Joyce Maynardová - Ptačí hotel

Občas nám život naloží víc, než dokážeme unést, a my prostě nevíme, jak dál. Irene přišla jako dítě o matku, později zemřela i babička, která ji vychovala, a aby těch katastrof nebylo málo, po smrti jsou i její manžel a syn. Kvůli tomu teď stojí na Golden Gate Bridge a odhodlává se ke skoku do vodních hlubin...

Irene neměla v životě právě štěstí. Svého otce nikdy nezajímala a vlastně o něm ani moc nevěděla, protože její matka jednoduše milovala muže a neustále potřebovala mít nějakého po svém boku. Tato skutečnost se jí stala osudnou a silně ovlivnila taky její dceru. Poslední matčin partner se totiž vybarvil jako terorista, takže když vyhodil do vzduchu dům, v němž žil, spolu se všemi lidmi uvnitř i v nejbližším okolí, včetně Ireniny matky, rozhodla se dívčina babička změnit jim jména a odstěhovat se někam, kde si je s touhle nešťastnou událostí nikdo nebude spojovat.

Irene si v sobě svoji minulost stále nese. Je pro ni těžké se komukoliv otevřít nebo s ním o své matce třeba jen mluvit, protože babička to kdysi zakázala. Navzdory tomu dospěje, začne pracovat a nakonec se i sblíží s mužem, který jí dává pocit domova a bezpečí. Nemá se však v jejím životě ohřát dlouho. Na rozdíl od své matky není Irene přelétavá, osud však zasáhne silně v její neprospěch a její manžel i jejich společný syn zemřou při tragické nehodě. Irene tím ztratila jakýkoliv důvod žít, takže se rozhodne spáchat sebevraždu, nakonec se však k činu nedokáže odhodlat. A tak místo toho nastoupí do naprosto náhodného hippiesáckého autobusu a nechá se odvézt do Mexika a odsuď dál do Střední Ameriky. V městečku La Esperanza ležícím na břehu jezera a pod sopkou potom zaklepe na bránu hotelu La Llorona, který navěky promění její život.

Román se vyznačuj především extrémně silnou atmosférou. Vypravěčem totiž jako by nebyla pouze hlavní hrdinka, nýbrž i hotel sám, který se silně propisuje do jejího života. Láká k sobě totiž nejrůznější typy lidí, jejichž příběhy pomáhá utvářet. Irene ho přijme za svůj domov, místo, kde se cítí chráněná a v bezpečí, a které pro ni tím pádem má značnou sentimentální hodnotu. Hotel se však zároveň stává místem nových začátků nejen pro ni, ale i pro další hosty. Mnozí sem přijíždí hledat věci, které v životě postrádají, a i když ne vždy odjedou s tím, v co doufali, jako by každý dostal přesně to, co v danou chvíli od života nejvíc potřebuje. Příběh je o hledání skutečných lidských hodnot, ale také o hledání štěstí nebo životě v rovnováze s přírodou a jejím nekonečným koloběhem.

Jedním z hlavních kouzel románu je styl, jímž je napsaný. Autorčin jazyk se totiž vyznačuje značnou poetičností, s níž dokáže psát i o nelehkých věcech. Její postavy se často dostávají do nezáviděníhodných situací a musí se vyrovnávat s ranami osudu. Navzdory tomu však nikdy neztrácí samy sebe. Velká pozornost je věnována popisu přírody a všeobecně prostředí, často jsou zde ukázány kontrasty mezi ryzí čistotou krajiny a zvěrstvy lidské činnosti. Vyprávění je zároveň nesmírně emotivní, aniž by se snažilo vyloženě hrát na city, a má v sobě obrovskou laskavost.

Ptačí hotel je kouzelný příběh o hledání štěstí, které se často nachází na těch nejnepravděpodobnějších místech. Hlavní hrdinka se pokouší najít sama sebe a objevuje pravý domov, aniž by si to vůbec uvědomovala. Její příběh stojí v centru, je však doplněn o řadu dalších lidských osudů, které se s tím jejím proplétají, čímž vzniká velmi plastická mozaika. Autorčin styl je nesmírně poetický, emotivní, v mnohém dokonce strhující. Dokáže se vám zadřít pod kůži a pomalu si prokousávat cestu k vašemu srdci. Jde o hořkosladký, ale nesmírně laskavý příběh, který vás přesvědčí, že štěstí nejčastěji nalézáme v těch nejobyčejnějších věcech.

Tímto děkuju nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete koupit tady.