Květen je měsíc, který mám vlastně docela ráda, ale zároveň měsíc, který byl pracovně docela náročný, protože s blížícím se koncem sezóny prostě docházejí síly a člověk už jen netrpělivě očekává dovolenou. Naštěstí je to však i měsíc s relativně příjemným počasím předznamenávajícím blížící se léto a nemůžu říct, že by byl chudý na zážitky.
Květen přinesl dva svátky, bohužel tentokrát ve středu, takže se ani nedaly spojit s nějakým příjemným prodlouženým víkendem. I jeden den pracovního oddechu uprostřed týdne je však fajn a já ten čas využila primárně k procházkám, byť Stromovku už vážně znám nazpaměť a měla bych nejspíš změnit trasy. Uvidíme, třeba dojde na objevování nových pražských zákoutí v létě.
Žádná zahraniční dovolená ani větší výlet se nekonaly, nedá se však říct, že by květen nebyl bohatý na události. Kupříkladu se konalo Mistrovství světa v ledním hokeji, což je jeden z mých oblíbených sportů, a poctivě jsem proto našemu týmu fandila. Navíc se mi podařilo dostat se i přímo do arény na zápas se Švýcarskem v základní skupině. Atmosféra byla naprosto neopakovatelná a já si ji vychutnávala plnými doušky, i když to nakonec po nájezdech neskončilo výhrou.
V půlce května se konal také další ročník Open Hausu, na který chodím pravidelně už od momentu, kdy se jej Praha rozhodla poprvé uspořádat. Prvního ročníku se účastnilo kolem deseti budov, teď už je to několikátý rok po sobě přes stovku a nové stále přibývají. My se s kamarády letos vypravili na Strahovský stadion, potom do nové oranžerie Pražského hradu, Národního archivu, Muzea literatury, hotelu Mama Shelter a nově otevřeného administrativního komplexu Port7. Všechno to bylo zajímavé a jsem ráda, že jsem mohla do běžně nepřístupných prostor nakouknout.
Konec května byl také svátkem všech knihomolů, protože probíhal Svět knihy. Já jsem na něm stejně jako loni strávila několik dní, protože MDP tam měla stánek, což znamenalo nejdřív ho připravovat a potom si na něm odbýt směnu. Ve výsledku to bylo fajn, protože jsem aspoň mohla zavítat na spoustu zajímavých besed, a to jak v pátek, kdy jsem byla na veletrhu převážně pracovně, tak v sobotu, kdy už jsme se tam s mamkou a ségrou vypravily čistě soukromě. Pokud chcete načerpat trochu atmosféry, mám pro vás video.
No a v květnu jsem si samozřejmě nemohla odpustit ani nějaké to dobré jídlo a pití. Jelikož ségra měla narozeniny, vyrazily jsme na snídani do bistra Monk, které patří k oblíbeným podnikům nás obou. Mají novou pobočku na Maltézském náměstí, která se nabídkou lehce liší od provozu na Starém Městě, takže doporučuju otestovat. A s kamarádkou jsme se vypravily na magické drinky ve stylu Harryho Pottera do Magické sovy. Mým cílem je postupně tu ochutnat všechno, tak snad se mi to časem povede. :)
Pojďme se posunout do sekce kultura. Přestože sezóna pomalu končí, pořád ještě chodím do divadla. V květnu jsem nakonec viděla celkem čtyři kousky. Nejdřív do byl Konec rudého člověka v Dlouhé, což je oceňovaná inscenace a já chápu proč, protože to bylo mimořádně dobré. Následoval Mefisto ve Státní opeře, což bylo sice trochu dlouhé, ale herecky i vizuálně vynikající. V Rokoku jsme měli premiéru Tekoucích písků, které jsou volně inspirovány životem a dílem sester Brontëových, s nimiž jsme se ale úplně nepotkaly. A i poslední květnové představení jsem zhlédla v Rokoku, a sice Casanovu Divadelního spolku JEDL, který mě moc bavil.
A abych si užila i trochu hraní, se Záhadou rudé růže jsme vycestovali do Dobříše, kam nás pozvali na divadelní přehlídku. A bylo to moc fajn.
A abych si užila i trochu hraní, se Záhadou rudé růže jsme vycestovali do Dobříše, kam nás pozvali na divadelní přehlídku. A bylo to moc fajn.
Kino se tradičně nekonalo, ale naladila jsem se na pohádkovou notu a zkoukla Tři bratry, Krásku a Zvíře a Aladina. A spolu s další řadou Bedekru jsem procestovala Benelux.
A teď už se vrhněme na knížky. Celkem jsem jich přečetla deset a byly to vesměs odpočinkovější záležitosti. I s ohledem na celkovou únavu prostě nemám na nějaké komplikované čtení náladu. Měsíc jsem zahájila dalšími dvěma díly série Bridgertonovi, jelikož na Netflix se chystá třetí řada seriálu a já si chtěla její příběh připomenout ještě před vysíláním. Přelouskala jsem proto napřed Nevhodný návrh a potom i Čekanku. V rámci bookclubu jsme četli povídkový román She and Her Cat, který neurazí, ale nenadchne. Vzhledem k vydání druhého dílu jsem se rozhodla dát si také rereading Věku přízraků, který jsem před časem betovala, což bylo moc milé čtení. Dočetla jsem i poslední knihu vybranou v rámci barevného čtení, což byl román Ten, koho přece znám, který mě příjemně překvapil. Následoval recenzní výtisk Ministerstvo pro budoucnost, což je vynikající koncept, ale zpracování by mohlo být trochu lepší. Dalším rereadingem byl román My, což je romantická/erotická oddechovka s trochu hlubším přesahem. Dostal se mi do ruky ještě jeden další recenzní výtisk v podobě románu Noc špatných polibků, což bylo zase spíše odpočinkové čtení o vztazích a jejich komplikovanosti. Po delší době jsem si poslechla audioknihu, opět to byl rozhovor Martina Moravce, tentokrát s Josefem Marešem Moje případy z 1. oddělení. A měsíc jsem uzavřela absolutním letošním hypem Čtvrté křídlo, který po dočtení vlastně docela chápu a knihu miluju. A jako bonus jsem pro vás zrecenzovala ještě Havraní spolek, který jsem před časem posudkovala a ke čtení ho určitě doporučuju.
Pokud vás nějaká kniha víc zajímá, můžete se prokliknout na recenzi a nechybí ani tradiční video. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat