Monika Benešová - Moje Pacifická hřebenovka

Vykročit ze svojí komfortní zóny a podniknout cestu, na kterou si netroufají ani mnozí ostřílení dobrodruhové, i to je způsob, jak od základů překopat svůj život. Monika žila ve vcelku ubíjejícím stereotypu, který se zásadním způsobem podepsal na jejím zdraví, právě proto se však rozhodla říct dost a vydat se na dálkový pochod na druhém konci světa, který by jí mohl pomoct najít znovu sama sebe.

Autorka se rozhodla vyprávět příběh svého putování včetně zdravotních problémů, které mu předcházely a které svým způsobem stály u zrodu celého nápadu. Monika se totiž rozhodla do riskantního podniku pustit navzdory varováním svých lékařů prostě jenom proto, aby si dokázala, že to zvládne. Celá kniha je tak především popisem jejího vnitřního boje a snahy dokázat si, že na to má a zvládne to bez ohledu na omezení, s nimiž se musí potýkat. Nebojuje totiž jenom se svou nemocí, ale také s nezkušeností stran jakéhokoliv pěšího putování, nedostatečnou znalostí angličtiny i pocity vlastního selhání.

Vyprávění je vystavěno chronologicky, dává nahlédnout do autorčina života a postupně čtenáře spolu s ní provádí celou Pacifickou hřebenovkou. Text se nicméně soustředí primárně na popis nejrůznějších útrap spojených s vnitřním nastavením autorky a nikoliv na cestu jako takovou. Popisy krajiny jsou velmi ojedinělé, stejně tak praktické informace popisující každodennost na dlouhém tracku. Nedá se říct, že by jich text byl zcela prost, zároveň však nejsou ani jeho integrální součástí. V mnoha ohledech působí vyprávění lehce ufňukaně, jelikož autorka má tendence se psychicky složit z každé drobnosti, ať už jde o spaní na zemi, hada na cestě nebo puchýře na noze. De facto tím názorně demonstruje svou nepřipravenost na podobné dobrodružství, byť se jí nedá upřít, že s postupující cestou stále méně podléhá emocím a probouzí v sobě racionální přístup, mění se nejen fyzicky, ale i psychicky.

Kniha je napsaná relativně čtivě, nejde však o nijak výjimečný literární zážitek. Kniha spíše působí jako text sepsaný na objednávku kvůli atraktivitě tématu, postrádá hlubší přesah. Informací o hřebenovce je v něm relativně málo, schází však i hlubší pohled na vcelku formativní změnu, jež se v autorce udála. Vyprávění se snaží hrát na vtipnou notu, zlehčovat nejrůznější problémy, jako by si autorka chtěla ze svého přístupu tak trochu udělat legraci, úplně to však nefunguje. Textu to nepřidává nic navíc a navzdory všemu tak působí poněkud povrchně. Vyprávění má poměrně mozaikovitou strukturu, tříští se a už svým stylem komplikuje hlubší ponoření se do dobrodružství dálkového pochodu.

Moje Pacifická hřebenovka je kniha bezesporu zajímavá, jelikož ukazuje boj autorky se sebou samou i přírodou a její fungování v poměrně extrémních podmínkách, zároveň však postrádá výraznější literární přesah. Jako příběh někoho, kdo se rozhodl dát v sázku vlastní zdraví i pohodlí, jenom aby si dokázal, jestli to zvládne, je kniha fajn, hlubší průnik do problematiky pěší pouti a toho, jak to na ní vlastně funguje, však nečekejte. Je to vlastně spíš takový deníček autorky, který může být zajímavé si přečíst, ale k tomu, abyste chtěli obdobné dobrodružství podniknout, vás asi nenaláká.