Přečteno ŘÍJEN 2024

Říjen se pro mě nesl hlavně v duchu stěhování a zařizování nového bytu. Pořád ještě nejsme stoprocentně u konce, ale snad už všechno začíná dostávat podobu, která se nám zamlouvá. Tak jako tak kvůli montování nábytku, vybalování krabic a všemu ostatnímu vlastně nebylo moc času ani energie na čtení, což ale rozhodně neznamená, že bych ho kompletně pověsila na hřebík.

Zhruba v půlce měsíce se konal Humbook, a protože člověk si potřebuje od stěhování trochu oddechnout, pochopitelně jsem tam nesměla chybět. Zvládla jsem víceméně všechny besedy, které jsem chtěla, nakoupila něco málo knih (i když jsem se docela krotila a brala jen to, co jsem stejně měla v plánu pořizovat), potkala se s hromadou lidí a celkově si to užila, přestože k cílovce YA literatury už mám nějaký ten pátek docela daleko. Pokud byste rádi pochytili trochu atmosféry z toho dne, natočila jsem i video.
Státní svátek 28. října jsem potom využila k návštěvě Obecního domu, kde probíhal den otevřených dveří. Vlastně velmi příznačně, vzhledem k tomu, že právě tady byla v roce 1918 vyhlášená Československá republika. Musím říct, že zdejší prostory jsou ohromující a na člověka tu úplně dýchne atmosféra první republiky. Rozhodně sem potřebuju někdy vyrazit na koncert, tak snad to klapne.

V říjnu jsme odehráli další dvě představení, než si dáme pauzu, abychom mohli zkoušet nové věci. Konala se repríza detektivky Lord, láhev a zločin a taky jsme si střihli jeden dvoják, kdy se postupně zahrál nejdřív Lord a po něm i Záhada rudé růže. Musím říct, že to mělo neuvěřitelně dobrou atmosféru a nejspíš do budoucna podnikneme něco podobného, až se náš repertoár zase trochu rozroste.

Do divadla jsem v říjnu moc nechodila. Nebyl čas ani nálada. V práci ale byly dvě premiéry, nejdřív Proměna v Rokoku a týden nato Orlando v Komedii. Obojí se mi líbilo a myslím si, že to má potenciál rezonovat s dnešní společností a jejími problémy. Z Proměny jsem nejspíš byla o něco nadšenější, ale dobré a aktuální bylo obojí.

Co se sledování filmů a seriálů týče, nutno podotknout, že montování nábytku je k tomu ideální. :D Každopádně jsme zvládla třetí sérii Srdcerváčů, na kterou jsem se moc těšila a rozhodně mě nezklamala, protože navzdory závažnějším tématům, která se tu řeší, to pořád bylo milé a sluníčkové. A zvládla jsem taky první sérii Young Royals, která mě příjemně překvapila. Tohle naopak není sluníčkové ani trochu a hraje to spíš na vážnější notu, ale rozhodně to není nějaká zvláštní depka, spíš vcelku realistický pohled na dospívání v aristokratickém prostředí.

A teď už pojďme ke čtení. Zvládla jsem dohromady osm knih, přičemž tři byly na posudek. To je snad nejvíc posudků v jednom měsíci, co jsem kdy měla. Každopádně můj verdikt bylo nadšení z jedné a mírné rozpaky ze zbylých dvou. Jak to dopadne a co nakonec vyjde, je ale zatím velká neznámá. Jinak jsem měsíc otevřela prvním dílem série Milénium Muži, kteří nenávidí ženy, kterou jsme četli v rámci bookclubu. Nebýt toho, nejspíš se k téhle sérii ještě pěkně dlouho nedostanu. Takhle můžu říct, že mě to sice neohromilo jako tolik jiných přede mnou, ale ani to nebylo špatné. Pak jsem si vzala oddechovku The Unlikely Heir, což je romantika z královského prostředí, v níž se řeší zakázaný vztah mezi princem z Walesu a předsedou britské vlády. Bylo to dokonale milé, vtipné a čtivě napsané, takže i přes určitou pohádkovost se určitě pustím i do pokračování. Odpočinkový byl i román Vždycky není navěky, který mě bohužel zklamal hlavně nevyužitým potenciálem. Rozhodně nešlo o špatné čtení, jen mohlo být maličko hlubší a neklouzat tolik po povrchu. Co mě naopak okouzlilo byl Kočovný biograf pana Saita, což je sice velmi banální příběh, ale skrývající tak hluboké pravdy a napsaný tak krásným jazykem, že to člověka prostě zasáhne. A závěr měsíce pak patřil reportážní knize Páchat dobro, což jsou příběhy lidí žijících v zemích třetího světa, kteří se musejí popasovávat s mnoha nečekanými výzvami. Nejde o čtení lehké, ale přesto je to čtení velmi inspirativní.

A jako obvykle, pokud byste si o knížkách chtěli něco poslechnout, mám pro vás video.