Amor Towles - Pravidla zdvořilosti

New York konce 30. let je blyštivé velkoměsto nabízející spoustu příležitostí každému, kdo umí věci vzít za správný konec. Mezi ctižádostivými bankéři a okouzlujícími dámičkami z polosvěta není ve své podstatě zas tak velký rozdíl. Všichni totiž chtějí jenom uspět v lidském mraveništi svádícím nepřekonatelnými večírky i svou svobodomyslnou atmosférou.

Píše se rok 1937, právě je Silvestr a Katey s Eve vyrazily do města slavit. V baru narazí na mladého muže čekajícího na bratra, který ale nepřichází. Protože Eve nikdy nedokáže odolat příležitosti, jak se dobře pobavit, nenápadně se přizve k jeho stolu, nechá za sebe i za Katey platit a vychutnává si příjemný večer ve společnosti dobře situovaného gentlemana. Navíc je jasné, že nezůstane u jediné silvestrovské oslavy. Ti tři si totiž viditelně rozumí, tak proč by se nemohli sejít i v roce 1938?

Tinkera očividně baví obě své nové přítelkyně rozmazlovat a brát je do luxusních podniků a na zajímavá místa. Jedna taková večeře se však všem třem stane osudnou. Venku mrzne, na silnici se tvoří náledí a ne všichni řidiči jsou za volantem silní v kramflecích. Tinkerův vůz má nehodu, při níž mladík i Katey vyváznou bez zranění, ovšem Eve se v několika dalších dnech bude potácet na hraně života a smrti. A je to právě tato událost, která rozhodne, kudy se napříště budou ubírat osudy všech zúčastněných.

Eve je hnací silou mnoha událostí zachycených v románu, je to nicméně Katey, jejíž osudy mohou čtenáři primárně sledovat. To ona je totiž vypravěčkou a v příběhu zachycujícím rok jejího života popisuje slasti i strasti newyorského života. Na začátku je to vcelku nezajímavá zapisovatelka pracující v právnické kanceláři, jejíž život se skládá z rutinních povinností a občasných večírků na místech, kam vlastně nepatří. Vlivem nejrůznějších událostí a zejména setkání se však její život proměňuje, objevují se v něm noví lidé a otevírají se nové možnosti kariérního i osobního směřování. Dívka může najednou naplno rozvinout svůj potenciál a v zářivém lesku velkoměsta se stát kýmkoliv si zamane.

Román působí jako hold dílu Francise Scotta Fitzgeralda a dalších autorů jazzového věku. Je sice situován do trochu pozdější doby a prakticky v předvečer druhé světové války, New York je však stále týmž pulzujícím velkoměstem plným kontrastů, kde na jedné straně živoří zneuznaní umělci a na druhé se bankéři baví v opulentních klubech a na luxusních večírcích. Autorovi se povedlo dokonale zachytit atmosféru New Yorku coby nikdy neusínajícího a věčně pulzujícího města, v němž se možnosti nabízí každému, kdo je ochoten chytit příležitost za pačesy. Společnost je povrchní, lehkovážná a odhodlaná bavit se do posledního dechu. Autor de facto ukazuje lesklé pozlátko působící na první pohled dokonale, pod jehož povrchem se však skrývají hořké podtóny. Celkový styl je neuvěřitelně čtivý, takže přestože se v románu zdánlivě nic neděje, stránky velmi rychle ubíhají a čtenář se cítí dokonale vtažen.

Pravidla zdvořilosti jsou obrázkem New York let dávno minulých, ale zároveň reflexí současného velkoměsta, které si ponechává status určité továrny na sny. Autor svým románem vzdává hold Francisi Scottu Fitzgeraldovi i jeho současníkům a buduje na jeho stránkách líbivý, povrchní svět, který je pouhým navoněným pozlátkem. Má talent vytvářet zajímavé postavy, které možná nejsou vyloženě sympatické, ale mají v sobě něco, díky čemu o nich chce čtenář vědět víc, zároveň perfektně vykresluje atmosféru a daří se mu dát New Yorku sklonku 30. let velmi konkrétní obrysy. V kombinaci s neuvěřitelnou čtivostí se jedná o příběh, který dovede vtáhnout a nepustit.