Jesus Christ Superstar

Hudba: Andrew Lloyd Webber
Libreto: Tim Rice
České přebásnění: Michael Prostějovský

Premiéra: 2. 12. 2023
Uvádění: Divadlo J. K. Tyla Plzeň

Režie: Lumír Olšovský

Obsazení
Ježíš Nazaretský - Pavel Klimenda / Pavel Režný
Jidáš Iškariotský - Dušan Kraus / Lukáš Ondruš
Maří Magdaléna - Natálie Dvořáková / Charlotte Režná
Pilát Pontský - Pavel Klečka
Král Herodes - Jan Holík
Kaifáš - Jan Fraus
Annáš - Radim Flender
1. kněz/company - Jaroslav Panuška
2. kněz/company - Jaromír Miškovič / Lukáš Jindra
3. kněz - Roman Krebs
Petr - Martin Holec
Šimon Zélótes - Jan Franc / Jakub Gabriel Rajnoch
Panna Marie - Apolena Veldová / Stanislava Topinková Fořtová
Soul girls/company - Soňa Hanzlíčková / Kateřina Herčíková, Kateřina Chrenková, Lucie Pragerová

Délka představení: 2 h 15

Jak by to vypadalo, kdyby se mesiáš narodil do postapokalyptického světa, v němž spolu vedou válku pouliční gangy a vztahy zacházejí na úbytě povrchnosti? V Plzni se rozhodli uvést dnes už klasický rockový muzikál Jesus Christ Superstar v odvážné, velmi soudobé interpretaci, která s dnešní společností překvapivě silně rezonuje.

Jesus Christ Superstar vznikl před více než padesáti lety a už tehdy jím autor provokoval. Od té doby se dočkal řady uvedení na světových i českých jevištích, zejména české inscenace se však vždycky vyznačovaly jistou mírou historismu, případně dobově neukotveného bezčasí a konzervativnosti. V Plzni se rozhodli jít zcela jiným směrem a vyprávějí příběh svého Ježíše nejen jako evangelium podle Jidáše, jak je zamýšlen, ale zejména jako příběh trochu naivního mladého influencera, který to myslí dobře, ale stává se obětí své vlastní slávy a úspěchu. Bylo sice potřeba mírně poupravit písňové texty, jedná se však reálně o jednu či dvě vpravdě kosmetické úpravy, které neznalý předchozí verze ani nezaznamená.

Scéna evokuje chudinský slum kdesi na okraji zájmu, kde má silné slovo oficiální propaganda a lidé už z principu trpí. Dominantním prvkem je kovová stěna zdobená graffiti, která se může dle potřeby zvedat či klesat. Scéna je díky tomu dynamicky rozčleněna na několik herních plánů a jednotlivé obrazy mohou plynule přecházet jeden v druhý bez nutnosti zdlouhavých a zbytečných přestaveb. Všechno na scéně je industriální, v momentě, kdy se dělicí stěna zvedne, vzniká dojem vybydlené továrny, která už dávno neslouží svému účelu, ale poskytuje útočiště těm, kdo jej potřebují. Kostýmy jsou částečně soudobé, částečně stylizované. Zatímco Ježíšovi následovníci jsou obvykle navlečeni do podivné směsice svršků jako vystřižených z amerického špatného předměstí hýřících barvami, Římani nosí černé pláště a vysoké klobouky, které tak trochu odkazují k tradici kardinálských oděvů v římskokatolické církvi. Z obojího se potom vyčleňuje Ježíš, který jako by tyto styly propojoval a kombinoval - stejně jako jeho následovníci má džíny a tričko, stejně jako Římané dlouhý kabát. Na rozdíl od obou zmíněných je však jeho oděv čistě bílý.

Inscenace se silně soustředí na budování celkové atmosféry a v některých pasážích je divácky až nepříjemná kvůli sugestivitě násilí zobrazovaného na scéně. Daří se jí promlouvat k publiku, budit emoce a nacházet porozumění pro všechny postavy bez výjimky. V rámci plzeňské interpretace nejsou dobří a špatní, jsou jenom lidé, kteří nějak jednají, protože jednoduše nemůžou jinak. Nahrává tomu i typově velmi dobře zvolené obsazení v čele s Pavlem Režným jako Ježíšem. V jeho pojetí se jedná o citlivého, emočně křehkého muže, který by rád všem pomohl a pro všechny se rozdal, ale on sám je vteřinu před zhroucením, aniž by to někdo viděl nebo sebral odvahu nabídnout pomocnou ruku. Působivá je v tomto pojetí dynamika s Máří Magdalenou, která by mu ráda byla oporou, ale bojí se odmítnutí, proto zůstává pouhým pozorovatelem zpovzdálí. Režný má krásnou barvu hlasu, nemluvě o tom, že s ním dovede skvěle pracovat, takže plynule přechází z falzetu do plné znělosti, dosahuje neuvěřitelných výšek a přesto se stále dovede soustředit na propracované emoce a hraní. Jeho podání V zahradě getsemanské je vskutku mistrovským kusem, z něhož běhá mráz po zádech. 

Přestože Režný je přirozeným tahounem představení, ani zbytek obsazení za ním nezaostává. Všichni dohromady tvoří velmi harmonický celek, který se perfektně doplňuje, což platí také pro company, z níž na jednu stranu vystupují silné individuality, na stranu druhou je velmi kompaktní a má v inscenaci své nezastupitelné místo. Už jen proto, že demonstruje, jak vrtkavá je přízeň davu a jak snadné je o ni přijít.

Jesus Christ Superstar v Plzni je svým pojetím v mnohém neotřelý, o to aktuálněji však působí. Tvůrci se rozhodli vytáhnout z muzikálu témata, která v něm již byla přítomná, a pouze je umocňují. Představují proto divákům postapokalyptický svět ovládaný gangy, v němž čas od času vystoupá nahoru influencerská celebrita, jen aby se dočkala drsného pádu. Interpretace možná odvážná, ovšem velmi soudobá a muzikálu mimořádně slušící. Celé pojetí je velmi expresivní, buduje atmosférou a hraje si s diváckými emocemi, v podstatě neponechává ani moment k vydechnutí. Třešničkou na dortu je potom výkon Pavla Režného, který má neuvěřitelnou sílu, místy z něj mrazí a probouzí v člověku otázku, jestli existuje něco, co tenhle herec nedokáže.