Zuzana Dostálová - Karneval zvířat

Když vyráží na zájezd orchestr, člověk by očekával, že se jeho členové budou chovat jako rozumní dospělí lidé. Přesto dění připomíná spíše zájezd školáků poprvé bez dozoru rodičů, a tudíž absolutně utržených ze řetězu. Všichni si chtějí hlavně užít, a pokud jako bonus vydělají i nějakou tu korunu, určitě to nebude špatně.

Evžen hraje na housle a bere za vděk každým výnosným kšeftem. V tomhle oboru totiž není peněz nikdy dost bez ohledu na to, jak dobrými umělci jste. Evžen hraje v symfonickém orchestru i malých smyčcových kvartetech, jeho schopnosti jsou na špičkové úrovni, ale přesto jako by nikdy neměl dost finančních prostředků k životu, jaký by si představoval. Jeho tak trochu kočovný život navíc úplně nepřeje ani vztahům, jelikož doma moc času netráví a na zájezdech číhá pokušení na každém kroku.

Autorka se rozhodla jako hlavní téma svého románu zvolit neutěšený stav české kultury, především co se finančního ohodnocení týče. Může přitom vycházet z vlastních zkušeností, jelikož sama je aktivní hudebnicí zažívající zájezdy a muzikantský život z první ruky. Do románu se hodně promítá snaha jednotlivých členů orchestru žít co nejplnohodnotnější život, věnovat se tomu, co je těší a naplňuje, ale zároveň žít důstojně. Dobře placené zahraniční zájezdy pro ně jsou způsobem, jak si vydělat, má to však svou cenu v podobě pokoutního vaření na pokojích, kradení jídla na svačinu u hotelové snídaně a přepočítávání, kolik toho můžou utratit v každém Lidlu po cestě.

Celý zahraniční zájezd je vylíčen ve velmi živých barvách a autenticky včetně premisy, že muzikanti sice cestují po světě, ale obvykle znají pouze svůj hotel, koncertní halu a jejich nejbližší okolí. Na jednu stranu světoběžníci, na druhou lidé, pro něž je zásadnější, kolik jim daný koncert vynese, než to, kam se vlastně podívají. Prostředí kulturní instituce a umělců, včetně jejich specifického pohledu na svět, je v textu popsáno nesmírně autenticky, občas s lehkou nadsázkou, ale bez překrucování reality.

Jednotlivé postavy jsou spíše zachycením různých lidských typů a s výjimkou hlavního hrdiny Evžena se nedá hovořit o hluboce propracovaných charakterech. Ty však nejsou hlavním cílem románu, jelikož vedlejší postavy z většiny pomáhají charakterizovat hlavního hrdinu a zároveň představují rozmanité druhy osobností, na něž je možné v uměleckém světě narazit. Evžen je svým založením tak trochu snílek a idealista. Je nakloněn si o každém vždycky myslet jen to nejlepší a ochotně nabídne každému pomocnou ruku. Při střetu s tvrdou realitou zůstává otřesen, nenechá se však ničím zlomit a odhodlaně se žene vpřed s vírou, že jednou bude zase líp.

Autorčin styl je velmi čtivý a poměrně odlehčený, byť předkládaná problematika je poměrně závažná. Autorka se snaží nastavit společnosti zrcadlo a ukázat stinnou stránku kultury a umění ve světě, který si ani jednoho neváží. Vypravěčem je Evžen, který všechno nahlíží přes lehce narůžovělá skla brýlí, ale vlastně překvapivě střízlivě. V textu jsou zároveň krátké pasáže až dokumentárního charakteru, které popisují jednotlivé koncertní síně, v nichž orchestr vystupuje.

Karneval zvířat se od autorčiných předchozích románů liší, protože hraje na odlehčenější notu, zároveň však představuje neméně důležitý společenský problém. Je zde ukázána kultura včetně její stinné stránky a nezáviděníhodný život umělců, který si mnozí nedokážou představit. Román je zábavný, skrývá se v něm však lehce cynický, hořký podtón. Díky celkové čtivosti stránky rychle plynou, příběh vás však přinutí se zamyslet nad stavem dnešního světa a skutečností, že je v něm spousta věcí hodně špatně.