Autor: Tomáš Ráliš
Premiéra: 7. 6. 2025
Uvádění: Divadlo Komedie
Režie: Tomáš Ráliš
Obsazení
Ofélie Blodbjerg - Rasalie Malinská
Claudia Norén, pak Blodbjerg - Beáta Kaňoková
Polonius Blodbjerg - Tomáš Pavelka
Laertes "Lars" Blodbjerg - Tomáš Dalecký
H - Aleš Bílík
Délka představení: 2 h 35
Novinka Tomáše Ráliše Ofélie OnlyFans je položena na hamletovských základech, jedná se však o inspiraci velmi volnou. Autor staví do popředí rodinu, která v původní Shakespearově hře pouze přizvukuje a nemá prostor se naplno vyjádřit. Tady dostávají možnost vyprávět příběh o dysfunkčních vztazích v povrchním světě, kde se lidé často mají tendence skrývat za digitální pozlátko, nedovedou komunikovat a ubližují si mlčením, protože vyslovit nahlas pravdu je nad jejich schopnosti. V textu se objevuje řada aktuálních témat a podnětů k zamyšlení, jeho největším problémem však zároveň je, že tak nějak klouže po povrchu. Autor de facto vytváří černou grotesku, která však nemá moc se diváků hlouběji dotknout, protože v ní sice všichni mluví, ale nikdo nic nedělá.
Inscenace je poměrně roztříštěná, zkrátka mozaika složená z mnoha dílků, které tvoří větší celek. Pětice postav existuje na scéně vedle sebe, jelikož neumí žít spolu, každý se sebestředně žene pouze za vlastním uspokojením a nikdo se nesnaží toho druhého pochopit. Scény se střídají v rychlém sledu, režie je dynamická a kombinuje realitu a groteskními snovými sekvencemi, které jsou ještě doplněny dotáčkami. K rozlišení jednotlivých hracích plánů využívá Ráliš světlo, které osciluje mezi ledově bílým a hrozivě růžově rudým, přičemž to druhé poukazuje na iluzornost či fikčnost daných scén. Většinu času se hraje na prázdném jevišti, kam si postavy samy podle potřeby přivážejí jednotlivé kusy nábytku. Jídelní stůl a židle, zahradní gril, postel, DJský pult... Prostředí je díky tomu velmi variabilní a vlastně na něm příliš nezáleží, protože jednotlivé scény mají univerzální vyznění. O to víc zamrzí, že autor nejde do hloubky a víc nepracuje s psychologií svých postav, protože text je přece jen moc povrchní i na příběh o povrchnosti.
Tahounem inscenace jsou především herecké výkony, z nichž se jednotlivým protagonistům podařilo vykřesat maximum, přestože obrysy jejich postav se vznáší v podivně bezcharakterním vzduchoprázdnu. Fenomenální je Tomáš Pavelka, který střídá tvář chladně odměřeného cynika se stárnoucím cholerikem, jemuž rupají nervy nad sebemenší drobností, Beáta Kaňoková se na scéně objevuje jako pravá femme fatale s francouzským šarmem a elegancí, která však jako by vycizelovaným vzhledem maskovala vlastní nejistotu. Její na odiv daná zranitelnost v závěru první půle patří k vrcholům představení. Rasalie Malinská v titulní roli Ofélie působí rozporuplným dojmem. Není to však dáno hereckým výkonem, spíše celkovým pojetím postavy. Ofélie je mladá, nejistá, v jeden moment odvážná a provokativní, v druhý ublížená a zraněná, zoufalá z vlastní situace i ignorance svého okolí. Zajímavým vzájemným kontrastem jsou dva muži jejího života - bratr Lars a přítel H. Oba jako by usilovali o její přízeň a oba jako by zároveň měli vlastní společnou a neuzavřenou minulost. Jejich vztah připomíná zvrácený, pochroumaný milostný trojúhelník, v němž Ofélie provokuje oba, ale vlastně nechce ani jednoho, a ti dva se navzájem přitahují, ale přitom odmítají. Aleš Bílík jako H připomíná feťáka na cracku. Škube sebou v neustálých nervních ticích, chvíli nepostojí, propuká v záchvaty nekontrolovatelného smíchu a balancuje na samé hraně šílenství. Tomáš Dalecký coby Lars je vnitřně rozpolcený mezi svou bezmeznou láskou a oddaností k sestře a zvrácenou touhou po ní, kterou se ze všech sil snaží potlačovat a zoufale v tom selhává. Jeho křehká zranitelnost je až dojemná.
Žádné komentáře:
Okomentovat