Delphine de Vigan - Ani později, ani jinde

Jeden jediný den, 24 hodin, 1440 minut, 86 400 vteřin... Co všechno se může za tak krátký úsek stát? Mathilda a Thibault, dva Pařížané z různých částí města, kteří nemají v podstatě nic společného. Anebo, že by přece jenom? Oba dva se, zdá se, ocitli v komplikované životní situaci, která vypadá neřešitelná, a jim pomalu dochází síly snažit se s ní vypořádat.

Mathilda je vdova, sama pečuje o tři syny a už jen kvůli tomu si nemůže dovolit přijít o práci. Když se před řadou let rozhodla vrátit na pracovní trh, povedlo se jí získat skvělé místo v marketingu obrovské firmy a byla tam naprosto spokojená. Až donedávna. Když se jednou rozhodla nepodpořit názor svého šéfa a místo toho přednést protinávrh, dotyčný na oplátku usoudil, že jí ze života udělá peklo. Jeho nenápadná, ale vytrvalá šikana narušuje Mathildin každodenní život, takže z práce, kterou dříve milovala, se stává místo, na němž už málem ani nedokáže vydržet. Jak se ale bránit, když nemá sílu téměř ani vstát ráno z postele?

Thibault za sebou má nepříjemný rozchod. Konečně se totiž odhodlal ukončit vztah s ženou, která s ním sice spí, ale vlastně ho nemiluje a ani se nezdá, že někdy bude. Protože on je na tom s city úplně opačně, rozhodne se pro uchování duševního zdraví raději poslat dotyčnou k vodě, než se nadále trápit přáními, která nemohou dojít naplnění. Teď ho ale čeká mimořádně nezáživný den v práci plný rutinních návštěv u pacientů, kteří občas mívají velmi konkrétní a velmi podivné požadavky.

Jedním z hlavních témat je v tomto případě syndrom vyhoření, který se na různých lidech podepisuje různými způsoby a zároveň je i vyvolán velmi rozdílnými důvody. Zatímco u jednoho je krize zapříčiněna pracovním prostředím, u druhého může být na vině osobní život. Mathilda musí čelit bossingu, což jí bere radost ze života a nutí ji stavět se čelem k problémům, které vlastně vůbec nechce řešit. Autorka výrazně poukazuje na rozdílnost postavení mužů a žen v zaměstnání a na to, čemu všemu bývají ženy vystaveny čistě z důvodu svého pohlaví. Jde o téma stejně závažné jako sexuální násilí či obtěžování na pracovišti, zároveň však o téma výrazně méně zpracovávané. Thibault si prochází krizí kvůli nepovedenému vztahu, protože i když jeho práce ho mnohdy obtěžuje a je pro něj spíše z nouze ctností, jelikož sny o kariéře chirurga vzaly za své kvůli dávnému zranění, vlastně si v ní nemá na co stěžovat. V osobní rovině je tomu jinak, jelikož se zdá, že s lidmi nedokáže fungovat s lehkostí, jíž se vyznačuje jeho profesní přístup, a očekává od vztahů často něco jiného než jeho protějšek. Oba hrdinové se tak překvapivě dobře doplňují, byť v řadě ohledů jsou naprostými protiklady.

Román zachycuje jediný den v životě obou hlavních hrdinů ve vší jeho všednosti. Ničím se nevymyká oproti normálu a řadí se do zástupu dalších jemu podobných. Tomu autorka uzpůsobila i styl, který si zachovává její osobitý rukopis, ale zároveň otevřeně přiznává banálnost. V něčem je velmi repetitivní, jelikož demonstruje neměnnost zaběhnutých pořádků a jistou monotónnost, zároveň je však velmi přísně strukturovaný a rytmizovaný. Tempo se zpomaluje nebo zrychluje podle toho, co hrdinové právě prožívají, je vyvážené, ale zároveň přiměřeně svižné. Autorka přesně ví, co chce říct, a využívá prostředky k tomu vhodné, takže román je sledem vycizelovaných úderných vět s jasným poselstvím.

Ani později, ani jinde je přes nevelký rozsah velmi působivým románem a každodenních problémech, s nimiž se na denní bázi setkáváme, ale vlastně si je ani plně neuvědomujeme. Autorka se zabývá důvody vyvolávajícími u jedinců různé druhy osobních krizí, zkoumá je v kontextu jejich života a prostředí a poukazuje na komplikovanost i zdánlivě banálních úkonů, schází-li k nim vůle. Text je po formální stránce velmi dobře vystavěn, autorka si pohrála s jeho rytmem a dala si záležet, aby zachytila přesně to, co si předsevzala. Nejedná se o hlubokou psychologickou sondu ani otevřenou společenskou kritiku, jde však o extrémně zajímavou exkurzi do francouzské společnosti, z níž běhá mráz po zádech.