Tracy Deonn - Pokrevní cejch

Camlann odstartoval a už není cesty zpět. Bree se bude muset zhostit své role Artušovy dědičky a dovést celý řád k vítězství ve válce se stínorozenými, což však nebude vůbec snadné. Zdá se totiž, že vládnoucí rada regentů k ní nemá zvláštní důvěru, nemluvě o tom, že se rozhodně nehodlá vzdát svého mocenského postavení. Tím spíš, že Bree reprezentuje všechno, proti čemu kdy bojovali.

Bree věděla, že dostát svému novému postavení nebude snadné, rozhodně však nečekala, jak moc se to může zkomplikovat. Po únosu Nicka trvá jeho králomág Sel na tom, že Bree nesmí opustit sídlo řádu, a to pro vlastní bezpečí, protože její smrt by znamenala konec Mýtonošů. Problém je, že dívka má v tomhle ohledu vlastní hlavu a neřídí se zdravým rozumem. Nemůže připustit, aby se Nickovi něco stalo, ovšem jediný způsob, jak mu pomoct, je ovládnout svoje schopnosti. Navíc mezi ní a Selem vládne podivné napětí, které právě dvakrát nepřispívá k tomu, aby ho chtěla poslouchat.

O událostech v podzemní jeskyni nikdo nic moc neví, a tak by to mělo i zůstat, je však potřeba, aby Bree oficiálně přijala svou roli Artušovy dědičky, zavázala se přísahou a postavila do čela Mýtonošů. A přestože dívku svírají pochyby o vlastních schopnostech, je odhodlaná tuto zodpovědnost přijmout, i kdyby jen proto, aby pomohla Nickovi. Co rozhodně nepředpokládá, je zrada ze strany regentů. Ti totiž nehodlají připustit, aby někdo jako ona rozhodoval o příštím směřování řádu. Bree, stejně jako Sel a William, další z probuzených rytířů kulatého stolu, se tak stávají vězni bez vlastní vůle, o nichž napříště budou rozhodovat jiní. Je vůbec nějaká šance, jak by se z téhle patálie mohli dostat?

Autorka navazuje v podstatě tam, kde předchozí díl skončil, ovšem představuje zcela nové nepřátele. Zatímco v první knize hrdinové bojovali primárně s nestvůrami uniklými z podsvětí, tentokrát se musí vypořádat se zrádci ve vlastních řadách. Spoléhat se můžou pouze sami na sebe, zároveň si však ani tak nemohou být stoprocentně jistí, komu vlastně věřit. Svým způsobem totiž mají tendence sebou vzájemně manipulovat a zraňovat se, byť s těmi nejčistšími úmysly. Autorka navíc v příběhu opět otevírá i některé komplexnější a složité otázky, především problematiku rasismu a americké otrokářské tradice. Ukazuje konzervativní podobu Spojených států a jejich mocenských struktur, které nepřipouští, že by se ve vládnoucí hierarchii mohl najít prostor pro kohokoliv nebělošského původu. Máloco je napřímo vysloveno, hlavní hrdinka však dovede velmi umně číst mezi řádky a vnímat problematiku v širším kontextu a souvislostech.

Vypravěčkou je Bree, celý text je napsán v první osobě z její perspektivy, což čtenáře lehce okrádá o komplexnější obrázek, byť příběhu to nijak neubližuje, jelikož spousta věcí může být pouze naznačena a ponechána čtenářovým spekulacím. Autorka má navíc talent dostávat své postavy do komplikovaných situací a předhazovat čtenáři řadu nečekaných zvratů. Příběh se nese ve velmi svižném tempu a nedopřeje vám vydechnutí. Vždycky, když se zdá, že konečně bude chvíli klid, celá situace se jenom zvrtne a ještě víc zamotá, přičemž pomyslnou poslední kapkou je samotný závěr otevírající prostor pro pokračování. Romantická linka je upozaděná ve prospěch akce, rozhodně však neabsentuje a viditelně si připravuje půdu pro další vývoj v budoucnu.

Pokrevní cejch se na rozdíl od mnoha jiných pokračování sérií nedá označit za výplňkový. Autorka v něm navazuje na problémy, které řešila už v prvním díle, některé uzavírá a namísto nich otevírá další. Po celou dobu udržuje čtenáře v napětí, servíruje mu jeden zvrat za druhým a v rychlém tempu jej vede k velkému finále. V románu nejsou hluchá místa, navíc působí velmi komplexně a propracovaně a jako celek dává smysl. I druhým dílem tak zůstává laťka této série velmi vysoko a nám nezbývá, než se těšit na její druhou půlku.