Láska z mládí

Autor: Ivan Calbérac
Překlad: Sarah Biderman

Premiéra: 25. 9. 2023
Uvádění: Divadlo Bez zábradlí

Režie: Roman Zach

Obsazení
Antoine Lopez - Roman Zach
Diane D'Assenois - Lucie Žáčková / Nikol Kouklová
Maryse Dutilleul - Diana Toniková
Chung - Ha Thanh Špetlíková
Gilles Rougeron - Prokop Zach / Karel Heřmánek ml.
Pierre - Zdeněk Dušek

Délka představení: 2 h 30

V mládí máme všichni tendence dělat hlouposti, které se však můžou bolestně vymstít. Třeba když se nerozvážně oženíte, pak na to zapomenete a po čtvrt století zjistíte, že se chce vaše žena rozvést. Což by vlastně vůbec nebyl problém, kdyby se z vás mezitím nestal milionář, který se o svůj majetek nehodlá s nikým dělit. Francouzská situační komedie Ivana Calbéraca Láska z mládí navazuje na tradici feydeauovských frašek a v tomto duchu se nese i inscenace divadla Bez zábradlí.

Antoine je velmi úspěšný byznysmen, který vydělá nechutné sumy peněz a užívá si za ně život plnými doušky. Jeho nejnovějším projektem je nákup zámku ve Francii, po němž touží jeho snoubenka. Údajně právě odtamtud totiž pochází její rodina. Právě chystaná svatba je navíc druhým kamenem úrazu. Antoine totiž tak trochu zapomněl, že už vlastně ženatý je. V mládí si totiž vzal svou tehdejší lásku, jenže poté, co se dotyčná rozhodla dát přednost dobrovolničení v Africe a opustila ho, na to tak trochu pozapomněl. Rozvést se by měla být formalita, tím spíš, že o to stojí oba. Problém však je, že by si dotyčná třeba mohla začít nárokovat jeho majetek. Všechno, co Antoine aktuálně má, totiž nabyl po dobu trvání manželství, čímž to spadá do společného jmění manželů. A on rozhodně nemá v plánu se dělit.

Inscenace není ničím objevná ani nová a dalo by se říct, že je příkladem typicky herecké režie. Připravil ji totiž Roman Zach, který zároveň hraje Antoina. Tím pádem je založená primárně na budování situací, z nichž se potom herci snaží nějak vybruslit, je hodně přímočará a cíleně chce rozesmát. V určitém ohledu působí až amatérsky, takže před pádem do trapnosti ji drží pouze herecké výkony, které navzdory jisté míře absurdity dovedou udržet aspoň zdání civilnosti. Jinak však herci nemají krom více či méně vypointovaných gagů moc co hrát a inscenace nevyvolává dojem kompaktního celku, nýbrž spíš pocit náhodně poskládaných situací, které sice jakž takž drží pohromadě, ale přesto celek spíše tříští, než aby ho sjednocovaly.

Scéna je jednoduchá, popisná a střídá dvě prostředí - minimalistickou rezidenci Antoina, kde s výjimkou gauče a servírovacího stolku s lihovinami vlastně nic není, a byt asijské uklízečky, který naopak navzdory minimálnímu prostoru překypuje hromadou zbytečných serepetiček. V obou případech je ústředním prvkem gauč na vyvýšeném stupínku, za ním jsou potom stěny vyvolávající dojem uzavřeného prostoru a případně nějaké menší kusy nábytku. Přestože na první pohled scéna působí jednoduše, přestavby, k nimž dochází a které od sebe oddělují jednotlivé části inscenace, jsou zbytečně zdlouhavé a narušují plynulost. Kostýmy působí zjednodušeně dojmem každý pes jiná ves a není pochyb o určité míře prvoplánovosti, která nemá jiný cíl než rozesmát.

Inscenaci nejvíc zachraňují herecké výkony, byť na jednotlivých charakterech toho k hraní moc není. Představují víceméně typy, které se aktéři snaží nějakým způsobem naplnit. Asi nejpřirozenější je ve svém projevu Diana Toniková, jejíž Maryse celou dobu působí, jako by se nastalou situací báječně bavila, zároveň však jako by byla s umem chameleona schopná přizpůsobit se komukoliv a čemukoliv. Její uvolněnost je v přímém kontrastu ke škrobené šroubovanosti Romana Zacha, jehož Antoine je vším, co se okolo něj děje, absolutně vyvedený z míry, a přestože se snaží pružně reagovat, je jen krůček od selhání. Podobné je to i s Diane Lucie Žáčkové, která se ze všech sil snaží naplnit představu ženy z chudých poměrů, přestože nemá nejmenší ponětí, jak by měl někdo takový působit. Dohromady vytvářejí paradoxně vcelku kompaktní celek, který na sebe zvládne pružně reagovat, dohrávat jednotlivé situace a naplno využívat potenciálu gagů. Je otázkou, do jaké míry je jejich jednání nazkoušené a do jaké padá na vrub okamžité inspiraci, jelikož jevištní dění má značný improvizační potenciál.

Láska z mládí je divácky vděčná situační komedie, která se ani nesnaží hrát si na něco víc. Vcelku banální text Ivana Calbéraca zachraňují pouze herecké výkony, které baví svou lehkostí a bezprostředností. Jednotlivé situace jsou vypointované, přirozeně plynou, rozvíjí se a uzavírají. Nečekejte promyšlenou režii ani hluboký přesah, herci vás prostě jenom chtějí pobavit, a to se jim navzdory řadě inscenačních slabin daří.