V životě se každý s něčím potýkáme. Může to být kariéra, vztahy, finance, nebo klidně všechno tohle dohromady. Markéta a Karolína jsou kamarádky už od střední školy, jejich cesty se však, jak už to v dospělosti často bývá, vydaly různými směry. Přesto když Karolína jednoho večera zavolá, jestli může přijet, Markéta ji přivítá s otevřenou náručí. Ani jedna v tu chvíli netuší, že už brzy je čeká největší dobrodružství jejich dosavadního života.
Markéta se po sérii životních neúspěchů uchýlila na venkov, aby si lízala rány a ukryla se před světem, který jí tak moc ukřivdil. Funguje z občasných brigád, které sotva postačí k tomu, aby poplatila základní nezbytnosti, pečuje o zahrádku a v mezičase píše dětské knihy. Všechno ale není tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože její řešení problémů spočívá prostě v tom, že před nimi zavře oči a útrpně je přijme, místo aby se snažila s nimi nějak vypořádat. Karolína se ocitla na životní křižovatce. Najednou neví, co od života vlastně chce, ale je příliš vyděšená, než aby se na chvíli zastavila a zvážila své možnosti. A protože utéct před problémem je výrazně snazší než mu čelit, rozhodne se vzít kramle a uklidit se ke kamarádce na venkov.
Pobyt mimo civilizaci však Karolínu brzy znudí. Zvlášť když dojdou zásoby alkoholu. Obě ženy se rozhodnou ještě v noci vydat do sousední vesnice, kam je to sice hodina chůze, ale mají tam večerku. Do cíle však nedorazí. Místo toho jsou svědky dopravní nehody, která se jim odehraje téměř před očima a vzápětí se vypaří. Ani jedna si to nedokážou vysvětlit a vlastně možná ani nechtějí nad celou situací přemýšlet. Na druhý den nicméně vyrazí společně do Města, protože Karolína nevydrží na jednom místě a potřebuje akci. V tu chvíli ještě netuší, že tímto svým rozhodnutím odstartovala sérii nečekaných a čím dál bizarnějších příhod.
Román má mírně fantaskní nádech, jelikož do života obou hrdinek jako by začaly promlouvat nadpřirozené síly, které ovlivňují jejich další směřování, autorka však píše především o mezilidských vztazích a způsobech, jak se vyrovnat sám se sebou a svými problémy. Ani jedna z hrdinek není ve svém životě spokojená, každá však volí trošku jinou taktiku, jak se s tím poprat. Obě ve své podstatě utíkají, zatímco jedna však zaměstnává svou mysl tisícem maličkostí, aby se vyhnula řešení reálných problémů, druhá všechny rány trpně přijímá, jelikož má pocit, že nic jiného si nezaslouží. Hrdinky se v sobě se svými přístupy vzájemně zrcadlí, fungují v kontrastu, ovšem v mnoha ohledech se doplňují. Na pozici vypravěčky se navíc střídají obě dvě, takže čtenář má šanci blíže je poznat a naplno si uvědomit, v jakých rysech se podobají a v jakých naopak liší. Vyprávěcí roviny jsou pro lepší orientaci rozlišeny i graficky, byť by to nebylo vyloženě nutné, protože každá z hrdinek má svůj vlastní hlas.
Příští zastávka je prózou balancující na pomezí žánrů, které se však velmi dobře daří je mezi sebou vyvažovat. Autorka nezpochybnitelně používá fantaskní motivy, ty však slouží spíš jako doplněk k hluboce lidskému příběhu ženského přátelství vystaveného nejrůznějším zkouškám. Navzdory vcelku odlehčené formě je text plný hlubokých myšlenek, které ještě umocňuje čtivý, ale přesto poetický a barvitý styl. Román je plný až lehce absurdního humoru, jenž funguje jako příjemný kontrast k řešené problematice a umožňuje čtenáři nahlížet na situaci z odlišné perspektivy. Rozhodně se jedná o literární počin, který byste neměli minout.
Žádné komentáře:
Okomentovat