Co vlastně znamená odvaha? Postavit se tváří v tvář nepřátelům nebo naopak přinést nezbytné oběti pro větší dobro? Ada se ocitla v nelehké životní situace, kdy se musí rozhodnout, jakým směrem se bude dál ubírat její život. Stojí před ní jednoduchá otázka, odpověď však trvale ovlivní celý její život...
Ada navzdory svému židovskému původu přežila druhou světovou válku a vrátila se domů i se svojí matkou. Otec bohužel nepřežil koncentrační tábor, ženy si však dovedou nějak poradit i bez něj. Aspoň do momentu, než se moci v zemi chopí komunisté a všechno začne jít od desíti k pěti. Nepřátelé režimu jsou perzekvováni, pronásledováni a trestáni a Ada s matkou mají tu smůlu, že se k nim taky řadí. Provinily se sice víceméně pouze svou vírou, ale to režimu ve výsledku stačí.
Obě ženy žijí v mizerném bytě v pavlačovém domě, pokud si chtějí zatopit, musí dřevo pracně tahat ze sklepa, a pravidelně jim schází peníze i potravinové lístky. Adina matka navíc není schopná pracovat, takže celá tíha domácnosti leží jenom na Adě, která se dlouhé hodiny dře v nemocnici jako pomocná síla, protože ze studia medicíny ji vyhodili pro nevyhovující kádrový posudek. Navzdory okolnostem se snaží užívat si život, což by mohlo vést k problémům. Zejména proto, že tajná policie ji má v hledáčku. Její nadějí by mohl být muž, který se kolem ní motá a očividně o ni má zájem. Jeho řešení problému je však poněkud neotřelé. Jak by Ada měla reagovat?
Příběh je zasazen na začátek padesátých let a odehrává se podle dvou různých scénářů. Autorka se rozhodla napsat dva různé příběhy - jeden vycházející z kladné hrdinčiny odpovědi, druhý z té záporné. I s ohledem na okolnosti jsou tyto linky velmi odlišné a zachycují jiné aspekty doby, takže před čtenářem se ve výsledku skládá vcelku ucelený obrázek. Jeho hlavním problémem je však povrchnost. Autorce se nepodařilo dostatečně zachytit dobovou atmosféru a všechny zobrazované události jako by vycházely z těch nejzažitějších klišé, která si s padesátými lety spojujeme. Od všeho je ukázáno trochu, ale nikdy ne dost, aby měl čtenář pocit, že se příběh tematicky nějak konkrétněji zaměřuje. Jednoduše chybí hloubka a dobové ukotvení, protože ve své podstatě by se příběh mohl odehrávat kdykoliv a kdekoliv, skutečná padesátá léta z něj vlastně takřka nečiší.
Odvaha je příběh se zajímavou, byť ne úplně novou koncepcí, kterou bohužel autorka nedovedla naplno vytěžit. Daří se jí sice obě vyprávěcí linky propojit a vzájemně je doplňovat, takže finální obrázek je překvapivě kompletní, bohužel však úplně nezvládá dobové ukotvení, které si zvolila. Její vyprávění je povrchní a vlastně se nedokáže rozhodnout, na co by se mělo soustředit a jak vypadat. Otevírá se v něm tudíž spousta témat, žádné však natolik výrazně, aby dominovalo, a není tak jasné, o čem má příběh vlastně být. Určitě to není špatné čtení, dalo se z něj však vytěžit mnohem, mnohem víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat