Stejně jako k jaru patří Svět knihy, příjemnou podzimní tradicí se pro mě stává Humbook. Pravda, v tomhle případě už rozhodně nejsem cílovka, zároveň však v young adult literatuře stále nalézám témata, která mě baví, a nikdy není špatné načerpat nějakou tu inspiraci. Letošní Humbook byl velmi intenzivní, zároveň se mi však programem extrémně trefil do vkusu a já si ho užila od první do poslední minuty.
Na místo činu, tedy do O2 Universa, jsem dorazila lehce po deváté, a zařadila se do nekonečné fronty na vstup. Oproti předchozím letům to byl docela extrém, na druhou stranu, vzhledem ke kontrolám u vchodu to vlastně dává smysl. Mým jediným štěstím bylo, že jsem měla jenom základní lístek, takže mě čekalo jenom nějakých patnáct minut, lidé s VIP vstupem na tom byli hůř. Moje vrozená lenost a nechuť ke vstávání nicméně zaúřadovali a jet na místo s nějakým extrémním předstihem se mi nechtělo. Na druhou stranu, dovnitř jsem se dostala v dobrém čase a tak, abych stihla všechny naplánované besedy. A že jich nebylo málo.
Jako první jsem zamířila na Fantastický život autorů fantasy, kde čtyři čeští a jedna slovenská autorka debatovali o úskalích svojí práce, řešili inspiraci i proces psaní jako takového a navzájem si vyměňovali zážitky a zkušenosti. Odsud jsem se přesunula na GEEK, tedy Grandiózní Extra Epický Kvíz, v němž spolu soupeřily dva týmy z řad autorů a k tomu ještě celá místnost plná knihomolů. Oproti loňskému roku jsme se totiž mohli zapojit i my diváci a jelikož jsem velmi soutěživá, nemohla jsem se nezúčastnit. A ve výsledku jsme nedopadli vůbec špatně, protože jsme v rámci naší poloviny sálu skončili druzí. Vítězství to nebylo, ale stejně jde o výsledek, který potěší. A třeba vyhrajeme příště. :)
Moje další kroky vedly na Boys Book Club, z něhož se stala jedna z nejzábavnějších besed za hodně dlouhou dobu. Pánové se celou dobu pošťuchovali a vzájemně hecovali a člověka to docela navnadilo se do nějakých jejich knížek pustit. Jsem totiž ostuda a četla jsem jenom něco od Pavla Bareše, zbylí čtyři se na můj TBR list zatím neprobojovali. Ale co není, může být. :) Další beseda nesla název Past vedle pasti aneb redaktorské oříšky, za mě ale patřila spíš k těm nudnějším, protože jsem se tam vlastně nedozvěděla nic moc nového a podle názvu jsem asi čekala zábavnější diskuzi o redaktorské práci a problémech, s nimiž se musí redaktor popasovat. Tohle bylo spíš o tom, jak neposílat rukopis, pokud si ho má někdo všimnout. Pro někoho možná užitečné, pro mě spíš opakované omílání informací, které jsem už mnohokrát slyšela.
Pak už byl každopádně čas přesunout se na Společnou besedu zahraničních hvězd. Všichni tři autoři, tedy Brigid Kemerer, Stacey Marie Brown a Neal Shusterman, byli podrobeni kvízu - ke každému z písmen abecedy byla přiřazena otázka, na kterou měli reagovat. Výsledek byl velmi zajímavý a velmi zábavný a já si konečně musím přečíst něco od Neala Shustermana, jelikož jako řečník mě bavil asi nejvíc, tudíž je ostuda, že neznám jeho knihy. No a pak už byl čas jenom na poslední bod programu, a sice HumbookBattle. Na jednu stranu to rozhodně byla zábava, na druhou to není ta úplně nejlepší ukázka toho, jak správně mluvit a argumentovat. Ale nejsme tu na soutěži v řečnění, takže na tom asi zas tak moc nesejde. Publikum se bavilo, a o to šlo především.
Celkově byl Humbook neskutečná jízda, kterou jsem si užila od první do poslední minuty. Mám podobné akce ráda hlavně pro jejich neopakovatelnou atmosféru a líbí se mi, že se na jednom místě schází mraky lidí spojené jediným koníčkem. A to v době, kdy se nám neustále snaží tvrdit, že mladí lidé nečtou. Tak uvidíme, co si pro nás organizátoři přichystají na příští rok. Já se už teď těším. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat