Ewald Arenz - Staré odrůdy

Dvě ženy, dva životní osudy a jeden statek, který je zcela nečekaně spojí. Sally utíká před svou minulostí, přítomností a budoucností a náhodou narazí na Liss, která jako by na tom byla úplně stejně. V momentě, kdy se ty dvě poprvé setkají, však ještě netuší, jak moc se navzájem ovlivní a jaký směr díky tomu jejich příští život nabere.

Sally nemá právě ideální rodinné zázemí. Vzhledem k vleklým psychickým problémům, pubertální vzdorovitosti a potenciální poruše přijmu potravy je umístěna na speciální kliniku, aby se dala dohromady. Dívce se však příčí, když o ní rozhodují jiní, proto se rozhodne vzbouřit a utéct. Netuší, kam se uchýlí, ale jde prostě tam, kam ji nohy nesou. Díky tomu se ocitne na poli patřícímu Liss přesně v momentě, kdy dotyčná potřebuje pomoct se zapadlým kolem. Ve spolupráci se Sally se jí podaří dostat vůz zpátky na silnici, a dívka tak nečekaně získá nové útočiště.

Liss žije sama na statku a stará se o rozsáhlé pozemky, pole a sady. Její život se odvíjí v rytmu zemědělského roku, jelikož jedinou náplní její práce je setí, obdělávání, sklízení a následné zpracování surovin. Sally jí připadá jako ztracená duše, ale protože nemá ve zvyku příliš se vyptávat, prostě ji u sebe ubytuje a nenápadně ponouká k práci na statku. Dívka se zpočátku bouří, ale brzy začne v jednotvárnosti zemědělského života nacházet klid a spolu s ním i cestu sama k sobě.

Obě hlavní hrdinky jsou ztracené ve světě, který je nedokáže vnímat takové, jaké ve skutečnosti jsou a hází jim nejrůznější klacky pod nohy. Ve vzájemné blízkosti a spolupráci však paradoxně nachází kýžené sblížení a pochopení, jelikož ač se v mnoha ohledech velmi liší, v jiných jsou si nesmírně podobné. Sally nesnáší, když po ní ostatní chtějí, aby naplňovala jejich představy. Touží jít životem sama a užívat si ho po svém, nesnažit se zapadnout do žádných škatulek a neplnit ničí očekávání. Má sklony k emotivnosti a prudkosti vyvolané víc než čím jiným jejím mládím. Občas jedná impulzivně a má tendence rebelovat, aniž by se jí děla jakákoliv újma, prostě jenom proto, že může. Liss je vyrovnaná, v některých ohledech spíše rezignovaná žena středního věku, která si život představovala jinak, ale osud tomu chtěl, že uvízla na rodinném statku, z něhož před lety tak zoufale toužila utéct. Je uzavřená, nemá ve zvyku o sobě moc mluvit a celá její existence je opředena tajemstvím, jelikož její minulosti skrývá temné stíny, o kterých radši nechce mluvit. V Sally vidí sama sebe v jejím věku, což je nejspíš důvod, proč k dívce tak lne a užívá si její společnost.

Hlavní přidanou hodnotou románu je autorův jazyk. Ten je totiž na jednu stranu poměrně strohý a přímý, na druhou však nesmírně poetický. Arenz dovede s minimem jazykových prostředků vykouzlit velmi působivou atmosféru, takže čtenáři plasticky vyvstává před očima krajina, v níž se příběh odehrává, stejně jako drobné zvláštnůstky obou hrdinek. Autor není extrémně popisný, dává prostor i čtenářově imaginaci a daří se mu najít tu správnou míru mezi popisem konkrétního prostředí a abstraktních pocitů, které však dohromady tvoří vyvážený obraz venkovské každodennosti podřízené rytmu zemědělského roku.

Staré odrůdy jsou poetickým příběhem o hledání sebe sama, uznání i odpuštění. Text je prodchnut magickou silou venkova a jeho všedních problémů připravujících všem jeho obyvatelům stále nové a nové výzvy. Jde zároveň o křehký příběh neobvyklého ženského přátelství, které má moc léčit a pomáhat zacelovat staré rány všem předpokladům navzdory. Nejde o nijak akční čtení, nýbrž o hřejivý příběh ze života, který překvapivě pohladí po duši.