti k lásce, které navíc nepostrádají humor a určitou míru nadsázky. Postavy jsou sympatické, a přestože jejich chování (především v případě hlavní hrdinky) působí zpočátku absurdně, ve většině případů dává smysl. Román je postavený hlavně na budování milostného napětí, tudíž není nijak akční, vzájemná chemie mezi postavami je však funkční a nesmírně osvěžující. Nečekejte víc než odpočinkové čtení s jenom velmi lehkým hlubším přesahem, jako chytrá romantika však Láska po španělsku perfektně obstojí.