Míroví vyjednavači

Autor: Jeton Neziraj
Překlad: Suzana Vuljevic

Premiéra: 13. 11. 2023
Uvádění: Divadlo Komedie

Režie: Blerta Neziraj

Obsazení
Shkumbin Istrefi
Ema Andrea
Harald Thompson Rosentrom
Elja Bavcic
Martin Kõiv
Melihate Qena
Orest Pastukh

Délka představení: 1 h 40

Války málokdy končí složením zbraní, vlastně jím nekončí nikdy. Jakmile se totiž přestane bojovat na bitevním poli, rozhoří se konflikt ve vyjednávacích místnostech, kde se pro sebe obě znepřátelené strany snaží vyjednat co nejlepší podmínky. Tím, jak a proč mírová jednání probíhají, se zabývá ve svém nejnovějším dramatu Jeton Neziraj. A byť text sám o sobě má řadu zajímavých myšlenek, inscenaci se nedaří je výrazněji zformulovat.

Autor se při psaní inspiroval už existující literaturou a využil pro svůj příběh dvě knihy - román Generál mrtvé armády a paměti diplomata vyjednávajícího mír na konci tzv. bosenských válek. Obojí mu dalo představu o tom, jak mírová jednání probíhají, zároveň však čerpal i ze svých vlastních zkušeností a zkušeností tvůrčího týmu. Nesnaží se hrát na vyloženě vážnou notu, spíš akcentuje komičnost, často až směšnost dané problematiky, zároveň v duchu frašky odhaluje absurditu toho, že mírová jednání často vedou lidé, kteří nemají ponětí o tom, co obyčejní obyvatelé skutečně potřebují a řídí se vlastním egem a zájmy. Autor klade silný důraz na kontrasty a v textu s nimi pracuje, inscenaci se bohužel totéž nedaří.

Dominantou scény je kulatý stůl, kolem něhož symbolicky probíhají jednání. Vzhledem k tvaru evokuje skutečnost, že všichni si jsou rovni a mají stejné startovací pozice, vzhledem k tomu, že jeho střed není vyplněn, však jako by zároveň sloužil coby hranice držící znepřátelené strany vzájemně z dosahu. Tvůrci poměrně výrazně pracují se světlem a kombinují jasné, téměř pracovní svícení s pološerem a namodralým svícením vyvolávajícím dojem jisté snovosti. Hodně k tomu přispívá i využití dýmů a podkresové hudby. Kostýmy jsou povětšinou civilní a rekvizit je minimum, trochu podivné je využití obří pandy, do níž je jeden z herců v závěru představení oblečen a která se na scéně objevuje zčistajasna a bez jasnějšího důvodu.

Míroví vyjednavači jsou mezinárodní koprodukcí, na níž se podílí sedm evropských divadel. A byť taková spolupráce bezpochyby dává smysl, zároveň přispívá k značné nekoherentnosti inscenace. Představení je v angličtině a v mezinárodním obsazení. To je však zároveň jednou z hlavních slabin celé inscenace, protože nejen že každý z herců pojímá svůj jevištní čas jinak, zároveň mají velmi různé úrovně angličtiny a některým z nich je stěží rozumět. K dispozici jsou sice české titulky, jejich čtení však zbytečně odvádí pozornost od jevištní akce, které je požehnaně. Chtělo by se říci, že na scéně se v každé chvíli něco děje, dost často jde o dění přehnané a karikující závažnost zvoleného tématu. Některé scény přináší vtipné odlehčení, vesměs však jde o podivně nekonzistentní guláš nápadů, které dohromady prostě nepasují. A vyrovnané nejsou ani jednotlivé herecké výkony. Pomineme-li jazykový problém, na herectví jednotlivých protagonistů je patrné, že pocházejí z velmi odlišných prostředí a hereckých škol. Zatímco někdo má sklony k civilnosti, jiný se viditelně cítí dobře v extravagantnější poloze až přehrávání. Režie však není schopna vtisknout hereckému pojetí nějaký jednotnější ráz, který by podpořil vybraná témata. Místo toho dění na jevišti připomíná nekontrolovatelný chaos, v němž se snad neorientují ani herci sami, nemluvě o skutečnosti, že jednotlivé charaktery postrádají hloubku a důvody jejich chování zůstávají ve hvězdách. Inscenačně velmi sporný je také moment, kdy je představení přerušeno a slovo dostává regionální, v tomto případě tedy český a česky hovořící, novinář působící na pozici zahraničního zpravodaje. Jeho svědectví o hrůzách války je silné a obsahově zajímavé, působí však jako pěst na oko, protože do celkového konceptu prostě nezapadá. Tím spíš, když se po jeho doznění na scénu vrátí herci a sklouznou zpět do roviny frašky.

Míroví vyjednavači jsou zvláštní, řemeslně nepříliš dobře zvládnutá inscenace. Text sám rozhodně má potenciál, protože látku zpracovává odlehčeně a zábavně, zároveň však s respektem k její vážnosti. Inscenační provedení však nepřesvědčí. Jednotlivé režijní nápady nejsou vyloženě špatné, celek však působí extrémně nekoherentně a spíše jako náhodné skládaní situací za sebe ve snaze podtrhnout jejich komičnost. Inscenace má zábavné momenty, jako celek však budí spíše rozpaky. Jednotlivé nápady nedrží pohromadě, herecké výkony jsou nevyrovnané a vyznění se vytrácí v přehršel balastu. Bezpochyby jde o zajímavý nápad a spolupráci, která dává smysl, výsledná inscenace však za návštěvu vlastně ani nestojí.