Poslední měsíc roku, poslední měsíční shrnutí roku 2023. Prosinec byl, co se událostí i čtení týče velmi nabitý. Užila jsem si totiž relativně dlouhou dovolenou (to je tak, když nezvládnete vyčerpat volno během roku a musíte si ho dobírat na poslední chvíli, aneb vítejte v divadelním provozu :D), kterou jsem mohla naplno využít ke čtení. Ovšem nejen k němu.
Prosinec mám tradičně spojený s adventem a vánočními trhy, a pokud to aspoň trochu jde, ráda zajedu někam do zahraničí podívat se, jak tohle období tráví jinde. Letos jsme se ségrou zavítaly do Gdaňsku, což pro mě byla už druhá návštěva během pár měsíců, poprvé mě tam na podzim zavezl Vlak do neznáma. Tentokrát jsme ale mohly město vnímat z jiné perspektivy, podívat se na místa, kde jsem prve nebyla, a taky zavítat na adventní trhy, které jsou pěkné, ale nehorázně přelidněné. Minimálně pokud se na ně vypravíte v sobotu. Gdaňsk jako místo k návštěvě ale rozhodně můžu doporučit, protože letenky ani bydlení tam nevychází nijak draho. A jak mám ve zvyku, pro načerpání atmosféry je tu video a pro cestovatelské tipy článek.
Samozřejmě jsem nemohla vynechat adventní trhy ani v Praze. Na ty jsem vyrazila hned zkraje prosince a povedlo se mi to trefit přesně do doby, kdy v hlavním městě nasněžilo. Procházet se bílými ulicemi ozářenými vánočními světýlky a popíjet svařák v sobě má neskutečné kouzlo, takže je škoda, že se to nepodaří každý rok. Ovšem počasí člověk neporučí.
Spolu s divadelní partou jsme se taky vypravili na už tradiční předvánoční chatu, tentokrát do Krkonoš. Přestože jsme si vybrali naše nejvyšší hory, vzhledem k ubytování ve Vrchlabí jsme se museli obejít bez sněhu. V půlce prosince už totiž zvládl zase roztát. I tak byl ale pobyt v chatě s krbem a saunou extrémně příjemný, stejně jako výlet po okolí města zakončený pozdním obědem.
Pokud jde o divadlo, v prosinci to byla naprostá bída. Vyrazila jsem na jednu jedinou inscenaci, a sice Poa v Laterně Magice. Bylo to zajímavé, skvěle zatančené, ale v něčem neskutečně bizarní. Nedá se ale říct, že bych si to neužila. Zároveň jsme první prosincový víkend konečně odpremiérovali dlouho připravovaný Nejtemnější odstín bílé, což bylo přes jisté komplikace a chyby vlastně extrémně zábavné.
Oproti svému zvyku jsem v prosinci vyrazila hned dvakrát do kina. Nejprve to bylo na Lásku nebeskou, což je můj nejoblíbenější vánoční film, který potřebuju vidět před svátky prostě každý rok. A jelikož to bylo dvacet let od jeho premiérového uvedení, vrátil se na omezený počet repríz do kin. To jsem jednoduše nemohla vynechat. Druhý film, který jsem si vybrala, byl Wonka, jelikož příběh o Karlíkovi a továrně na čokoládu mám ráda a byla jsem zvědavá na příběh jejího zakladatele. A musím říct, že jsem byla velmi spokojená. Bylo to poetické, naprosto kouzelné a neuvěřitelně pozitivní.
A nějaké ty snímky jsem zvládla i v rámci streamovacích platforem. Pustila jsem si český film Vánoční příběh, což je konceptem v podstatě taková Láska nebeská po česku, ale musím říct, že mě to bavilo a vlastně jsem si to velmi užila, byť ten film pochopitelně má své chyby. Z vánočních filmů jsem si pustila ještě Sám doma 2, což je nestárnoucí klasika zasazená do mého milovaného New Yorku, a A Brush with Christmas, což bylo hloupé i na vánoční romantiku, ale pořád ještě na hranici koukatelnosti. K Vánocům samozřejmě patří pohádky, takže jsem si dala letošní novinky Klíč svatého Petra a Tři zlaté dukáty. Ani jedno nepovažuju za nějaký zvláštní zázrak, ale zároveň ani o jednom nemůžu říct, že by mě to nudilo k smrti. Ze starších klasik jsem viděla Šíleně smutnou princeznu, Tři oříšky pro Popelku, Nesmrtelnou tetu a Princeznu ze mlejna. S našimi jsme taky mrkli na Encanto, které patří k mým oblíbeným disneyovkám a s kamarády na chatě jsme zkoukli Scary Movie 2, což je ještě pitomější film, než jak si ho pamatuju z puberty. :D A taky jsem zvládla svůj letošní závazek, že zkouknu celý seriál Přátelé, protože jsem dokoukala závěrečnou desátou řadu a pak si pustila ještě doplňkový Reunion po letech. :)
A teď už hurá k tomu, co jsem zvládla přečíst. Prosinec se pro mě nesl částečně na vlně romantiky a částečně v duchu dohánění restů a snahy splnit všechna moje předsevzetí. Měsíc jsem zahájila knihou Důvěrnosti, což je rozsahem spíše novelka o mezilidských vztazích a jejich komplikovanosti. Následovaly tří vánoční romantiky. Nejprve Vánoce mezi knihami, které si tak trochu střílí z romantických klišé, ale ne zas tak moc, potom přišlo na řadu Vánoční přání, které mělo neuvěřitelně silnou sváteční atmosféru, a tuhle jízdu jsem zakončila románem Sejdeme se pod jmelím, který vlastně moc vánoční nebyl, ale zimní atmosféru vystihl skvěle. Konečně jsem se dostala k tolik vychvalovaným Starým odrůdám a musím říct, že to vlastně bylo příjemné poetické čtení k zamyšlení. Jako nejspíš poslední člověk na planetě jsem otestovala Zaklínače, a to první dílem Poslední přání. A byla velmi mile překvapena, protože mě to vážně hodně bavilo. Sáhla jsem taky po dalším díle volné série japonských románů o kavárně umožňující cestování časem, tentokrát s názvem Než vzpomínky vyblednou. Následovala poslední Delphine de Vigan, kterou mám doma a nečetla jsem ji, a sice Ani později, ani jinde, což bylo místy hodně nepříjemné, ale rozhodně skvělé čtení. Už tradičně jsem si v tomhle období dopřála Dickensovu Vánoční koledu a měsíc jsem zakončila ukrajinskou fantasy Hra temné čarodějky: Bitva začíná, ze které jsem mírně rozpačitá, protože navzdory veškeré snaze mám pocit, že vlastně vůbec nevím, o co v té knize mělo jít.
Pokud byste chtěli o knížkách vědět víc, můžete se prokliknout na recenze a tradičně nechybí ani video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat