Petra Soukupová - Marta v roce vetřelce

Marta je v podstatě obyčejná holka, která úspěšně odmaturovala, dostala se na vysokou a léto tráví brigádou, aby si vydělala na drobný kosmetický zákrok. A taky se zvládla zamilovat do svého kolegy. Je sice o dost starší, ale přesto jako by pro ni byl po všech stránkách ideální. Marta si plánuje šťastnou budoucnost po jeho boku, ale jak se říká, život je to, co se děje, zatímco si děláte plány. A její život se tak má už velmi brzy pořádně zkomplikovat.

Marta vždycky byla bezproblémovým dítětem a dcerou, od níž toho rodiče hodně očekávají. Ve škole jí to šlo, a tak nebyl důvod si myslet, že se nepřihlásí na vysokou. Sama sice přesně neví, co by chtěla dělat, ale protože jí nedělá problémy čeština, nakonec se rozhodne pro bohemistiku. Záhy se však ukáže, že středoškolská gramatika či literatura jsou univerzitnímu pojetí jazyka extrémně vzdálené. Marta najednou musí studovat spoustu věcí, které jí vůbec nic neříkají a o jejichž užitečnosti celkem odůvodněně pochybuje. Navíc její myšlenky od studia odvádí i její nová láska - fešný kolega, který je rozhodně zábavnější než lekce staroslověnštiny.

I když škola je spíš otrava, život by pořád mohl být fajn. Kdyby se neukázalo, že Martin milovaný není ten, za koho se vydává. Ti dva spolu nikdy netráví víkendy, protože dotyčný se podle svých slov musí starat o nemocnou matku a z Prahy proto hned v pátek po práci odjíždí do Brna. Martě to sice začíná být divné, ale zatím nemá důvod mu nevěřit. Když se však vypraví na Moravu, aby ho překvapila doma, její dosavadní štěstí se sesype jako domeček z karet. Uvidí totiž svého milého před domem, ovšem ne samotného, nýbrž s manželkou a malou dcerou. Martě se zhroutí svět a už ho nikdy nechce vidět. V tu chvíli ještě netuší, že je to teprve začátek všech jejích problémů.

Román je psán formou deníku hlavní hrdinky, která prostřednictvím pravidelných zápisů dokumentuje svůj život a dění v něm. A to od naprostých banalit po závažnější problematiku. Z textu přitom silně vyzařuje, jak moc je ve svém životě ztracená a snaží se chytat stébel, aby se udržela nad vodou. Zaměřuje se přitom primárně na vlastní pocity a vztahy s ostatními, a přestože všechno je popisováno z její perspektivy, text nepostrádá jistou míru objektivizace. Marta se ukazuje jako člověk, který potřebuje vedení, protože není schopen za sebe sám rozhodovat a tato nutnost jej paralyzuje, zároveň však jde pouze o jeden z projevů pomalu se probouzející deprese, která nad ní začíná přebírat vládu. V rámci textu je silně tematizováno duševní zdraví a autorce se skvěle daří vystihnout podstatu depresivních stavů, aniž by je musela přímo pojmenovávat.

Styl románu je poměrně specifický a odpovídá deníkové stylizaci. Zápisy jsou vcelku stručné, v krátkých jednoduchých větách a bez složitých slov či formulací. Autorka se snaží zachytit způsob, jímž Marta uvažuje, a to perspektivou člověka, který vstupuje do dospělosti, jednou nohou v ní je, ale zatím si není jistý, jak se v ní aklimatizovat a jestli o to vůbec stojí. Jednotlivé zápisy jsou různorodé a odpovídají aktuálnímu rozpoložení hrdinky, zároveň bývají zkratkovité, často v nich schází slovesa a všeobecně jsou vcelku úsporné a točí se obvykle krom jednoho zásadního problému, s nímž se zrovna ten den popasovává. Na styl je třeba si nejprve zvyknout, je však příjemně čtivý a překvapivě chytlavý.

Marta v roce vetřelce je příběhem obyčejné dívky, která se snaží dospět, ale zároveň si není jistá, jak na to, a hledá sama sebe. Přirozeně se potýká s problémy, a to ve škole i mezilidských vztazích, což se propisuje do její psychiky. Autorce se podařilo velmi autenticky postihnout téma úzkostí a depresí, včetně jejich nejrůznějších spouštěčů, často naprosto iracionálních, stejně jako postupný proces uzdravování. Styl psaní navíc odpovídá zvolené deníkové formě i věku hlavní hrdinky, který ovlivňuje témata i způsob zápisu. Jde o příběh ze života, který však má překvapivou hloubku a otevírá otázky, jež stále máme tendence tabuizovat.