Lotrando a Zubejda

Autor: Karel Čapek, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř, Karel Smyczek, Jiří Strach, František Táborský

Premiéra: 20. 2. 2025
Uvádění: Divadlo Broadway

Režie: Jiří Strach

Obsazení
Lotrando – Jan Komínek / Milan Peroutka
Zubejda – Michaela Pecháčková / Nelly Řehořová / Leila Selyshcheva
Starý Lotrando – David Suchařípa / Jakub Kohák / Oldřich Kříž
Sultán – Marian Labuda / Ivan Vyskočil / Oldřich Kříž
Lustig – Václav Svoboda / Rudolf Kubík
Drnec – Tomáš Matonoha / Michal Novotný
Drncová – Pavlína Ďuriačová / Dita Hořínková
La Mad – Ivana Jirešová / Ljuba Krbová / Veronika Žilková
Vincek – Rudolf Kubík / Bořek Slezáček / Ondřej Bábor / Jakub Novotný
Hálí – Bronislav Kotiš / Martin Sobotka / Juraj Bernáth
Belí – Vojtěch Flígr / Jiří Šup
Zelí – Martin Schreiner / Jakub Novotný
Převor – Oldřich Kříž / Rudolf Kubík / Ladislav Spilka

Délka představení: 2 h 30

Vezmete populární filmovou pohádku, maličko ji upravíte, aby působila aktuálněji, a hodíte ji na jeviště, protože na tom přece není co zkazit... Až na to, že je. Broadwayská inscenace Lotrando a Zubejda názorně ukazuje, že když dva dělají totéž, není to totéž. Protože to, co jinde velmi dobře funguje, tady jenom útrpně zmírá na úbytě. Ano, dostanete milý svěrákovský humor, z divadelního hlediska však schází jakákoliv přidaná hodnota.

Největší slabinou inscenace je v tomto případě scénář, který jednoduše není divadelní. Tvůrci si vzali ten, na jehož základě vznikl film, a krom pár přidaných scén jej slovo od slova kopírují. K úpravám bylo přistoupeno pouze v těch částech, kde je potřeba naroubovat novou písničku, jelikož oproti původní pohádce je tady přece jenom víc hudebních čísel. Nejedná se však o novinky, Svěrák s Uhlířem pouze sáhli do archivu svých písní a vyhmátli pár vhodných, jimiž muzikál doplnit. Ve většině případů to nepůsobí nijak násilně a přidané skladby slušně korespondují s dějem. Jako největší pěst na oko tak působí potřeštěná jeptiška vyučující angličtinu. Spíš než muzikál je to ale takový "písničkál", žánrově se tu pohybujeme kdesi na pomezí mezi muzikálem a hudební komedií, jelikož část hudebních čísel vůbec neposouvá děj a jsou přidány jenom proto, aby měl interpret nějaké to sólo navíc. Na druhou stranu, s tímhle přístupem se u Divadla Broadway nesetkáváme poprvé. To však nic nemění na tom, že využít filmový scénář bez jakýchkoliv úprav je přece jen poněkud nešťastné.

Příliš nepomáhá ani scénografie, která je velmi základní. Tvůrci pracují takřka výhradně s LED panely, na nichž se zobrazuje konkrétní prostředí, sem tam přitáhnou lavičku nebo třeba polštář sloužící k sezení či polehávání. Ve většině případů to působí až přehnaně kýčovitě a svým způsobem i lacině. Vlastně je to snadný způsob, jak se vylhat z nutnosti tvořit funkční scénografii, jelikož herci se pohybují po prakticky prázdném jevišti, na kterém jim nic nepřekáží, zároveň je však kolem nich jen velmi málo věcí, které se dají vzít do hry. Kostýmy se odkazují k původní pohádce, i když některé působí, že je prostě vytáhli z fundusu a ani se příliš nenamáhali je přizpůsobit aktuálnímu obsazení. Svým způsobem působí muzikál hodně nízkorozpočtově, což je u profesionální produkce s podivem. Jedná se o divadelní režijní debut Jiřího Stracha, který na poli jiného média viditelně tápe, takže inscenace z hlediska temporytmu poněkud dře a navzdory nijak extrémní stopáži působí v určitých momentech neskutečně utahaně.

Hodnotit herecké výkony je poměrně komplikované, protože herci vlastně nemají moc co hrát, a tak ani nehrají, spíš se snaží naplňovat určitou typologickou představu o svých postavách. Na druhou stranu jsme v pohádce, takže nějaké velké psychologizování se čekat nedá. Lotrando Milana Peroutky je takový mile naivní ťunťa, kterého kam postavíš, tam najdeš. Prostě hodný kluk odvedle, který postrádá jakýkoliv náznak ostřejších loktů a klidně po sobě nechá šlapat, protože to ani jinak neumí. Zubejda Michaely Pecháčkové je vcelku nevýrazná, protože ani nemá mnoho prostoru pro jakékoliv hraní, většinu času prostě jenom polehává v polštářích, případně se kroutí v rytmu břišních tanců. Z dalších postav zaujme Převor Oldřicha Kříže se svou tichou, klidnou rozvážností či energická Dita Hořínková v roli Drncové.

Lotrando a Zubejda v Divadle Broadway nijak nevybočuje ze standardu, na nějž jsme v tomto divadle zvyklí, v některých ohledech ho dokonce ani nedosahuje, a že není potřeba sahat nijak vysoko. Pokud máte rádi původní pohádku a písničky Svěráka s Uhlířem, pak si přijdete na své, nečekejte však intelektuální nálož ani dechberoucí herecké výkony. Je to prostě ten typ inscenace, který neurazí, ale zároveň nemá čím nadchnout.