Jednou za sto let vypuká Hra. Magický souboj, v němž proti sobě stojí čarodějové zastupující temnou a světlou stranu a z něhož může vzejít jenom jeden vítěz. Nikdy není přesně jasné, kdy ani kde Hra vypukne, nicméně dá se to odhadovat podle určitých indicií. Od posledního duelu uplynulo století a ve Lvově se shromažďují porotci, aby dohlédli na to, že nové kolo Hry proběhne podle všech regulí.
Varta patří k temným čarodějkám a je na to hrdá. Její síla a schopnosti jí navíc zajišťují přední postavení a je si jistá, že v nadcházejícím klání může být víc než užitečná. Jediný problém je, že nikdo jako by nevěděl, co od klání vlastně čekat a jak moc nebezpečné může potenciálně být. Varta se během tradičního souboje temných a světlých čarodějů seznámí se Zlatanem, který je jejím soupeřem, zároveň však dívce nabídne pomoc ve Hře. Ovšem bude chtít něco na oplátku.
Varta si vůbec není jistá, co si má o svém novém známém myslet a vlastně mu tak úplně nevěří, chce však, aby ve Hře zvítězili temní, a proto na nabídku spolupráce kývne. Zlatanův požadavek je totiž přinejmenším podivný. Podle jeho slov má vítězná strana možnost vyřknout na konci souboje přání, které se následně splní. Varta tomu příliš nevěří, ale pokud by to nebyla pravda, nic tím neztrácí, a pokud přece jenom ano, na nějakém přání jí zas tak moc nesejde. Koneckonců o něm do téhle chvíle neměla ani ponětí, tak proč by jí mělo scházet?
Hlavní slabinou románu je fakt, že čtenář po většinu času nemá nejmenší ponětí, o co v něm vlastně jde. Celé vyprávění ve své podstatě působí jako hrubý nástin dění, který by bylo potřeba dopracovat a rozšířit, aby byl srozumitelnější a v některých ohledech i dával větší smysl. V centru příběhu stojí Hra, která jednou za století rozhoduje o rozložení sil v čarodějnické radě, přesto se toho o ní čtenáři příliš mnoho nedozvědí. Po celou dobu není jasné, jak vlastně vznikla ani proč, natožpak jaký je její účel nebo cíl. Hra totiž žádným výrazným způsobem netestuje schopnosti jednotlivých soutěžících, ale pouze vybírá náhodné oběti, jejich krev musí být prolita na konkrétním místě, které se však stejně jako oběti objevuje zcela náhodně. Ve výsledku tak nejde o souboj schopností dokazující, kdo je lepší nebo silnější, nýbrž o podivný závod založený na absolutní náhodě.
Nehotově působí i postavy. V příběhu se objevuje značné množství nejrůznějších charakterů, jejich motivace nicméně zůstávají zahaleny tajemstvím. Temní a světlí mágové se nesnáší, ale působí to, že jde o nenávist z principu, aniž by pro ni byl nějaký konkrétnější důvod, každý jako by něco chtěl, ale nikdo neví, co vlastně, a vzájemné vztahy působí podivně ploše. Romantická linka je spíše naznačená, nicméně nepůsobí důvěryhodně, protože není založena na žádných hlubších základech. Skoro se zdá, že všechny postavy prostě jenom tak existují vedle sebe, aniž by se jich cokoliv hlouběji dotýkalo, většinu času jednají absolutně nelogicky a jenom umocňují dojem chaosu vyvolaný nedostatečně nosným příběhem.
Hra temné čarodějky: Bitva začíná je příběh, který rozhodně má potenciál, bylo by však potřeba jej více propracovat a rozvinout. V současné podobě působí prostě jenom jako nápad, který se autorka rozhodla sepsat, aniž by ho pořádně promyslela nebo propracovala. Spousta věcí v příběhu nedává smysl, postavy se chovají nelogicky a navíc prakticky postrádají svébytný charakter. Text je sice čtivý a díky minimu popisů a maximu dialogů velmi rychle plyne, přesto je na některých místech poměrně kostrbatý a zasloužil by si pečlivější redakci. Ve výsledku to není úplně špatné, ale ani nejde o román, který by vás nějak ohromil.
Žádné komentáře:
Okomentovat