Tekoucí písky

Autor: Jen Silverman
Překlad: Ester Žantovská

Premiéra: 25. 5. 2024
Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Viktorie Čermáková

Obsazení
Agáta - Eva Salzmannová
Huldey - Ivana Uhlířová
Emílie - Martina Jindrová
Marjory/Mallory - Dana Batulková
Mastif - Tomáš Milostný
Slípka - Sára Affašová

Délka představení: 2 h 20

Blata jsou krutá a divoká! A takoví jsou i lidé, kteří na nich žijí. Přivyknout zdejšímu drsnému prostředí vyžaduje různé metody - někdo zešílí, jiný zahořkne a všichni se pokouší najít smysl života v bezútěšnosti vlastní existence. Pro nováčka může být zdejší prostředí ledovou sprchou, z níž se buď oklepe, nebo se jí nechá zničit... Jen Silverman přicházejí s dramatem volně inspirovaným životem a dílem sester Brontëových, jejímu textu jako by však něco chybělo.

Scéna je tvořená a rámovaná třemi pohyblivými kovovými konstrukcemi obalenými igelitovými (či mikrotenovými) sáčky, k tomu pár kusů obstarožních židlí, které se přinášejí a odnášejí, a sem tam nějaký ten kus nádobí. Podivné bezčasí, v němž se může stát cokoliv. Lidé jsou tu odtržení od reality, uzavírají se do vlastních vesmírů a žijí vedle sebe, ale nedokážou žít spolu. Na panském sídle, kde lišky dávají dobrou noc, bydlí dvě sestry se svou služebnou a psem. Právě do tohoto prostředí přijíždí mladá guvernantka zamilovaná do pána domu, jehož zná pouze prostřednictvím dopisů. V tísnivé atmosféře rozlehlého domu však začne záhy zpochybňovat vše, čemu dosud věřila. Žádný pán domu ani dítě potřebující péči tady totiž nejsou a zdá se, že všechny romantické dopisy psal někdo úplně jiný...

Inscenace Viktorie Čermákové se snaží především budovat atmosféru, je plná náznaků a nedořečeností. Na vině je nejspíš i sám text, který jako by se skládal ze dvou paralelních rovin a rozebíral primárně vztahy, ale přesto působil podivně vyprázdněně. Na jedné straně máte čtveřici žen žijících na panství - dvě sestry, služebná, guvernantka. Všechny navzájem spolu určitým způsobem manipulují, protože každá chce sobecky dosáhnout pouze svých vlastních cílů a na city druhých se neohlíží. Na straně druhé je stárnoucí mastif potkávající slepici, jež v něm probouzí ochranitelské sklony, vývoj jejich vztahu je však typickým příkladem toxické maskulinity. A tomu všemu chybí nějaké ústřední zastřešující téma. O čem to vlastně má být? O vztazích? Pak je idea naplněna, ale... není to přece jenom trochu málo? Tím spíš, že inscenace neukazuje ani jeden vztah zdravý, nicméně pouze takové, které jsou nějak pokroucené, zvrácené a manipulativní. Má to být varování? Společenský apel? Problém je, že tvůrci to očividně nevědí, a dost možná to neví ani samo autorstvo. Režie působí bezradně, v podstatě jenom nechává postavy smýkat se po jevišti ze strany na stranu nebo bezúčelně postávat. Prakticky se nepracuje se scénou, ovšem ani s emocemi.

Pokud inscenace přece jen dovede něčím zaujmout, pak jsou to solidní, byť ničím výjimečné herecké výkony. Všichni aktéři se totiž drží v polohách, které jim jsou vlastní a v nichž jsme tak nějak zvyklí je vídat. Eva Salzmannová jako Agáta je dominantní velitelkou vládnoucí pevnou rukou nad domem i osudy jeho obyvatel. Ve své sebestřednosti nepřipouští diskuzi o čemkoliv a je odhodlaná prosadit si svou, zároveň však ukazuje i velmi něžnou, takřka zranitelnou polohu v momentech, kdy má projevit city, s nimiž si dost možná sama neví rady. Huldey Ivany Uhlířové je tradičně šílená a exaltovaná, předvádí plejádu trhaných gest a šklebů, zároveň však nic, co bychom u ní neznali a vlastně je to už trochu nuda, prostě jen další nepříčetná postava do sbírky. Sára Affašová jako Slípka vnáší do hry něco skutečně zvířecího, protože v jejím tělesném gestu se promítá slepičí pohyb a postoj. Má v sobě cosi naivního, co vzbuzuje touhu ji ochraňovat, zároveň však po sobě nenechá jen tak šlapat.

Tekoucí písky bohužel nejsou příliš dobrou inscenací, spíše by se chtělo říct, že je to bezradná, lehce koncentrovaná nuda. Tvůrci se nedokázali rozhodnout, o čem vlastně chtějí hrát, a tak inscenaci staví na půdorysu konverzační komedie, která však nefunguje. Ano, text je místy vtipný, není to však jeho hlavní devíza a k udržení divácké pozornosti to jednoduše nestačí. Herecké výkony jsou slušné, byť nijak výjimečné, vizuálně zaujme scéna (aspoň na první pohled, po čase už vlastně nudí), ani jedno však není dostatečně ohromující. Své diváky si inscenace nejspíš najde, vlastně však není jasné, kdo by to měl být, protože stejně jako neví, o čem hraje, vlastně ani neví, na koho cílí. Tohle se prostě moc nepovedlo.