Rebecca Yarros - Čtvrté křídlo

Když se celý život připravujete na konkrétní kariéru a pak vás někdo přinutí otočit o sto osmdesát stupňů, je to vcelku nemilé. Přesně to se ale stane Violet. Už od dětství věděla, že z ní jednou bude písařka. Když však nastane den, kdy má za úkol zvolit si kvadrant, pod tlakem matky je donucena přidat se k jezdcům, tedy mezi ty nejelitnější královské bojovníky, kteří svůj osud spojují s draky. Na první pohled to možná působí lákavě, problém je v tom, že právě v tomhle kvadrantu se jen omezené procento studentů dožije konce školy.

Violet Sorrengailová se celý život připravovala na dráhu písařky, aby mohla jít ve stopách svého otce. Po jeho smrti nicméně matka usoudila, že pro kohokoliv z její rodiny by bylo potupou přidat se k jinému než jezdeckému kvadrantu, takže Violet nemá na vybranou a musí soustředit své úsilí novým směrem. Má se vydat se stopách starších sourozenců, kteří už císařství ze sedla draka slouží a, v případě bratra, za něj dokonce položili život. To, že dívka nemá pro dráhu jezdkyně fyzické předpoklady, je vedlejší.

Violet je od pohledu slabá a křehká a nedá se proto předpokládat, že by v tom nejnebezpečnějším kvadrantu přežila moc dlouho. Už jen cesta do něj je bojem o holý život, protože kandidáti musí přejít po úzké a kluzké lávce ve výšce několika desítek metrů nad zemí. Pokud se z ní zřítí, pak jim pomáhej bůh, protože není nikdo, kdo by je zachytil a zachránil tak od jisté smrti. Violet jako zázrakem přechod zvládne, už během něj si však dokáže v kvadrantu udělat nepřítele, který se nezastaví před ničím, aby ji odpravil. A o život jí brzy začnou usilovat i další. Být mezi jezdci slabým článkem se totiž netoleruje.

Román je ve své podstatě jedno velké chodící klišé. Autorka si vypůjčuje vše, co je pro daný žánr typické, a kombinuje to do jedné pestré mozaiky, překvapivě to však funguje. Děj je bohatý na nejrůznější zvraty, mnoho věcí je nicméně vyloženě předvídatelných a je jen málo momentů, které by čtenáře zaskočily svou nečekaností. Možná právě proto si jej však román dovede připoutat - je v něm něco uklidňujícím způsobem známého, co jej ubezpečuje v tom, že všechno musí dopadnout dobře. Vyprávění je poměrně akční, na stránkách se neustále něco děje a postavy jsou dostávány do situací, v nichž se musí vyrovnávat samy se sebou a ptát se, kým vlastně jsou.

Autorka umí velmi dobře napsat charaktery, které čtenáři přirostou k srdci, aniž by ho příliš rozčilovaly. Jsou živoucí, mají své světlé i stinné stránky a chovají se velmi lidským způsobem. Pohnutky, které je vedou, mohou být komplikované a na první dobrou nepochopitelné, v širším kontextu nicméně dávají smysl. Dobře vystavěná je také romantická linka, která je sice místy lehce iritující, ale funkční a jiskřivá včetně několika pikantnějších scén. Autorka vše korunuje neuvěřitelně čtivým stylem, s nímž dokáže pěkně zachytit atmosféru a zároveň ve čtenáři probouzet nejrůznější emoce.

Čtvrté křídlo je ten typ románu, který přesně naplní vaši představu o tom, co by měla podobná kniha obsahovat. Je to jedno velké klišé, v němž autorka dokonale kombinuje oblíbené zápletky a skládá je dohromady jako dílky puzzle, dokud všechny nezapadnou na to správné místo. Celek však možná právě kvůli jisté předvídatelnosti působí kompaktně a komfortně, jelikož čtenář dostane přesně to, co čeká. Navrch má autorka mimořádně čtivý styl, talent na probouzení emocí, psaní zajímavých charakterů i budování atmosféry. Je to román, který vás vlastně nemá čím překvapit, ale který tomu navzdory prostě nechcete přestat číst.