Jakub Stanjura - Srpny

Manipulace je už z principu špatná, tím spíš, že dotyčný nemá ponětí, že je jím manipulováno. Některé způsoby manipulace jsou navíc tak nenápadné, téměř skryté, že dotyčný začne zpochybňovat sám sebe a svoji soudnost, což je cesta do pekel. Od nenápadné manipulace k otevřenému domácímu násilí je totiž jen kousek.

Daniela vyrůstá v rodině, která má své chyby, ale na první pohled působí vcelku normálně. Problém je, že ve skutečnosti tak skvělá, jak se jeví, není. Matka má sklony k melancholii a depresím a svoje mindráky si léčí na dcerách. Jednu týrá fyzicky, druhou psychicky. Zároveň však tvrdí, že nic takového nedělá, a ani nikdo z dalších členů rodiny nehodlá přiznat, že k něčemu podobnému dochází. Daniela si tak přestává být jistá tím, že vnímá realitu správně. Když odejde na vysokou školu, věří, že by se všechno mohlo zlepšit, je to však pravda?

Román, s ohledem na rozsah možná spíše novela, zpracovává téma gaslightingu, tedy skryté manipulace, kterou si zasažený téměř neuvědomuje, která se však propisuje do jeho vnímání reality a nutí ho zpochybňovat vlastní zdravý rozum. Manipulátor přitom nikdy nepřizná, že by dělal něco špatného a naopak se snaží veškerou vinu svalit na svou oběť. Jde zřejmě o jistý druh kompenzace vlastních psychických či jiných problémů, protože manipulátor chce mít pocit moci a být tím, kdo svírá situaci pevně v rukách. Gaslighting je ve společnosti častější, než by se zdálo, přesto se o něm prakticky nemluví, a je dobře, že Stanjura ve svém literárním debutu právě toto téma otevírá.

Hlavní hrdinka se musí vypořádávat s celou řadou vnitřních démonů, které v podstatě podlamují její už tak křehkou duševní rovnováhu a dělají z ní velmi snadnou oběť nejrůznějších manipulací. Není to silná osobnost, která by si dokázala poradit za každých okolností a stát si za svým, na čemž má vinu i její výchova a rodinné zázemí. Autorovi se podařilo výborně vystihnout postupný rozpad její osobnosti a především její neschopnost o svém stavu referovat svému okolí, případně jakémukoliv odborníkovi. Zároveň je však dobře popsána i společnost jako celek, její pokrytectví a úmyslná slepota k cizím problémům, která všem zjednodušuje život.

Text je velmi čtivý, Stanjurův autorský styl je poněkud strohý a vyvolává dojem určitého odstupu. Jako by čtenář byl ve stejnou chvíli v hrdinčině hlavě a vnímal dění skrze ni, ale zároveň všemu přihlížel z větší dálky a s kritickým odstupem, který mu umožňuje střízlivě zhodnotit dění a uvědomit si, co se vlastně děje a jak to hrdinku ovlivňuje. Přesto zůstává zachován jistý prvek nejistoty, kdy se jako čtenáři snažíte přijít na to, kde je vlastně pravda. Děj je zasazen výhradně do srpna několika po sobě následujících let, jelikož tento měsíc jako by se stával katalyzátorem veškerého dění a umocňoval dramatičnost. Text sám pak hodně mluví v náznacích a ponechává si určitou míru tajnosnubnosti, která však v sobě skrývá mrazivost.

Srpny jsou dobře napsanou a vystavěnou prózou, která v sobě má mrazivý podtón a její čtení je až fyzicky nepříjemné. Autor se rozhodl zpracovat téma, o němž se příliš nemluví a které není všeobecně známé, přestože je velmi závažné. Dává čtenáři nahlédnout do hlavy nevědomé oběti skryté manipulace, která pod vlivem okolí stále více ztrácí soudnost a ocitá se v začarovaném kruhu, z něhož není úniku. Díky stylu i celkové výstavbě jsou Srpny nesmírně působivou prózou, která by rozhodně neměla být opomíjená.