Jiří Pasz - Páchat dobro

Jak těžké je vlastně skutečně pomáhat? A jak složité vidět problémy, s nimiž se obyvatelé jiných zemí potýkají, bez zkreslujícího zjednodušení předkládaného médii? Novinář a fotograf Jiří Pasz strávil velkou část svého života na cestách po zemích tzv. třetího světa a snažil se pochopit, jakým výzvám jsou jejich obyvatelé vystaveni. Nyní se pokouší je představit čtenářům ve své reportážní knize Páchat dobro, která se může stát otevřenými dveřmi z naší vlastní neochoty vidět realitu.

Středoafrická republika, Súdán, Keňa, Haiti, Myanmar... O většině těchto států máme nějaké povědomí, možná si i umíme představit, jak tam lidé asi žijí, přesto je náš obrázek nutně zkreslený zprostředkovateli, kteří nám informace o nich předávají. Média totiž mají sklony k tendenčnímu zobrazování chudoby a lidského utrpení, vyzobávají si ty příběhy, které se jim nejvíce hodí, a ostatní prostě ignorují. Vidíme tak třeba obrázek nekonečné chudoby, ale už ne skutečnost, že život ve slumu nemusí nutně znamenat živoření. Stejně tak mnohdy vnímáme humanitární pomoc, ale už ne její konkrétní cílení nebo přijímání ze strany těch, jimž je určená. I dobrá vůle pomáhat totiž může být násilná, není-li zaměřena správným směrem. Pasz se pokouší uvést řadu zažitých pravd na pravou míru a ukázat, že realita je mnohem pestřejší, ale především složitější, než bychom si mysleli.

Kniha je rozdělena do osmi tematicky uzavřených kapitol, které se nikdy nesoustředí na jedinou geografickou oblast, ale naopak dávají do souvislostí dění napříč světem. Autor navíc pracuje s konkrétními lidskými osudy a poukazuje na to, že naše přání a touhy se nijak výrazně neliší bez ohledu na to, jak a kde žijeme. Všichni chceme být šťastní a svobodní, jen si to každý představujeme trochu jinak. Dění v jednotlivých zemích je přiblíženo prostřednictvím těch, pro něž je každodenností, autor však zároveň dává k dobru své vlastní zážitky a zkušenosti třeba i jen k pochopení odlišnosti mentalit.

Z textu je silně patrné, že autor se nad problémy, které prezentuje, hluboce zamýšlí a podprahově chce, aby si i jeho čtenáři kladli otázky, zároveň je k tomu však nijak násilně neponouká. Nechce svým textem šokovat ani měnit ničí světonázor, pouze nabízí svůj osobní pohled. Navzdory silně subjektivním zážitkům se snaží dodat textu co největší míru objektivizace, zasazuje popisované události do širších souvislostí a přibližuje problematiku zjednodušeně, ovšem aniž by ji bagatelizoval. Navíc má velmi čtivý styl, takže stránky rychle plynou, dokreslení problematiky a atmosféry potom přispívají reportážní fotografie zachycující popisovanou každodenní realitu.

Páchat dobro je už z podstaty svého tématu velmi silným čtením, které poukazuje na problémy, jimž je vystaveno nepředstavitelné množství lidí, ale k nimž máme tendence zůstávat lhostejní. Autor je dává do širších souvislostí a poukazuje na to, že mnohdy jde o spojité nádoby. K tomu napomáhá rozdělení do tematických celků, v jejichž rámci je vždy přiblížen konkrétní problém či skupina problémů v různých koutech světa. Jakožto novinář autor přirozeně využívá především konkrétní lidské příběhy, které mají moc k lidem promlouvat, nesnaží se však hrát na city a zachovává si maximální možnost míru objektivity. Navzdory tématu je tak jeho vyprávění plné naděje a vizí, že ať už si myslíme cokoliv, s lidstvem a jeho nakloněností dobru to není tak marné, jak by se možná na první pohled zdálo.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit zde.