Teoréma

Autor: Pier Paolo Pasolini
Divadelní adaptace: Jakub Čermák, Marta Ljubková

Premiéra: 14. 9. 2024
Uvádění: Divadlo v Dlouhé

Režie: Jakub Čermák

Obsazení
Host - Matyáš Řezníček
Paolo, otec - Pavel Batěk
Lucia, matka - Klára Oltová
Odetta, dcera - Štěpánka Fingerhutová
Pietro, syn - Samuel Toman
Emilia, služka - Magdalena Zimová, Marie Turková
Angelino, pošťák - Miroslav Zavičár
Mladík - Jan Staněk

Délka představení: 1 h 35

Jedna vcelku obyčejná rodina zaběhnutá v mondénním stereotypu a jeden cizinec přicházející znenadání z neznáma, aby převrátil jejich život vzhůru nohama. Film Piera Pasoliniho z konce šedesátých let se obejde takřka beze slov a jinak na tom není ani inscenace Jakuba Čermáka v Dlouhé. Tvůrci se soustředí především na silnou vizualitu a tvoří na scéně živé obrazy, které dokážou mluvit samy za sebe.

Inscenace má silně symbolistní charakter a umožňuje množství nejrůznějších výkladů. Ve své podstatě je na divákovi, co se v ní rozhodne vidět a objevit, protože přesný návod, jak ji číst, neexistuje. Možná právě mnohost interpretací je však na ní tak působivá. Scénografie je vcelku jednoduchá a velmi variabilní. Zadní stěna s velkým okenním průzorem, již je podle potřeby možno zvednout, před ní několik kvádrů vysázených do dlouhé řady, pár kusů nábytku a televize na zdi. A mezi tím se pohybují herci v přesně načasovaných, úsporných choreografiích.

Mondénnost zaběhnutých vzorců je demonstrována repetitivností jednotlivých akcí. Otec se sluchátky na uších vede konferenční hovory a jen čas od času si zkontroluje, jak to vypadá s pohyby na akciových trzích, matka sleduje v televizi přeslazené romantické telenovely, cpe se u toho bonbóny, sem tam se pokusí (zcela marně) vtáhnout do nějaké interakce svého muže. Syn se oddává sportu, ať už prakticky nebo skrz obrazovku, dcera se přebírá módními hadříky, které nakupuje a zkouší kombinovat. Všichni jsou nějakým způsobem ztracení a netuší, co si se sebou počít, zároveň však jako by si ani jeden z nich ubíjející stereotypnost svého počínání neuvědomoval. Musí dorazit cizinec, který je naučí žít. Právě díky jeho přítomnosti jako by si každý člen rodiny postupně začal uvědomovat, kým vlastně je a co potřebuje. Prostřednictvím neznámého objevují svou sexualitu, skryté vášně a touhy pohánějící jejich jednání.

Vzhledem k omezenému množství mluveného slova se většina dění odehrává jenom prostřednictvím akce, dlouhých pohledů, nenápadných doteků... Postavy spolu koexistují, ale jako by byly odsouzeny k věčnému míjení. Jejich světy se navzájem nepotkávají a je potřeba cizince, aby si obyvatelé domácnosti našli cestu k sobě samým i sobě navzájem. Choreografie je hodně založená na kontrastech. Zatímco v některých momentech v sobě veškeré pohyby mají určitou měkkost a vláčnost, v jiných se zostří, ztratí koordinovanost a osvobodí se ze strnulé spoutanosti. Jak se rodina postupně probouzí z letargie, bere za své jejich strojená unylost, a to v prospěch dynamičtějšího pohybu a celkově živějších interakcí. Hodně tomu napomáhá i hudba, která je důležitou složkou inscenace, pomáhá s budováním atmosféry a prokreslováním charakterů a prostřednictvím různých motivů dokáže ukotvovat jednotlivá témata inscenace.

Herecké výkony jsou v tomto případě založeny hlavně na celkové preciznosti. Jednotliví protagonisté mají jenom velmi omezené množství replik, někteří dokonce nemají žádné, takže jejich hraní přichází o jeden z hlavních prostředků, kterým je hlas. Navzdory tomu dovedou na jevišti vybudovat velmi intenzivní atmosféru jiskřivého napětí, dostávat se do vyhrocených situací, sporů a konfliktů a nepronést při tom jediné slovo. Hrají za ně gesta, pohledy, doteky, které jsou často výmluvnější než otevřená zpověď.

Teoréma je specifickou inscenací, vlastně jde spíš o velmi působivý scénický obraz. Tvůrci budují atmosféru, vytváří vizuálně i zvukově neotřelou podívanou a nechávají diváky číst desítky zjevných i skrytých významů. Celé je to zvláštní, specifické, skoro až bizarní, a přesto to drží pohromadě a nějakým způsobem funguje. Nalijme si čistého vína, rozhodně nejde o inscenaci, která by sedla každému, nicméně jde o ojedinělý počin, který si diváckou pozornost rozhodně zaslouží.