Hannah Grace - Na ledě

Jakmile se někde objeví parta hokejistů, zavání to problémy. Zvlášť když jejich pověst není z nejlepších a široko daleko jsou známí svými kanadskými žertíky. Tentokrát to však vážně přepískli. Jejich hokejový stadion je totiž v troskách, což znamená, že se budou muset podělit o led s krasobruslaři. Kteří jsou z toho zhruba stejně nadšení, jako kdyby je někdo zaživa kleštil.

Anastasia podřizuje celý svůj život jedinému snu - stát se úspěšnou krasobruslařkou. Bruslení je pro ni celý život a nedokáže si představit, že by se mu nevěnovala. A to i přesto, že si často musí vyslechnout nepříjemné poznámky od svého partnera Aarona. Protože párové bruslení však v jednom provozovat nelze, většinu věcí pouští jedním uchem tam a druhým ven. Konec konců jde oběma o totéž a chtějí prostě dosáhnout těch nejlepších možných výsledků. Když se nicméně Anastasia začne sbližovat s hokejovým týmem, mezi ní a Aaronem to najednou mnohem víc drhne.

Nathan hokej miluje a je v něm dobrý, což mu vysloužilo draft v Kanadě. Ještě než nastoupí k profesionálům, chce však dokončit školu, což znamená, že tohle je jeho poslední sezóna v univerzitním týmu. Jako kapitán se cítí osobně zodpovědný za všechny potenciální průšvihy, i kdyby s nimi nakrásně neměl nic společného, což mu samo o sobě působí problémy. Krasobruslaři ho totiž kvůli jeho problémovým spoluhráčům bytostně nenávidí, zejména s Anastasií je na kordy. Kolik přesvědčování ho to bude stát, aby dívka změnila názor a dala mu přece jenom šanci?

Román je v principu klasickou vysokoškolskou romancí a nesnaží se hrát si na cokoliv jiného. Je zasazen do sportovního prostředí, sport nicméně hraje spíše okrajovou roli a v popředí stojí vztah hlavních hrdinů, který připomíná jízdu na horské dráze. Oba dva jsou totiž dost tvrdohlaví, neradi uznávají, že by se mohli mýlit, nemluvě o tom, že bojují s vlastními vnitřními démony. Anastasie má neustále pocit, že není dost dobrá a že pokud nebude dostatečně tvrdě dřít, skončí její kariéra a potažmo i život v troskách. Nathan je typ člověka, který radši bude trpět sám, než aby musel kdokoliv jiný. Nemá problém s tím vzít na sebe vinu za něco, co neudělal, zároveň však občas projevuje až přehnaně ochranářské sklony a svojí péčí a láskou může lidi okolo sebe dusit, protože jim mimoděk (a aniž by sám chtěl) projevu nedůvěru s jejich vlastním úsudkem.

Stěžejním bodem románu je romantická linka, která je založená částečně na premise od nenávisti k lásce, částečně na vynucené blízkosti. Hlavní hrdinové mezi sebou mají silnou chemii a jejich vztah začíná jako čistě sexuální, postupně však sílí a prohlubuje se. Autorka hodně prostoru věnuje také erotickým scénám, které jsou poměrně časté a explicitní. Popisnost tu stále zůstává na hranici dobrého vkusu, je však dobré se připravit na to, že nejde o jemné náznaky, nýbrž o poměrně detailní postelové hrátky. Celkový styl je velmi čtivý a rychle plyne, byť v některých pasážích je možná zbytečně zdlouhavý. Na pozici vypravěče se střídají oba hlavní hrdinové, tudíž čtenář má možnost nahlédnout jim do hlavy a sledovat vývoj jejich vztahu z obojí perspektivy.

Na ledě je nenáročná romantika s poměrně silnou erotickou linkou, která využívá atraktivity vysokoškolského a sportovního prostředí. Nejedná se o nijak převratný ani originální příběh, autorka však píše čtivě a dovede čtenáře vtáhnout. Postavy mají svoje chyby a občas se chovají nelogicky či nesnesitelně, i přesto si je však dovedete oblíbit. Pokud tedy chcete hodně odpočinkové čtení, které jenom velmi okrajově hraje na vážnější notu a je plné erotického jiskření, tohle by se vám mohlo líbit.

2 komentáře:

  1. Já na romantiku moc nejsem. Přečetla jsem nedávno knihu Nejlepší omyl mého života, v článku jsem přiznala, že toto nebyl můj šálek a pak jsem dostala mírnou výtku od nakladatelství :-(
    Ráda bych názor, jestli je článek napsaný kriticky nebo hanlivě.
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukla jsem na to a nijak hanlivé mi to nepřipadá. Spíš takové nicneříkající. Že vlastně vůbec nevím, proč bych měla chtít tu knížku číst, když kromě rozvedení anotace se od tebe o ní moc nedozvím.
      Mně se zatím naštěstí nestalo, že by mělo nakladatelství s nějakou recenzí problém. I když je fakt, že si obvykle vybírám spíš knížky, o kterých předpokládám, že mi sednou, než takové, které bych normálně nečetla.

      Vymazat