Petra Soukupová - Marta děti nechce

Když se rozhodnete, že nestojíte o děti, je to vaše svobodná volba, kterou nikdo nemá právo zpochybňovat. Marta se přesto ocitá v poměrně komplikované situaci, protože celé její okolí jako by mělo pocit, že naprosto přesně ví, co je pro ni nejlepší, a že tohle rozhodnutí je jenom jakýmsi vzdorovitým nesmyslem, který ji přejde. Zdá se, že Marta potřebuje pořádně popřemýšlet o sobě i svém dosavadním životě, a kde by se k tomu naskytla lepší příležitost než na pouti do Santiaga.

Camino de Santiago, tedy poutní cesta do Santiaga de Compostela je extrémně populární a láká čím dál více lidí. Ujít pěšky sto a více kilometrů má totiž něco do sebe a s kým jiným vyrazit než sami se sebou. Marta o podobném zážitku nikdy vyloženě nesnila a rozhodla se pro něj spíše náhodou. Protože však má tendence dotahovat svá rozhodnutí do konce, nenechá se od něj odradit bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Bere to jako skvělou příležitost, jak si odpočinout a taky si srovnat v hlavě všechno, s čím se ve svém života aktuálně potýká. Není toho totiž málo.

Zatímco její partner a děti odlétají na all inclusive zájezd do Tuniska, Marta odletí směr Porto, kde se hodlá napojit na svatojakubskou pouť. Zpočátku je naprosto nadšená a užívá si každý krok, ovšem pouze do momentu, kdy je vystavena drsné realitě puchýřů a společných ubytoven. Rozhodně si však nemůže stěžovat, že by neměla čas přemýšlet. Naopak. Vrací se k nejrůznějším vzpomínkám na svůj život i vztah a na základě nich se snaží rozhodnout, jak moc jí současný stav věcí vyhovuje.

Román je de facto sbírkou vzpomínek nejrůznějších lidí, kteří jsou s Martou a jejím životem nějak provázaní, ovšem také hrdinky samotné. Příběh je strukturován do jednotlivých dnů, které Marta tráví na své pouti a které v ní na základě nejrůznějších asociací vyvolávají konkrétní vzpomínky. Ty jsou pak následně ukázány také z jiné strany a jiným úhlem pohledu z pozice dalšího člověka, který byl v dané situaci přítomen. Čtenář tak má šanci nahlédnout, jak jednu věc mohou různí lidé vnímat diametrálně odlišně. Vedle komplikovanosti vztahů tady je hlavním tématem mateřství a jeho nejrůznější podoby. Autorka se snaží představit široké spektrum žen a rozličných přístupů, takže tady jsou ženy kombinující mateřství s kariérou, jiné, které by se nejradši obětovaly a rozdaly pro druhé, takové, které touží otěhotnět, ale nejde to, i takové, kterým se to stalo víceméně náhodou. Autorka se snaží ukázat, že žádný přístup není špatně a taky to, že nikdo nemá právo rozhodovat v tomto ohledu za ostatní.

Text je napsán velmi čtivě a nijak komplikovaně. Autorka se nesnaží o nějaké zvláštní vytáčky nebo jinotaje, jde přímo k věci a říká věci otevřeně, zároveň však touto stylovou průzračností poukazuje na jeden ze zásadních problémů svých postav, a to je nedostatečná komunikace. Každý ze zachycovaných vztahů se totiž vyznačuje jistou mírou toxicity pramenící dost často také ze vzájemného nepochopení. Střídá se du a er forma, takže čtenář nemá problém poznat, kdy vypráví hlavní hrdinka a kdy některá z postav, zároveň každý vypravěč má svůj vlastní osobitý styl, tudíž je možné mezi nimi rozlišit a nesplývají dohromady.

Marta děti nechce je dobře napsaným románem o problematice, která se nějakým způsobem dotýká každé ženy. Řeší se tady totiž mateřství a rozličné přístupy k němu, stejně jako komplikované a mnohdy toxické mezilidské vztahy na nejrůznějších úrovních od pracovních přes rodinné až po partnerské. Autorka píše čtivě, dovede být poměrně sugestivní a vtáhnout čtenáře do příběhu, stejně tak se jí daří vyvolávat emoce a sympatie či nesympatie k jednotlivým postavám. Navíc dovede nakousnout téma, které se společností nějakým způsobem rezonuje a ponouká k zamyšlení.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete koupit tady.