Nofreeusernames - Den po dni

Jak si má člověk užívat předvánoční pohodu, když má pocit, že celý jeho život se hroutí? Adeline měla svátky vždycky ráda, ale letos se na ně nedokáže úplně naladit. Všechno okolo ní jako by jí totiž naznačovalo, že to bude jedna velká katastrofa. Anebo že by ne?

Addie neprožívá právě nejšťastnější období. Její rodiče jsou kvůli výzkumu na Antarktidě a nevrátí se domů dřív než v lednu, babička kvůli svým detektivkám neustále provádí bizarní pokusy, z jejího kluka se vyklubal gay, což je na jejich malém městečku drb číslo jedna, a i když se svým ex navzdory rozchodu zůstali nejlepšími kamarády, moc útěchy jí to neskýtá, jelikož Scott se s rodiči stěhuje přes půlku Ameriky. Addie tak zůstává jediná útěcha, a sice knížky, kterými se může bohatě zásobovat v místním knihkupectví.

Pokud byste ve městě hledali místo, kde určitě nebudou davy, je pro to knihkupectví pana Blacka ideální. Nebo přinejmenším vždycky bylo. O letošním adventu je ale všechno jinak. Za panem Blackem totiž dorazil jeho vnuk Jaxon, který studuje na univerzitě, ale aktuálně si dopřává prázdniny. A jelikož je nejenom pohledný, ale navíc vynikající hokejista, je neustále v obležení dívek toužících po jeho pozornosti. Jaxonovi to leze na nervy, proto se rozhodne uzavřít dohodu s Addie - budou spolu na oko chodit, což jemu pomůže držet si od těla mračna fanynek a jí vylepšit si reputaci po předchozím nevydařeném vztahu. Addie s tím nakonec souhlasí, protože to zní jako po všech stránkách výhodná nabídka. Vždyť co by se mohlo pokazit?

Vypravěčkou je hlavní hrdinka Addie, která se snaží dát si život do pořádku. Trpí však typicky pubertální ztraceností, kdy neví, co vlastně chce, nemluvě o tom, že jí schází odvaha si o to říct. Čtenář se toho o ní navíc mnoho nedozví. Krom toho, že má ráda knížky a neužije ji na sport vlastně postrádá výraznější charakterové vlastnosti. O moc líp na tom není ani Jaxon, o kterém čtenář zjistí všehovšudy to, že je pohledný a hraje hokej. Na vedlejší postavy není prostor, takže vcelku schematicky tady nechybí nejlepší kamarád, potenciální love interest nebo úhlavní nepřítelkyně, případně náhodní rodinní příslušníci, kteří se objevují vždycky pouze v momentech, kdy se to náhodou hodí, a po zbytek příběhu se rozplývají ve vzduchoprázdnu.

Román je koncipován jako adventní kalendář a je tudíž rozdělen do 24 stejně dlouhých kapitol, na každý den jedna. Každá z nich zároveň reprezentuje jeden předvánoční den, tudíž už z principu je vyprávění poměrně zkratkovité a osekané na nejnutnější minimum. Část prostoru, který by mohl být věnován popisům či promyšlenějšímu budování zápletky navíc připadá na vrub grafice a především chatovým konverzacím, které bohužel ve velké většině případů působí výplňkově. Román má vyvolávat dojem deníkových zápisků hlavní hrdinky, z deníkovou formou se však ve skutečnosti silněji nepracuje a nebýt několika letmých zmínek, čtenář si jí vlastně ani nevšimne. Text je rozhodně čtivý, neschází mu humorné pasáže ani vánoční atmosféra, jen je zbytečně povrchní.

Den po dni je rozhodně velmi originální nápad a neotřelý způsob, jak si zkrátit čekání na Ježíška. Jde o nenáročnou sváteční oddechovku, která je čtivá a místy humorná, bohužel však lehce povrchní. S ohledem na rozsah a zvolenou formu autorka neměla dost prostoru propracovat své postavy a jejich motivace nebo se více zaměřit na prostředí. Výsledkem je proto lehce schematický příběh, který vás nemá moc čím překvapit. Rozhodně však nepostrádá vánoční atmosféru a spoustu inspirace na nejen vánoční hudbu, filmy či aktivity.