Agnes je doma, chystá se vypravit dceru na prázdniny se svým exmanželem, s jehož odchodem se stále ještě snaží vyrovnat, a do toho má velmi zvláštní telefonát. Ozve se jí totiž policie s tím, že její teta zemřela. Na tom by nemuselo být nic divného, kdyby dotyčná nebyla už tři roky po smrti. Aspoň to si Agnes doteď myslela. Pokud však Colette skutečně zemřela až teď, kdo je pochovaný v jejím hrobě?
Agnes se pochopitelně rozhodne vypravit do Gueugnonu, protože jednak potřebuje identifikovat tělo, jednak chce zjistit pravdu o celé události. Jak se ukáže, Colette skutečně zemřela teprve teď a ve vesnici dokonce existují tací, kteří to věděli, ale nepovažovali za nutné Agnes prozradit pravdu. Žena je zmatená, nevidí důvod, proč by jí teta měla lhát a schovávat se, o to víc však touží přijít všemu na kloub. Vodítkem by mohl být kufr plný kazet, který po sobě teta zanechala a na nichž popisuje celý svůj život. A Agnes díky nim zjišťuje, jak málo Colette vlastně znala...
Román se odehrává v několika plánech a časových rovinách a má lehce roztříštěnou strukturu, která vyžaduje čtenářovu pozornost. Autorka se pro svůj příběh inspirovala ve vlastních zážitcích a umně kombinuje autobiografické se zcela fiktivními prvky. Na prvním místě přitom stojí vztahy a jejich komplikovanost, přičemž se jedná o vztahy všeho druhu. Autorka přirozeně řeší ty partnerské, a to z různých úhlů, zabývá se však také přátelskými či rodinnými vazbami a postupně skládá vcelku komplikovanou mozaiku událostí a pout často provázanějších, než by hrdinové na začátku čekali. Vedle vztahů se v příběhu řeší také násilí a toxicita, které je mohou ovlivňovat. Autorka zachycuje nejrůznější druhy zneužívání či jinak pochroumaných rodinných vazeb. Násilné a majetnické rodiče, chladné dominantní partnery, ty, kteří zneužívají vlastního postavení k moci nad jinými, ty, kteří ve jménu vlastního uspokojení ubližují druhým... Mozaika charakterů je extrémně pestrá, stejně tak jejich vzájemná pouta, jen málokterý vztah v románu se však dá označit za zdravý. O to realističtěji však příběh působí.
Jak už bylo řečeno výše, struktura příběhu není jednolitá. Naopak. Autorka skáče z místa na místo, vrací se do minulosti Agnes i Colette, stejně tak však popisuje minulost dalších postav a hodně střídá vypravěče. Celý román má silně filmový charakter, což dokonale koresponduje s charakterem hlavní hrdinky, režisérky a scenáristky. Jako by si autorka vypůjčovala její specifický způsob tvorby a ukazovala příběh skrz čočku její kamery, a to i v momentech, kdy není přímo vypravěčkou. Dopřává čtenáři dlouhé záběry na zdánlivě banální dění prokládané rozhovory či různě dlouhými monology. Jako by se autorka snažila zmapovat život v celé jeho komplikovanosti a zákrutech, jelikož jen málo co v rámci lidské existence je nalinkováno předem nebo vede bez překážek přímo k cíli.
Teta je v něčem stejná Valérie Perrinová, na kterou jsou čtenáři zvyklí, v něčem trochu jiná. Autorka se drží svých oblíbených témat, zpracovává komplikované vztahy a motá se okolo smrti, zároveň je však příběh oslavou života. V porovnání s předchozími romány je autorka mnohem osobnější, inspiruje se ve vlastním životě a mísí autobiografické prvky s čistou fikcí. Lehce experimentuje také s formou, jelikož Teta má až filmový charakter založený na kontrastech mezi dialogy, akčními scénami a dlouhými záběry do krajiny, je stylově specifická a může působit roztříštěně, v závěru však všechny dílky zapadnou na správné místo a vytvoří ucelený obrázek. Kniha patří k těm náročnějším, pokud však máte autorku rádi a jste otevření troše literárního experimentování, mohla by se vám líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat