Café 1933

Autor: Anna Turlo

Premiéra: 24. 11. 2023
Uvádění: 3Kino Art Pasáž

Režie: Anna Turlo

Obsazení
Tetiana Fernuk
Kapitolina Kolobova
Mariana Jefimova
Christina Volovik
Vira Timofeeva
Danylo Rypolenko
Veronika Pozniak
Anna-Anastasia Sčyra
Marta Vačecska

Délka představení: 1 h 20

Každý z nás někdy zažil pocit hladu. Obvykle je však naším řešením jít do lednice, obchodu nebo restaurace a tuto potřebu nějak uspokojit. Co když však není co jíst a svírající se útroby vás požírají zaživa a ženou až na samou hranu šílenství? Anna Turlo se ve své inscenaci Café 1933 rozhodla připomenout jedno z největších sovětských zvěrstev - velký hladomor na Ukrajině, který nebyl ničím jiným než státem řízenou genocidou.

Ve chvíli, kdy vcházíte dovnitř, nic nenapovídá tomu, co vás záhy čeká. Přivítají vás dobře oblečení lidé, popřejí vám pěkný den a posadí vás k dlouhému stolu prostřenému ubrusem, kde schází jenom něco na zub. Avizovaná hostina vás však nečeká. Respektive - ona přijde, ale nejspíš úplně jinak, než byste čekali. Režisérka a autorka textu se rozhodla celou inscenaci pojmout jako dokumentární drama, do nějž se velmi silně promítá osobní aspekt. Chvíli se hraje vážně, chvíli nostalgicky, nechybí satira ani společenská kritika. Vlastně je to taková estráda a la osmdesátá léta, v níž se střídají písně s vyprávěním historek a dalším obsahem, až na to, že má extrémně hořký podtón.

Nedá se říct, že by inscenace sledovala jediný jednolitý příběh, je spíše dokumentem doby. Z odlehčené kabaretní zábavy doplňované zpěvem divy v lesklých šatech a vyjmenovávání světových úspěchů posouvajících lidstvo vpřed se velmi rychle proměňuje v popisy stupňujících se hrůz a nezpochybnitelný optimismus i víra v lepší zítřky všem hořkne na jazyku. Kuchařská show "z čeho všeho se dá uvařit" se proměňuje v "je to odporné, ale jíst se to dá", budovatelské písně o zářném naplňování pětiletky přecházejí v žalozpěvy.

Tvůrcům se velmi dobře podařilo najít tenkou hranici mezi jímavým dokumentem a přehnaným patosem. Problematika, kterou ukazují, je extrémně citlivá, protože se jedná o velmi osobní výpovědi, zároveň se však nesnaží přehnaně tlačit na pilu ani hrát na city. Jednoduše demonstruje takřka nepředstavitelnou realitu. Síla výpovědí vyzní o to víc, že inscenace se odehrává v komorním prostoru 3Kino Art Pasáž, kde mají diváci k protagonistům velmi blízko, doslova si na ně můžou sáhnout, a navíc jsou i aktivně zapojováni do děje, což umocňuje jejich prožitek. Tvůrci si viditelně vzali za cíl vybudovat konkrétní atmosféru, což se jim perfektně daří.

Obsazení je čistě ukrajinské, všichni herci však mluví česky s více či méně slyšitelným přízvukem. Jazyková nedokonalost kupodivu neruší, ale slouží celkovému vyznění a umocňuje dojem. Na scéně se objevuje sedm herců - jeden muž a šest žen, přičemž každý z nich představuje řadu různých rolí. V jednu chvíli tak jsou zapálenou ruskou soudružkou, aby se vzápětí mohli proměnit v zoufalou matku toužící nasytit své dítě, kabaretní zpěvačka se stává západní novinářkou, vyhladovělý malý kluk na sebe bere uniformu KGB. Pozice moci i strany barikády se neustále přelévají a všichni dohromady fungují jako sehraný mechanismus, v němž do sebe všechna kolečka perfektně zapadají. Dojem sehranosti ještě umocňují hudebnice, které hereckou akci průběžně doprovázejí.

Café 1933 je odvážným počinem, který se mohl zvrhnout v politickou agitaci, tvůrcům se však podařilo udržet jej v civilní rovině, aniž by jakkoliv oslabili sílu celkové výpovědi. Text je napsána s citem pro dramatičnost i výpovědní hodnotu a inscenace je vystavěna na půdorysu klasických sovětských estrád, proti nimž se však svým obsahem silně vymezuje a vlastně s nimi velmi ostře kontrastuje. Díky sehranému obsazení, precizně vybudované atmosféře i neuvěřitelné divadelnosti se inscenace stává silným diváckým zážitkem, k němuž je těžké zůstat lhostejný.