Do Amsterdamu a okolí

Málokdy se vracím na místa, kde už jsem byla. Ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že je toho k objevování tolik, že na návraty prostě není tolik času, kolik by se mi líbilo. Letos jsem ale udělala drobnou výjimku. Mamka totiž od nás dostala k Vánocům dámskou jízdu někde v zahraničí a bylo na ní zvolit, kam se podíváme. Vyhrál Amsterdam se svými úzkými domy a vodními kanály. A byť pro mě podruhé, byl to zase úplně jiný zážitek.

Den 1. - 8. 8.

Do Amsterdamu odlétáme ve čtvrtek ráno, ale naštěstí až v devět, takže i když nás čeká brzké vstávání, není to nekřesťanská hodina uprostřed noci. V Praze stále vládnou výluky všeho druhu, ale tramvaje nám na sebe překvapivě dobře navazují a i trolejbus na letiště chytíme krásně. Dokonce i bezpečnostní kontrola jde pěkně od ruky, tudíž v půl osmé už se můžeme usadit v Paulovi na snídani. Jednak je letištní kafe naše tradice, jednak bych asi umřela hlady, muset být celé dopoledne nalačno.

Naše letadlo kupodivu odlétá načas, a jelikož do Amsterdamu do není daleko, před jedenáctou už můžeme kupovat lístky na vlak a ze Schipholu se dopravit do centra. Na první den našeho pobytu nemáme pevně daný program, asi chceme spíš nasávat atmosféru, nicméně první zastávka je jasná - jelikož cestujeme s mámou, chce to kafe a dort.

Najít v Amsterdamu dobrou kavárnu nedá zas tak moc práce. Podniky s kvalitní výběrovou kávou jsou na každém kroku. Ségra jeden z nich vyhlédne a za chvilku už si dopřáváme jablečný koláč a flat white, respektive machu a latte. Vzhledem k poměrně brzkému vstávání je potřeba kofein doplnit, i kdyby se mi nechtělo. Potom je čas vyrazit do ulic a konečně začít s průzkumem města. Check-in v hotelu je až po druhé hodině, navíc je to dost na okraji města, takže se nevyplatí jezdit tam a zase zpátky. Naštěstí cestujeme nalehko, tudíž zvládneme batoh ten jeden den nosit vcelku bez problémů.

První zastávkou dnešního dne se stává královský palác. Ten jsem chtěla navštívit už při své první zdejší návštěvě, ale bohužel tehdy měli zavřeno. Je to pochopitelné vzhledem k tomu, že se využívá k reprezentačním účelům a zároveň se tady ubytovávají důležité státní návštěvy. A upřímně? Být tady hostem by se mi docela líbila. Palác je překrásný. Původně vznikl jako radnice, když ovšem na trůn nastoupil Napoleonem dosazený král, byl proměněn v královskou rezidenci a svého nového účelu už se nezbavil. Celý prohlídkový okruh je v prvním patře okolo centrální síně, která už při vstupu okouzlí svou vznosností. Pokud chcete o zdejších pokojích a objektech v nich vědět něco víc, můžete si zadarmo vypůjčit audioguide, který vás palácem provede.

Po prohlídce se vydáváme na hlavní nákupní třídu a spíš se kocháme výlohami, než že bychom reálně něco nakupovaly. Zaujme nás ale několik sýráren, jelikož pro Nizozemce je právě sýr velmi typický. Určitě je v plánu si nějaký pořídit, dneska ale zůstane jenom u prohlížení a koštování. V každém podobném obchodě totiž nabízí výrobky k ochutnání, a to bychom nebyly my, abychom si něco podobného nechaly ujít. Navíc to usnadňuje výběr, protože člověk pak aspoň ví, co kupuje. Na druhou stranu, zároveň ho to trochu ztěžuje, protože se jenom utvrdíte v tom, že nutně potřebujete všechno.

Stáčíme kroky v Rembrandtovu náměstí a kupujeme si hranolky, které jsou sice spíše belgickou záležitostí, ale stejně je tady mají na každém rohu. Coby oběd je to sice docela málo, ale aspoň něco. Míříme k Rijksmuseu, které sice nemáme v plánu navštívit, ale někde u něj bychom se rády nalodily. Vybavuju si totiž, že u něj je kotviště několika společností nabízejících plavby po zdejších kanálech. Prozkoumáme, jak to tady zhruba vypadá s cenami, a nakonec si vybereme jeden menší člun. Projížďka zabere zhruba hodinu a náš průvodce nám během ní vypráví o Amsterdamu, zmiňuje zajímavosti z historie a dává k dobru nejrůznější zábavné historky. Celá plavba se nese ve velmi uvolněné, přátelské atmosféře, kterou si užíváme. Sluníčko svítí (což není pro tohle město úplně typické), pofukuje mírný vánek a my prostě jenom tak jsme.

Po plavbě je čas zajít někam na jídlo, protože jsme neměly oběd a už se připozdívá. Ještě chvíli se touláme uličkami, načež se shodujeme na nějaké italské restauraci. Dorazíme lehce po půl páté, což je přesně ten čas, kdy má kuchyň zavřeno, pauza však má trvat jenom do pěti, takže se nakonec usazujeme s tím, že začneme pitím a pak si objednáme jídlo. Mamka se ségrou volí pizzu, já jdu do rizota, jelikož jsem ho dlouho neměla a doma jsem líná si ho vařit, tudíž využívám každé příležitosti, jak si ho dát. A jelikož jsme na dovolené, nesmí chybět ani sklenka vína.

Po večeři už se přesouváme na metro a k našemu hotelu. Ještě rychle zastavujeme v supermarketu koupit si něco k pití a můžeme se jít ubytovat. Vybraly jsme Holiday Inn, a to čistě z praktických důvodů - poměr cena výkon nám přišel nejrozumnější. Amsterdam totiž nepatří k nejlevnějším městům. Ubytováváme se a zbytek dne je zasvěcen čistě relaxaci a plánování programu na další dny.

Den 2. - 9. 8.

Zatímco včera bylo nádherně a náš den začal ukázkově modrou oblohou, dneska nás naopak vítá pošmourno a deštivo. Z našeho pokoje v jednom z horních pater to dokonce vypadá velmi mlhavě. Počasí si ale člověk bohužel objednat nemůže a podle předpovědi se zdá, že během dne by se mělo vyčasit, takže jenom krčíme rameny a míříme na snídani. Ta není příliš pestrá, ale člověk si tu vybere. Sice jsou to základní věci jako šunka, sýr nebo vajíčka, ale upřímně? Co víc jeden k jídlu potřebuje?

Po snídani je na řadě návštěva domu Anny Frankové. Lístky jsem kupovala předem, protože zrovna tohle muzeum patří k nejnavštěvovanějším, a přestože nějaké lístky na poslední chvíli se sehnat dají, není to jistota. Na místě jsme s mírným předstihem, takže si zvládneme udělat nějaké fotky vnější podoby domu a potom už jdeme dovnitř. Expozice je z větší části prázdná, nicméně dostanete audioprůvodce, který vám přibližuje holocaust v Nizozemí, stejně jako osudy rodiny Frankových. V jednotlivých místnostech jsou pak také popisky a případně fotografie nebo osobní věci skupiny ukrývající se v tzv. zadním traktu. Ten si v rámci prohlídky projdete taky, takže máte možnost aspoň trochu pochopit, jak náročné muselo být tady žít.

Po prohlídce si potřebujeme trochu spravit náladu, takže míříme na kávu. Ještě předtím ale nakoukneme do jedné z dalších zdejších sýráren, která avizuje, že má i muzeum sýra. Je to všehovšudy jedna místnost s nějakými popisy výrobního procesu, ale vlastně jde o celkem zajímavé povídání. Nejvíc nás ale pochopitelně zaujme degustace, protože sýr, to my můžeme, a nakonec si odsud i několik kousků odnášíme. Pak už ale přichází na řadu slibovaná káva a konzultace dalších plánů. Mamka chce jet do Naardenu, kde žil a zemřel Jan Amos Komenský, takže zjišťujeme možnosti a vyrážíme na nádraží.

Způsobů, jak se dostat do Naardenu, je víc. Z Amsterdamu tam jezdí vlak nebo autobus, ať už se však rozhodnete pro jakoukoliv variantu, čeká vás kus pěšky. Zastávky jsou totiž v sousedním městečku, odkud si můžete teoreticky chytit MHD nebo vyrazit po svých. Jízda vlakem vám zabere zhruba půl hodiny, další půl hodinu si potom vyhraďte na cestu z nádraží (tohle se hodně odvíjí i od toho, jak rychle chodíte, jsou to cca dva kilometry).

Do Naardenu míříme příjemnou procházkou mezi domy, po cestě mimo jiné míjíme také výběh s daňky, pštrosy a dalšími kopytníky. Nejvíc nás tu zaujmou malí koloušci, kteří se pasou v blízkosti svým maminek a čas od času se dožadují buď úkrytu v jejich blízkosti, nebo mateřského mléka. Kousek za zvířaty už narazíte na břeh vodního příkopu, který město ze všech stran ohraničuje. Naarden je totiž mimo jiné vojenská pevnost, dokonce tady najdete i pevnostní muzeum přibližující historii podobných staveb po celé zemi. Nás ale vojenská historie zas až tak moc nezajímá, chceme jít spíš ve stopách Komenského.

První zastávku si děláme před kostelem, kde stojí jeho socha. Svatostánek sám je zavřený a dovnitř se dá dostat jenom podle přesně stanoveného rozvrhu. Na druhou stranu, pravděpodobně se nijak výrazně neliší od spousty dalších kostelů, na které člověk někde narazí. Přímo naproti němu je radnice, v tuto chvíli pro turisty bohužel taky zavřená, příležitostně se nicméně pořádají její prohlídky. Protože však chceme vidět primárně Komenského hrob, budeme muset vyrazit do zdejšího muzea. Ale abychom se nemuseli procházet mezi exponáty s prázdným žaludkem, začneme obědem v místním bistru.

Už dostatečně občerstvené a posílené pokračujeme za Komenským. Jeho muzeum se nachází v bývalém klášteře, protože zdejší jeptišky se o něj v době jeho pobytu pravděpodobně staraly. Expozice sestává z jedné hlavní místnosti, kde je přiblížen Komenského život a dílo, a dalších dvou doplňkových, kde se výstavy nejspíš střídají, ale jistá si tím nejsem. V době naší návštěvy to tu celé bylo o Labyrintu světa a ráji srdce. Malým příjemným bonusem je fakt, že všechny texty tady vedle nizozemštiny a angličtiny najdete taky v češtině. To je nejspíš dáno i tím, že Češi se podílí na financování provozu. Vedle expozice je tu také kaple s Komenského hrobem proměněná ve 30. letech minulého století v mauzoleum, aktuální podoba je kompletně dílem Čechů.

Po muzeu si ještě trochu projdeme městečko, které je malé, ale poměrně malebné, a vracíme se vlakem zpátky do Amsterdamu. Na řadě je večeře a sklenka vína. A protože jeden příjemný podnik u kanálu jsme si vyhlédly už včera, vyrážíme právě tam. Dáme si víno a výběr italských předkrmů a užijeme si příjemný, odpočinkový večer.

Den 3. - 10. 8.

Na sobotu jsme si naplánovaly další výlet mimo Amsterdam, tentokrát vesničku Zaanse Schans, která od roku 1961 funguje jako skanzen a přibližuje život v této oblasti v době jejího největšího hospodářského rozkvětu. Zdejší budovy mají podobu zhruba ze 17. a 18. století, nicméně většina z nich není původní, a dokonce ani z této oblasti. Postupně sem začaly být naváženy po roce 1945, když se rozhodlo, že právě tady by se mohl otevřít skanzen.

Z Amsterdamu se sem vlakem dostanete za zhruba čtyřicet minut, trochu záleží i na tom, z jakého směru pojedete. My máme štěstí v tom, že vlak zastavuje i na nádraží kousek od našeho hotelu, tudíž nemusíme do centra a nastoupíme tady. Jelikož je sobota a navíc pěkné počasí, záhy se však ukazuje, že tentýž nápad jako my měla i hromada dalších lidí. Z nádraží ke skanzenu nás jde obrovská horda a nezbývá než doufat, že přímo na místě se dav přece jenom trochu rozptýlí.

Skanzen nás ještě dřív než vejdeme, vítá výhledem na větrné mlýny. V minulosti jich tady podél řeky a v nejbližším okolí stávala až tisícovka, do dnešních dnů se dochovalo jenom šest kousků reprezentujících jejich rozdílné využití v minulosti. Ne všechny jsou přístupné, některé však své brány návštěvníkům otevírají. My nicméně začínáme prohlídkou vesničky. Nejprve se touláme v jejích romantických zákoutích, nakoukneme do bednářské dílny a následně také do výrobny dřeváků, kde zjistíte spoustu zajímavostí nejen o výrobě, ale i o historii této obuvi a tradicích, které jsou s ní svázané. Pokud byste si chtěli nějaký kousek odnést domů, máte možnost, a to buď v klasické velikosti jako boty na nohy, nebo ve zmenšenině třeba jako magnet nebo přívěsek na klíče.

Jelikož nemůžeme vynechat naši dopolední dávku kofeinu, zastavujeme se na kafe a dort a po nich přichází na řadu prohlídka zdejší sýrárny. Jedná se o rodinný podnik, který má své pobočky i v Amsterdamu (a nejspíš i zbytku Nizozemí), a specializuje se na sýry z kravského, kozího i ovčího mléka. Součástí zdejší prodejny je i prohlídka přibližující historii a proces výroby, samozřejmostí jsou ochutnávky, kterým pochopitelně neodoláme. A jelikož jsme to my, nějaký ten sýr si pořídíme i na doma.

