Někteří lidé by dali cokoliv za to, aby mohli být nesmrtelní a disponovat kouzelnou mocí, kdežto jiní si nepřejí nic jiného, než se znovu stát smrtelníky. Gisela byla proměněna v rusalku, aniž by si vzpomínala, jak k tomu došlo. Ve svém novém životě se sice postupně aklimatizuje, to však nijak neumenšuje její touhu stát se opět člověkem. Tím spíš, když zjistí, že skutečně existuje způsob, jak toho dosáhnout.
Gisela žije mezi vodníky a rusalkami už rok a vlastně se jí tady docela líbí, přesto se nedokáže zbavit vzpomínek na život ve smrtelném světě a svou rodinu. Sahá proto po každé příležitosti, jak se k ní vrátit. V jejím aktuálním stavu to není možné, jelikož nemůže zůstat příliš dlouho bez vody, aniž by vyschla a zemřela. Pokud se jí však podaří přimět nějakého smrtelníka, aby ji dobrovolně a z lásky políbil, mohla by se opět stát člověkem. Jsou to sice jenom báchorky, o jejichž pravdivosti se dá pochybovat, Gisela však přesto věří, že by na nich mohlo něco být.
Kazik žije ve vesnici celý svůj život a pomáhá druhým jako exorcista, jednoduše je zbavuje zlých duchů a nadpřirozených bytostí, k nimž se řadí právě i Gisela. Na ni je speciálně vysazený, jelikož má pocit, že dívka kolem sebe akorát šíří potíže. Když se mu ji podaří zatknout, může si gratulovat, ovšem jen do momentu, než zjistí, že jeho magické vymítačské schopnosti jsou ty tam. Bylo by velmi nešťastné, kdyby se o tom někdo dozvěděl, ovšem Gisela nemá v plánu se o nově nabytou informaci s nikým dělit. Tedy za předpokladu, že s Kazikem najdou společnou řeč a on jí pomůže získat to, po čem tolik prahne - polibek od smrtelníka.
Román je inspirovaný slovanskou mytologií a zejména nejrůznějšími kouzelnými bytostmi, které se v ní objevují. Příběh je vystavěn v podstatě na půdorysu klasické pohádky, protože hlavním hybatelem děje je v tomto případě polibek, ideálně z pravé lásky, byť přesně takto není v románu definován. Autorka vychází ze stejných pramenů jako Jaroslav Kvapil při tvorbě Dvořákovy Rusalky, vlastně je to jakási její variace. Oproti českým tvůrcům však do příběhu zaplétá výrazně více mytologických postav a také snahu o polyamorní vztah, který však úplně nefunguje a působí ryze účelově. Postavy navíc postrádají hloubku a motivace, jediným propracovanějším charakterem je Kazik. Také řada věcí není v rámci příběhu pořádně vysvětlena, prostě se tak nějak dějí, ale čtenář nerozumí tomu, proč. Ostatně i hlavní premisa lidského polibku plave poněkud na vodě.
This Fatal Kiss je příběh s potenciálem, který bohužel zůstal nenaplněn. Kniha se dobře čte, autorčin jazyk není nijak komplikovaný a ani příběh se nevyznačuje zvláštní sofistikovaností. Autorka zvolila mytologickou inspiraci, která není až tak častá a mohla by být mimořádně zajímavá, kdyby se do ní hlouběji ponořila. To se však bohužel nestalo. Příběh je do značné míry předvídatelný, vychází z mnoha žánrových klišé a nijak je neozvláštňuje, takže nemá čím překvapit, nemluvě o tom, že ani postavy nejsou výrazněji propracované či zajímavé. Podtrženo sečteno jde o vcelku průměrné čtení se zajímavým nápadem, ale nepříliš povedeným zpracováním.
Žádné komentáře:
Okomentovat