Kateřina Tučková - Bílá Voda

Minulý režim se choval k mnoha lidem macešsky. Zvlášť krutému zacházení byli vystaveni představitelé katolické církve a řeholních řádů, kteří se odmítli sklonit před socialistickým učením a sloužit ve prospěch Sovětského svazu. Kateřina Tučková se ve svém rozsáhlém románu inspirovala akcí Ř, která v padesátých letech minulého století sehnala všechny jeptišky napříč republikou do jediného internačního kláštera v Bílé Vodě a zanechala je v naprosto nevyhovujících podmínkách, aby je zlikvidovala tzv. biologickou cestou.

Evarista je mladičká novicka, která se rozhodla pro klášterní život navzdory nepříjemnostem, jež z toho pro ni mohou v důsledku vládnoucího režimu plynout. Spolu s dalšími příslušnicemi Anežčiných panen je internována v Bílé Vodě, doslova na konci světa těsně u hranic, kam vede jediná silnice, která je v zimě prakticky nesjízdná. Zdejší klášter v minulosti spojoval lidi navzdory hranicím, byl architektonickou perlou a místem, kde věřící vždycky našli pochopení a klid. V polovině dvacátého století však z jeho bývalé slávy nezbývá už prakticky nic, zdejší životní podmínky jsou zcela nevyhovující a o pohodlí nemůže být řeč. Ani nemluvě o tom, že pod jednou střechou se najednou ocitají řeholnice z mnoha různých řádů, které často nemají nic společného, takže skloubit jednotlivé zvyklosti je velmi obtížné.

Lena prožívá mimořádně těžké období. Po pokusu o sebevraždu leží v nemocnici a nic v životě jí nedává smysl. Na doporučení zdejší zdravotní sestry se rozhodne utéct před svou minulostí i potenciální budoucností a uklidit se do kláštera v Bílé Vodě, kde přežívá posledních několik řeholnic a kde ji určitě nikdo hledat nebude. Tak trochu proti své vůli se brzy začne zapojovat do klášterního života a dozvídat se víc o jeho minulosti, stejně jako o osobních historiích jeho obyvatelek. Dějiny, které měly být zapomenuty, znovu ožívají, a staré křivdy volají po pomstě...

Kateřina Tučková se rozhodla ve své rozsáhlé románové fresce zpracovat pozapomenutou kapitolu našich dějin a podívat se na to, jak komunistický režim zacházel se zdánlivými nepřáteli. Vycházela při tom ze skutečných událostí a její text je podložen pečlivým výzkumem historických pramenů. Přestože některé zápletky jsou vyfabulované a pod vlivem autorské licence dochází k drobným úpravám chronologie nebo místopisu, aby lépe sloužily příběhu, je celkový obrázek fungování katolické církve za minulého režimu velmi přesný. Pro lepší rozlišení pravdy a fikce autorka napsala závěrečnou poznámku, v níž vysvětluje, kde, jak a proč se odchýlila od skutečné historie.

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách a má řadu různých vypravěčů. Linka z minulosti sleduje akci Ř a v podstatě celý vývoj československého církevního života po roce 1948, linka ze současnosti je osobním příběhem hlavní hrdinky, který je nicméně zajímavým způsobem propletený s děním v minulosti, protože Lena po minulých událostech sama aktivně pátrá a snaží se přijít na to, z čeho pramení nedůvěra a zášť vůči obyvatelkám kláštera. Součástí příběhu jsou nejrůznější církevní a politické dokumenty, výslechové protokoly, přepsané odposlechy, korespondence nebo deníky. Veškeré obsažené materiály jsou fiktivní, řada z nich nicméně působí reálným dojmem a má vyvolávat dojem pravosti. Veškeré dokumenty přímo nevyprávějící hlavní příběh s ním navíc souvisí, protože doplňují určité situace, odkazují se k historickému vývoji a slouží k dokreslení atmosféry. Autorka má velmi čtivý styl, takže stránky velmi rychle plynou a i rádoby odborné či publicistické pasáže se skvěle čtou.

Bílá Voda je obdivuhodný literární počin, ať už pro vybranou látku nebo pro celkové zpracování. Z formálního hlediska se jedná o rozsáhlou koláž různých vyprávěcích stylů a literárních žánrů, které dohromady tvoří překvapivě homogenní celek. Díky tomu vzniká úctyhodná románová freska mapující více než padesát let československé, potažmo české církevní historie, v níž se to jen hemží extrémně zajímavými charaktery s neopakovatelnými životními osudy. Román bezpochyby vyžaduje jistou čtenářskou erudovanost a zkušenost a ne každý si k němu najde cestu. Jedná se nicméně o fenomenální počin, který by neměl být opomíjen.