Rozhodnout se pro soužití s kočkou může člověku naprosto změnit život. Zvlášť když vám čtyřnohý mazlíček přijde do života zcela nečekaně a v podstatě si vás adoptuje. Japonský autor Makoto Shinkai ve své knize proplétá příběhy čtyř různých žen a jejich koček, které na první pohled nic nespojuje, ale přesto k sobě mají blíž, než by se mohlo zdát.
Miyu žije sama, trpí specifickým druhem sociální úzkosti a nemá potřebu s nikým udržovat příliš blízké vztahy. Má kamarádku a přítele, o kterém si není jistá, jestli spolu skutečně chodí, a nově taky kocoura. Když totiž na ulici v krabici objeví kotě, rozhodne se ho ujmout, pojmenovat jej Chobi a udělat z něj společníka svých příštích dnů. Reina by se ráda stala umělkyní, zároveň si však není jistá, jestli kvůli tomu má nebo nemá chodit do školy. Zdá se jí totiž, že akademická obec má dost přesnou představu o tom, jak by měli umělci tvořit, která se ale příliš neslučuje s její kreativitou. Vzhledem k minimu času a prakticky nulovým příjmům si nemůže dovolit chovat kočku, přesto se pravidelně stará o jednu toulavou, kterou pokřtila Mimi. Aoi se topí v depresi po smrti svojí nejlepší kamarádky a není schopná opustit dům. Její rodiče nevědí, co si s ní počít, proto jí pořídí kotě, Cookie. Doufají, že nový tvor by mohl jejich dceři poskytnout impuls k tomu, aby se vrátila zpátky do života, když nic jiného nezabírá. Shino je vdova, nikdy neměla děti a společnost jí dělá pouze její pes Jon. Ten ale stárne a je jen otázkou času, kdy ji také opustí. Nechce však svou paničku zanechat v absolutním osamění, protože poprosí kocoura Kuroa, aby na ni dohlédl. Ten je sice velmi hrdý na to, že je kocourem toulavým, což mu dává absolutní svobodu, ke svojí nové lidské přítelkyni však začne velmi rychle tíhnout, a to nejen proto, že ho pravidelně krmí.
Kniha obsahuje čtyři samostatné povídky, které jsou volně propojeny prostřednictvím postav, jež se vzájemně znají nebo spolu alespoň nějakým způsobem komunikují. A pokud se neznají přímo majitelky, pak se navzájem znají přinejmenším všechny jejich kočky. Jejich příběhy se díky tomu mohou proplétat, objevují se v nich shodné charaktery a zrcadlí různá témata. Tím, co všechny postavy propojuje, je určitá míra izolovanosti. Všechny protagonistky jsou totiž více či méně samy, a to bez ohledu na to, že kolem sebe mohou mít milující přátele nebo příbuzné. Navzdory tomu jsou nuceny vyrovnávat se s pocitem ztráty, nedostatečnosti a tím, že samy netuší, kým jsou nebo by měly být. Jednotlivé kočky svoje paničky do určité míry zrcadlí, zároveň však fungují jako samostatné a nezávislé jednotky, které vedle svých majitelek zastávají roli takřka lidských partnerů.
Jedním z hlavních problémů knihy je přílišné romantizování zvířecího života a jeho zachycení, jako by šlo ve skutečnosti o lidi, nikoliv o kočky. Zároveň se nedaří úplně věrohodně rozlišit jednotlivé vypravěče. Všechny hrdinky působí víceméně stejně, protože jejich životy i charaktery jsou si až příliš podobné, totéž platí i pro jejich zvířecí mazlíčky. Všechny postavy jsou navzájem zaměnitelné, což čtenáře ve výsledku mate. Sice to nejspíš do značné míry odpovídá japonské mentalitě a způsobu života, orientaci v příběhu to však neusnadňuje.
She and Her Cat je do jisté míry sondou do japonského životního stylu, autor dobře postihuje svoji domácí mentalitu a vytváří mozaiku podobných životních osudů, které se navzájem doplňují a zrcadlí. Hlavní slabinou knihy tak zůstává její povrchnost. Navzdory, nebo možná právě kvůli několika hrdinkám nejde autor příliš do hloubky, nenoří se do jejich pocitů a nevykresluje charaktery nijak propracovaně. Ty zvířecí naopak možná až příliš romantizuje, aniž by dokázal vysvětlit, co přesně kočky poutá k jejich majitelkám. Je to odpočinková, velmi japonská kniha, která ale nemá žádný hlubší přesah a v mysli vám asi neuvízne na dlouho.
Žádné komentáře:
Okomentovat