Mike Gayle - Ten, koho přece znám

Životy nás všech se ubírají zvláštními stezkami. Můžete mít pocit, že máte perfektně nakročeno, malujete si před sebou růžovou budoucnost, ale stačí hloupá chyba, souhra okolností nebo prostě jen být v nesprávný čas na nesprávném místě a váš život se rozsype jako domeček z karet. Danny a James dostali do vínku mimořádný talent a potenciál jej naplno zužitkovat. Přesto ani jeden z nich nedosáhl toho, k čemu byl předurčen, takže když se po řadě let znovu potkávají, oba mají velmi daleko k mužům, jimiž se mohli stát, byť každý z trochu jiného důvodu.

Danny je alkoholik, toho času zaléčený, který už nemůže klesnout na hlubší dno. Protože je absolutně neschopný se svým životem cokoliv dělat nebo se o to aspoň snažit, rozhodne se mu stát zatrhnout podporu a on se ocitá bez peněz a zcela závislý na své přítelkyni, která už začíná mít jeho příživnictví plné zuby. V zoufalé snaze dokázat, že není úplně k ničemu, vezme první práci, která se namane - mizerně placené místo pečovatele v ústavu pro lidi neschopné postarat se o sebe sami. Zvláštní radost mu to nepřináší, zároveň ho to však ani vyloženě neobtěžuje. Aspoň do momentu, než se mu velmi nečekaně připomene vlastní minulost.

James měl v životě všechno - úspěšnou kariéru, křeslo v parlamentu, půvabnou partnerku a k tomu zářnou budoucnost. Stačil však jeden večer a jeden naštvaný chlápek, aby se jeho život rozsypal jako domeček z karet. James utrpěl závažné poranění hlavy doprovázené poškozením mozku, několik týdnů se potácel mezi životem a smrtí, a i když se nakonec nějak vykřesal, už to není ten starý James. Rozhodně se nedokáže postarat sám o sebe a potřebuje někoho, kdo mu s péčí pomůže, takže visí na krku stárnoucím rodičům. Když je jeho sestra odešle na dovolenou, aby si trochu odpočinuli, James skončí dočasně v ústavu s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako on. A právě tady se po letech setká s Dannym.

Román je v podstatě příběhem dvou mužů, kteří dopadli na dno a nedaří se jim odrazit, společnými silami by však možná mohli najít způsob, jak se vrátit do života a opět si ho naplno užívat. Danny a James jsou si v mnoha ohledech podobní, protože se zdá, jako by oba rezignovali na život, byť každý jinak a z jiných důvodů. Setkání po letech je ale ponoukne k tomu, aby se zkusili pohnout někam dál a navzájem si pomoct. Stávají se pro sebe inspirací, nezávisle na sobě se jim zdá, že musí toho druhého zachránit a i díky tomu se posouvají vpřed. V obou se probouzí nečekané odhodlání stát se lepším člověkem a dokázat ostatním, jak moc se v něm pletou.

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu Dannyho a Jamese a autorovi se velmi dobře povedlo odlišit oba pohledy a vtisknout každému z hrdinů vlastní osobnost. Výborně jsou zpracovány zejména pasáže Jamese, jemuž mozek funguje trochu jinak než zdravému člověku, tudíž jeho vyjadřování je specifické, spoustu informací opakuje nebo používá zjednodušené větné konstrukce korespondující s jeho intelektem. V jeho projevech je jistá, až dětská bezprostřednost a naivita, kterou Danny naopak doplňuje svou chladnou racionalitou a trochu sarkastickým přístupem ke světu. Text je čtivý, rychle plyne, a přestože nenabízí nijak zásadní zvraty, nenudí.

Ten, koho přece znám je sympatickým příběhem o dvou mužích, kteří se setkali náhodou a za nečekaných okolností, ale dovedli se sblížit a navzájem se zachránit. Text je napsaný čtivě a s pochopením pro individualitu každého z hrdinů a pestrost jejich života. Jde o optimisticky laděný příběh, který dokazuje, že život je plný překvapení a vzdát se, když všechno nejde podle plánu, prostě není řešení. Autorovi se podařilo vytvořit zábavný, nadějeplný román, který potěší a zároveň dovede neskutečně inspirovat.