Jak asi mohla vypadat Praha v době národního obrození a jaké vztahy mezi sebou vlastně měli obrozenci? A jak by se postavili k tomu, že ulicemi Malé Strany se potuluje tajemný přízrak, který pase po zdejších prostitutkách? Autorka si vypůjčuje osobnosti, které většina z nás zná z učebnic češtiny, a zasazuje je do poněkud naivního příběhu ze staré Prahy s detektivní zápletkou.
Karel Havlíček Borovský potřebuje aspoň trochu výnosné místo, aby si vydělal na živobytí a zároveň uživil svou snoubenku, která toho času dlí v Německém Brodě, protože její rodiče se na sňatek úplně netváří. Jelikož Havlíček je slušný redaktor, představuje se Praze coby novinář s nabroušeným perem, který si nebere servítky a klidně ve svých článcích pozuráží přední obrozence, má-li pocit, že jejich činnost dostatečně neslouží českému národu. To mu mimo jiné přivádí do cesty Boženu Němcovou odhodlanou bránit své přátele a spravedlnost a nenávidět toho, kdo jim působí bolest. Jenže... co když se v temných očích pana redaktora docela utopí?
Jan Neruda vyrůstá tak trochu jako dříví v lese, rád se toulá a sem tam něco ukradne, jelikož domácí poměry jsou dost neutěšené. Jeho otec provozuje trafiku, která ale moc nevynáší, a neštítí se sáhnout po řemeni, když má pocit, že syn si zasluhuje výprask. Jeník se tak sice snaží poslouchat, aby se vyhnul bití, zároveň však rád podniká osamělé toulky Prahou, což ho může přivést do potíží. Zejména když je jednoho večera svědkem toho, jak přímo před jeho očima přijde o hlavu prostitutka. Kdo je tajemný malostranský přízrak, který krouží kolem a zbavuje lehké ženy života? A co ho k tomu vlastně vede?
Autorka se snažila ukázat národní obrození trochu jinak, než jak ho známe z hodin literatury, a představit jeho čelní osobnosti jako obyčejné smrtelníky s vlastními city, nadějemi, plány i žaly. To vše v dobové atmosféře Prahy poloviny 19. století. Na jednu stranu to docela funguje v tom smyslu, že čtenář si zapamatuje řadu jmen a faktů včetně toho, jaké vztahy mezi jednotlivými osobnostmi panovaly (byť dost toho není historicky úplně akurátní), stejně tak si však může zafixovat mnoho chyb. Autorka sice hned v úvodu podotýká, že se jedná o fikci, to však nejspíš mnohé neodradí od toho, aby text považovali z hlediska předkládaných informací za bernou minci.
Národní opruzení je ve své podstatě velmi banální příběh, který nedokáže zcela naplnit svůj potenciál. Autorka si sice za hrdiny volí skutečné historické osobnosti, s jejich životními osudy však nakládá natolik volně, že by to klidně mohli být zcela anonymní příslušníci davu a nic by se nezměnilo. Zápletka je jednoduchá a vlastně poměrně účelová, ale funkční, celkové tempo dynamické a svižné, takže stránky rychle plynou. Škoda ne úplně dobře zvládnutého závěru a plochosti postav, která komplikuje čtenářovu potřebu jakkoliv s nimi soucítit či se na ně naladit. Text nepostrádá břitký humor a nádech sarkasmu, navíc se nebere tak úplně vážně, což je jenom dobře. Nečekejte nijak propracovanou literaturu, je to prostě odpočinkové čtení pro mládež, které má potenciál podnítit její zájem o české obrozence a jejich skutečné osudy.
Žádné komentáře:
Okomentovat