Nora Ikstena - Mateřské mléko

Tři generace žen v poválečném Lotyšsku, které se snaží žít samy se sebou i spolu navzájem a ne vždycky se jim to úplně daří. Země je totiž svazována nemilosrdným sovětským režimem, který má přesnou představu o tom, jak by se jeho občané měli chovat. A pokud se tomu z nějakého důvodu vzpírají, neváhá je tvrdě trestat.

První hrdinka se narodila během druhé světové války a jenom zázrakem přežila, když její matku prozíravě napadlo schovat ji v kufru. Vyrůstala zahrnuta láskou a péčí, dostala šanci vystudovat a zdálo se, že se před ní rýsuje velmi slibná budoucnost. Stačil však jeden nešťastný přešlap, aby se ocitla mezi společenskými vyvrheli. Režim totiž chyby neodpouští a všechny, kdo se rozhodnou jít proti němu, tvrdě trestá.

Druhá hrdinka, dcera té první, je nešťastnou náhodou vzešlou z venkovské tancovačky. Matka se o ni nikdy příliš nezajímala, protože se snažila rozvíjet vlastní kariéru, tudíž ji vychovávali babička s dědou. Když je však její matka nakonec kvůli průšvihu vyhoštěna kamsi do hlubin venkova, kde dávají lišky dobrou noc, rozhodne se vzít dceru s sebou. Ty dvě budou mít příležitost rozvíjet svůj vzájemný vztah, poznat se a naučit se žít spolu, jenom ony dvě. To však rozhodně nebude snadné.

Příběh je vyprávěním o ženách, jejich postavení ve světě a jejich snahách stát se tou nejlepší verzí sebe sama. Vedle toho však pojednává také o zvěrstvech sovětského režimu, a byť přímo nelíčí žádné hrůzy, pod povrchem zůstává latentně přítomné zlo a teror, jemuž jsou všichni bez ustání vystavováni. Jde o nejrůznější více či méně skryté náznaky, a především atmosféru bezvýchodnosti, kterou si hrdinové možná ani naplno neuvědomují, ale přesto ji velmi silně prožívají. V příběhu je zachycena každodennost totalitní reality, v níž všichni kličkují a uhýbají, aby k sobě přitahovali co nejméně pozornosti a uhájili si právo na svobodu. Historické okolnosti jsou však spíše kulisou dokreslující zvolenou problematiku, protože příběh je mnohem více o rodinných vztazích a jejich komplikovanosti, o závislostech a dalších způsobech, jak uniknout ze světa, který nepřeje svobodné vůli.

Na pozici vypravěčky se střídají obě hlavní hrdinky, tedy matka i dcera. Situace, které popisují, se obvykle navzájem doplňují, jen ve zcela výjimečných případech je tatáž událost popsána z obou úhlů pohledu. Autorčin styl je na jednu stranu poměrně strohý a cílí na konkrétní sdělení, zároveň však nezapře značnou poetičnost, která napomáhá budování atmosféry. Obě hrdinky jsou si dost podobné, takže při čtení může docházet k jejich záměně, na druhou stranu jejich životní osudy a přístupy k problémům se dost liší, takže čtenář je bez větších potíží odliší.

Mateřské mléko je sondou do ženské duše v nelehké době a pod tlakem okolností, které mohou být až příliš. Hlavní hrdinky se snaží popasovat s turbulentní druhou polovinou dvacátého století, vzpírat se diktatuře, nebo jí naopak poklonkovat, ale především nikdy neztratit samy sebe. Autorka má strohý, ale zároveň poetický styl, který dobře vystihuje celkovou atmosféru a umocňuje sílu jednotlivých sdělení. Příběh sám je poměrně jednoduchý, obsahuje však řadu zajímavých témat a hlubokých myšlenek. Bezpochyby nejde o čtení pro každého, přesto jde o román, který má čtenářům co nabídnout.