Cornelia Travniceková - Andělský prach

Ostrov, který nikdo nenajde, pokud o jeho existenci neví, a parta kluků, kteří mají zakázáno vyrůst. Cornelia Travniceková se ve své magicko-realistické próze inspirovala Petrem Panem, vedle aluze na slavný pohádkový příběh však vytváří také společenskou sondu do problematiky moderního otroctví a obchodu s bílým masem.

Trojice chlapců žije na ostrově uprostřed řeky a podniká pravidelné výlety do města na pevnině, aby okradla tamější obyvatele a potěšila svého zaměstnavatele. Ten se totiž vždycky čas od času objeví a vybere obsah truhly, kam cennosti ukládají. Výměnou za svoje schopnosti chlapci dostávají možnost odkoupit si tzv. andělský prach, drogu nejasného původu a složení, která jim způsobuje stavy absolutní lehkosti a probouzí specifické halucinace.

Petru do města pravidelně vyráží s jedním ze svých kumpánů, zatímco ten třetí zůstává na ostrově a hlídá. Občas se však mladík vypraví na pevninu i na vlastní pěst a právě při jedné takové návštěvě narazí na dívku, která ho svým způsobem okouzlí. Rozhodne se s ní navázat bližší vztah a postupně mezi nimi vzniká křehké přátelství. Právě tato interakce nicméně bude stát u zrodu problémů, které mají už brzy přijít. Jakmile totiž jednou okusíte pocit svobody, už nikdy se nechcete nechat znovu uvěznit.

Román je ukázkovou aluzí na příběh Petra Pana, jejž autorka na mnoha místech parafrázuje, neřku-li cituje, a to s využitím mnoha jeho motivů. Vždyť už jen jméno hlavního hrdiny napovídá, čím se autorka rozhodla inspirovat. Příběh je nicméně přenesen do současných kulis a tematizuje problematiku uprchlické krize a obchodu s bílým masem, stejně tak zneužívání moci nebo překupnictví. Zároveň se tady otevírá i otázka drog a závislostí, toho, jaký můžou mít na člověka vliv a jak proměňují jeho vnímání reality.

Text je rozdělen do velmi krátkých úseků a v mnoha ohledech je to próza silně pocitová. Autorka staví jednotlivé situace primárně okolo emocí, děj pro ni není zásadní. V textu je spousta nedořečeností a náznaků ponechaných čtenáři k hlubšímu prozkoumání na základě osobní zkušenosti nebo vlastní fantazie. Autorka sice udává směr, ale máloco naplno říká, a je tudíž čistě na čtenáři, jak si jednotlivé věci převezme a zpracuje. Próza má nebývale silnou atmosféru, je v ní však něco velmi křehkého, co vystihuje duši vypravěče a potenciálně obrušuje hrany zachycovaných hrůz. Přestože autorka je extrémně poetická, příběh sám je nebývale drsný.

Andělský prach je výborně napsaná próza o životě, který nemáme ve svých rukách, přestože se nám může zdát, že ano. Autorka se rozhodla inspirovat příběhem Petra Pana, ovšem rozšířit jej o aktuální společenské problémy, nad nimiž se často zavírají oči. Její text je navzdory jisté podprahové krutosti nesmírně poetický, atmosférický a nese v sobě naději. Rozhodně se jedná o prózu velmi specifickou, zároveň však o prózu velmi působivou, která zvládne se čtenářem rezonovat ještě dlouho po dočtení.