Další zastávka je opět spojená s typicky holandskou komoditou, a sice kakaem. Opět se jedná o drobný krámek, kde můžete kakao nejen nakoupit, ale také ochutnat. Jelikož na něj nemáme chuť, spokojíme se jenom s prohlídkou a nákupem nějakých drobností. Je z čeho vybírat, protože kakao tu mají jednak klasicky v prášku (a i to různé druhy), ale také v podobě likéru nebo jako příchuť čaje. A pak už vzhůru za tím, kvůli čemu jsme sem přijely - větrnými mlýny.

Mlýny bývají přístupné různě a můžete si víceméně vybrat, který vás láká nejvíc. U prvního, na který narazíme, je monstrózní fronta, stačí však popojít kousek dál a jsme u pily, kam se dostaneme v podstatě bez čekání. Právě pil bylo v oblasti vedle mlýnů na obilí nejvíc, protože dřevo sloužilo jako základní stavební materiál a neustálou poptávku po něm bylo potřeba uspokojovat. Tento mlýn patří k těm, které v oblasti vydržely nejdéle, zavřen a stržen byl až před polovinou 20. století. Pro potřeby skanzenu byl následně vybudován znovu.

Směřujeme své kroky dál podél řeky a máme štěstí, protože přesně v momentě, kdy si říkáme, že je škoda, že tu nejezdí přívoz, na jeden narazíme. Díky tomu se nemusíme vracet ve vlastních stopách, ale máme možnost prohlédnout si ještě městečko Zaandam ležící na opačném břehu. I tady je spousta malebných zákoutí, která rozhodně stojí za zastávku. Prozkoumáme aspoň ta, která jsou zaznačená na mapě, co jsme dostali od majitelů přívozu, a nakonec se ještě zastavíme na něco k jídlu. Sice tady mají docela napilno, takže na jídlo si musíme chvilku počkat, ale jsme na dovolené a nikam nespěcháme, takže nám to vlastně ani nevadí.

Cestou na nádraží se zastavíme ještě v čokoládovně, kde mají nejen pralinky a čokolády, ale třeba taky čokoládovou kosmetiku nebo čokoládové šampaňské. Nakupujeme však tentokrát jenom očima. Ještě rychle zavítáme i do suvenýrů, abychom zjistily, jestli tady mají něco zajímavého, a nakonec nasedneme na náš vlak. Do centra Amsterdamu už se nám nechce, tudíž se pro večeři stavíme v místním supermarketu. Nakoupíme si výběr nejrůznějších italských chuťovek a víno a večer si užijeme v hotelu na pokoji.

Den 4. - 11. 8.

Z amsterdamského pobytu nám zbývá poslední necelý půl den, který se rozhodneme zasvětit dalšímu bloudění zdejšími uličkami. Ráno vystoupíme na hlavním nádraží a podél řeky se vydáme k vědecko-technickému muzeu a odsud dál mezi kanály. Den je jako malovaný, obloha blankytně modrá a sluníčko docela připaluje. Rozhodneme se proto pro pravidelnou návštěvu kavárny a vybíráme si podnik, který působí extrémně hipsterským dojmem, ale zároveň nezapře útulnost. Navíc tady mají mimořádně dobrou kávu. Po ní se ještě jednou ztratíme v uličkách, ale protože čas už pokročil, míříme na nádraží.

Vlaky na Schiphol jezdí celkem pravidelně, takže stačí pořídit si lístek, nastoupit a nechat se odvézt na letiště. Tady to jde kupodivu velmi rychle, protože na bezpečnostní kontrole není nutné nic vytahovat z batohů, což všechno usnadňuje. Následuje přesun do bezcelní zóny, která není příliš veliká, takže ji máme obejitou raz dva, kupujeme si pití a sedáme si, abychom počkaly, než nám oznámí gate. U něj potom následuje další naprosto zbytečné čekání, protože letadlo sice stojí venku, ale nikdo nás nepustí dovnitř ani neřekne, kdy budeme moct nastoupit. Nakonec se ale přece jenom dočkáme a vzlétáme směr Praha.

Amsterdam je městem, které rozhodně má své kouzlo, záleží však trochu i na tom, co od něj vlastně čekáte. Určitě je to vynikající základna pro další výlety, protože je vcelku strategicky umístěný, tudíž odsud můžete vyrazit do dalších koutů Nizozemí nebo klidně do sousední Belgie. Přímo v něm a jeho nejbližším okolí je ale také co obdivovat, tudíž pokud si chcete užít trochu hipsterské atmosféry, dobré jídlo i spoustu muzeí, nešlápnete s ním vedle.