Poe

Autor: Edgar Allan Poe
Překlad: Josef Schwarz, Ladislav Šenkyřík, Václav Černý, Anna Kučerová, Marie Brožová

Premiéra: 28. 4. 2022
Uvádění: Nová scéna Národního divadla

Choreografie a režie: Lenka Vagnerová

Obsazení
Vladimír Javorský
Tereza Maxmilán Marečková
Ondřej Vinklát
Zuzana Herényiová
Tereza Kučerová
Alexandr Sadirov
Vojtěch Rak
Leo Terris
Lucas Lizzama Garrido
Leonard Vo Tan
Adam Sojka
Matilde Giacomelli

Délka představení: 1 h 30

Edgar Allan Poe bývá považován za zakladatele detektivky a vlastně také hororu. Jeho povídky mají obvykle poměrně tísnivou, lehce mysteriózní atmosféru, jsou však zároveň plné sarkasmu a společenské kritiky. V Laterně Magice se tvůrci rozhodli inspirovat obojím a na základě Poeovy tvorby sestavit žánrově pestrý jevištní útvar, jehož plné pochopení nicméně vyžaduje značnou diváckou erudici.

Inscenace je syntézou několika různých žánrů, převažuje v ní nicméně taneční složka, čemuž je uzpůsobena i scénografie. Jeviště je takřka prázdné, pokryté baletisolem a po stranách rámováno od portálů k zadnímu prospektu se sbíhajícími liniemi prosklených buněk, či chcete-li cel. Nad jevištěm se čas od času zhoupne masivní kyvadlo a v jeho přední levé části se nachází hromada knih, z nichž se krátce po úvodu vyhrabe Edgar Allan Poe osobně, aby mohl komentovat jevištní dění prostřednictvím svých vlastních textů. Před očima diváků ožívají nejprve jeho povídky později doplněné ještě výňatky z Havrana. Rozklíčovat, které Poeovy texty si tvůrci vybrali a proč, je však poměrně komplikované a vyžaduje to dobrou znalost zdrojové látky. Podle jakého klíče byly jednotlivé povídky zvoleny a uspořádány však není úplně jasné, protože nejdou za sebou v jakkoliv ukotvených tematických celcích a divák po většinu času spíše hádá, na co se to asi kouká, než aby to skutečně věděl.

Inscenaci otevírá povídka Zrádné srdce, která je vyjádřena takřka výhradně tancem. Na scéně se objevuje jediný tanečník a pátravým krokem odhaluje, kde se to vlastně ocitl. Po chvíli se k němu přidávají další dva a trojice aktérů si následně pohrává s jedním srdcem. Zatímco jeden se stává nevinnou obětí, jíž je tento orgán průběžně odebírán a znovu vracen do hrudi, zbylí dva testují své možnosti a se srdcem si nejrůznějším způsobem hrají. Velmi záhy se však ansámbl začne rozrůstat a brzy je jeviště plné tanečníků a tanečnic. Momenty, kdy se na scéně míhá na desítku postav, jsou střídané momenty, kdy na ní zůstane aktér zcela osamocen. Choreografie se proměňuje na základě toho, která povídka se právě zpracovává, takže v jednu chvíli může divák vnímat na scéně divoké radostné křepčení vzápětí vystřídané úzkostnou touhou prchnout nebo se skrýt. Tanec velmi silně pracuje s atmosférou příběhů a tematizuje je už sám o sobě, navíc nicméně podpořený hereckou akcí.

Tanečníci jsou doplněni dvěma herci, Vladimírem Javorským a Terezou Marečkovou, kteří oba ztvárňují Edgara Allana Poa, jen každý trochu jinak. Zatímco v případě Javorského je to spíše důstojný gentleman s pronikavým úsudkem a bystrým nadhledem, v případě Marečkové jde o trochu přidrzlého, skoro škodolibého panáka. Kýženého kontrastu se navíc dosahuje i vizuálně, protože zatímco Javorský je vysoký, štíhlý, drží se zpříma a kráčí pevným krokem, Marečková je drobná, hrbí se a po scéně se spíše šourá, případně trochu podivně poskakuje. Oba dva nicméně zároveň ztvárňují i anonymní postavy z Poeových příběhů a spolu s tanečníky vypráví příběh beze slov.

Poe je bezpochyby zajímavá, ovšem divácky náročná inscenace. Vyznačuje se především silnou atmosférou a výbornou choreografií ještě podtrženou precizními tanečními výkony. V duchu Laterny Magiky se jedná o multižánrový experiment byť bez filmových dotáček (nebudeme-li počítat živé snímání scény, k němuž v jeden moment dojde). Tvůrci kombinují Poeovy texty s hudbou a tancem a vytváří unikátní kompozici, která je sice poměrně obtížně čitelná, ale rozhodně má potenciál zaujmout.