Dita Krausová - Život s Otou

Existují lidé s velmi inspirativním životním příběhem, o nichž se ani přesto mnoho neví. Ať už proto, že nejsou všeobecně známí, nebo protože se prostě nenašel nikdo, kdo by chtěl jejich životní příběh sepsat. Dita Krausová se poté, co sepsala a vydala svůj vlastní životopis, rozhodla čtenářům zprostředkovat také život svého manžela Oty Krause, s nímž strávila více než padesát let společného života.

Ota Kraus se narodil do židovské rodiny, což významně ovlivnilo jeho další život. Za druhé světové války byl totiž jako řada dalších poslán transportem nejprve do Terezína a následně i do Osvětimi. Prošel si peklem holocaustu, který jej připravil prakticky o celou rodinu, a následně nalezl nový život v Izraeli, byť zdejší realita možná nebyla taková, jakou si ji ve svých idealistických představách maloval. Přestože v mládí byl nadšeným a zapáleným sionistou, za hranicemi nového státu přišlo rychlé vystřízlivění, jelikož život zde nebyl tak pohodový a snadný, jak si možná představoval.

Otův životní příběh je v knize představen víceméně chronologicky, pouze s několika menšími tematickými odbočkami. Vypravěčkou navíc není pouze Dita Krausová, jelikož kniha je do určité míry kompilátem jejích a Otových textů. Autorka sice vychází z vlastních vzpomínek, a to zejména v momentech popisujících společný život manželů, v příhodných pasážích však nechává promlouvat i přímo Otu, a to prostřednictvím jeho vlastních vzpomínek. Díky tomu má čtenář šanci proniknout hlouběji do osudů a historie rodiny Krausových a lépe pochopit, z jakých poměrů Ota vlastně vzešel.

Text by se dal rozdělit do několika částí, které se však vzájemně doplňují a rozvíjejí. Autorka jej člení do několika tematických kapitol, jejichž struktura i délka je velmi různá, stručně by se však daly shrnout jako život před válkou, během ní a po ní. Jednotlivé kapitoly obsahují vedle pasáží psaných autorkou také výňatky z esejů Oty Krause o jeho rodině, úryvky z jeho výpovědí pro izraelský archiv či osobních deníků, ale také jeho poezii, části románů či osobní korespondence. Samozřejmostí je i bohatý doprovodný obrazový materiál sestávající především z fotografií, ale také z Ditiných ilustrací či autentických dokumentů psaných Otovou rukou.

Autorka má poměrně jednoduchý styl, který se drží objektivních faktů, není nijak zvlášť barvitý ani komplikovaný. V podstatě se jedná o klasickou životní výpověď bez větší přidané literární hodnoty. Autorka nicméně není přehnaně sentimentální a navzdory osobní zainteresovanosti nemá potřebu si svého muže stavět na piedestal a zakrývat jeho negativní stránky nebo naopak přehnaně vyzdvihovat jeho klady. Otovy texty jsou z literárního hlediska mnohem barvitější, jeho románové výňatky jsou velmi emotivní a skvěle podtrhují konkrétní pasáže a přispívají k hlubšímu porozumění pocitům lidí během holocaustu či po přesídlení do Izraele. Melodické jsou i Otovy básnické texty.

Život s Otou je důstojným portrétem zajímavého člověka, jehož osudem však jako by bylo zůstat nedoceněn. Autorka na základě vlastních vzpomínek i Otových textů sestavila příběh jeho života, který doplňuje řadou autentických dokumentů, jimiž podtrhuje konkrétní pasáže a témata. Životopis se nesoustředí jenom na období holocaustu, ale naopak jej pouze zasazuje do kontextu celého Otova života a ukazuje jej jako člověka, jehož sice tato zkušenost formovala, ale neurčovala veškerý jeho další život. Text je sepsán s citlivostí a pochopením pro Otu jako člověka i jako umělce a s cílem přiblížit jeho výjimečnost široké veřejnosti. A to se mu daří skvěle.